Modrý kaftan

Určitě styl tohoto filmového vyprávění nesedne každému. Pro mě ale pod pokličkou tohoto komorního pomale se odvíjejícího příběhu, který jen tak jakoby plyne, se pro mě odhalilo až na kost lidství, neobyčejně obyčejné osudy hlavních postav spjatých s marockým žitím, kulturou a připomělo mi to nedávno zhlédnutý marocký film Les damnés ne pleurent pas ne podobným příběhem, ale Marokem jako takovým ... pro mě hluboký zážitek ... 4x10 (12.06.2024)

Modrý kaftan mě kromě účasti v soutěži v Cannes nalákal nejrůznějšími barvami a vůní koření, ovoce i dalšího zboží na marockém suku, atmosférou úzkých uliček a krámků medíny, nebo místnímy zvyky a zvuky, hudbou i volání muezzzina. Toho všeho se mi dostalo spíš poskrovnu. Co naopak vůbec vidět nechci - pomalé odcházení nejbližší milované osoby - a co mě vůbec nezajímá - krejčovské řemeslo a latentní homosexuální orientace či spády mistra krejčího - toho se mi zde dostalo bohužel nadmíru vrchovatě. Pokud by přesto byl tento vyloženě komorní a intimní film kratší, lépe by se bojovalo proti těžkým víčkám, a mohl bych pak být v hodnocení shovívavější. (14.06.2024)

Decentní, pěkně natočené a lidsky příjemné vztahové drama. Ale příliš jednoduché (jakmile jsou rozdány karty, je všechno jasné) a nekonfliktní na to, aby muselo trvat ke dvěma hodinám. Asi by mě trochu obměkčilo, kdyby se větší část děje odehrávala v exteriérech, aby si člověk užil krásy medíny marockého města, ale dějově se to fakt dalo zvládnout v osmdesáti minutách. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Druhý celovečerní snímek marocké režisérky Maryam Touzani se odehrává v její rodné zemi, kde manželé Mina a Halim provozují obchod s oděvy – kaftany. Halim šije komplikované vzorce vlastnoručně a k práci přistupuje s láskou a trpělivostí, jaké charakterizují i výpravu tohoto procítěného a emocionálně silného filmu. Svou ženu sice Halim hluboce miluje, ale sexuálně je odjakživa přitahován muži, což se snaží pro své a později i manželčino dobro skrývat. Film plyne pomalu a soustředěně a vazby mezi postavami posiluje tichými záběry na to, jak si vzájemně vyměňují pohledy nebo se letmo dotýkají. Mladému a pohlednému učňovi Youssefovi Halim imponuje a vzniká milostný trojúhelník, který ale nerozvíjí motiv nevěry, nýbrž různých podob lásky a náklonnosti. Maryam Touzani neznázorňuje otevřenou sexualitu a spoléhá se na to, že se plně vcítíme do kůží protagonistů a především Halima, jehož stoická a ryzí osobnost je rozpolcena mezi pracovní vášní, sexuálním chtíčem a láskou k Mině, která těžce onemocní. Modrý kaftan je výpověď o zanikání tradičních řemesel v době a v zemi, které stále nepřejí netradičním lidským svazkům. Jde o snímek, jemuž musíte naslouchat a přizpůsobit se švům jemné střihové skladby, a budete odměněni štědrou dávkou přirozených emocí. Osobně mě už dlouho žádný snímek takto důkladně „nevyždímal“. (18.07.2022)

Maryam Touzani je zástupce festivalového suckera, která vybrušuje na samou tresť ty svoje high concepty aktuálních trendů na poli právě festivalových filmů. Zatímco její čtyři roky starý Adam se věnoval problematice svobodných matek v arabském světě, Modrý kaftan to bere rovnou šmahem a přibaluje k zakázané queer romanci ještě tradiční dávku obligátní rakoviny. Tohle jsou také ty filmy, které zvládá psát umělá inteligence btw. Oproti svému předchůdci se však tentokrát může opřít skutečnou chemii mezi postavami, které již mají konečně více rozměrů (jakkoli je stále rozmělňují ve zdánlivě povinných festivalových klišé, tradičně korunovaných spontánním tancem) a hlavně velmi decentně a citlivě uchopenými postavami ústřední dvojice, čímž mám na mysli zejména koncentrovaný výkon Saleha Bakriho (který teda ale nějakou záhadou působí v druhé půli filmu zvláštně slizštěji než v první a dokonce jsem si vzpomněl i na lesklý knír Horsta Schimanskiho). Bohužel Touzani si ani tentokrát neodpouští potřebu natáčet 90% filmu v detailech, díky čemuž to působí, jakoby se celý film odehrával na patnácti čtverečních metrech a moc bych nedal za to, že celý ten obchod s látkami je jen předělaná pekárna z Adama. (13.06.2023)