Úsvit

Vybavuji si z maturitního ročníku vyplňování zkušební přihlášky na vysokou školu, když se nad výběrem pohlaví z možností Muž – Žena jedna spolužačka ve třídě zeptala: ...a co když je někdo hermafrodit?  Tenkrát mi vůbec nedošlo, že její otázka nemusí být zas tak nepatřičným úletem, ba může mít blízko k reflexi celospolečenského problému (přestože se výraz hermafrodit, jak jsem si dohledal, u lidských jedinců dnes již oficiálně nepoužívá). Tedy jednou z deviz Úsvitu je otevření nezvyklého tématu, o němž se díky vybraným dialogům i náučným pasážím s „animovaným listováním“ lékařskou encyklopedií může divák dovědět zajímavé informace. I samotná linie s živou „anomální“ postavou přináší jisté drama a některé scény s prezentovanými stanovisky (např. prohlášení jedné z žen na večeři o možné existenci pouze dvou jasných pohlaví) vytváří právě v souvislosti s touto linií dost smutný dojem a s implicitní paralelou k dnešku poznání, že se společnost v jistých ohledech za ta léta tolik nezměnila. Úsvit rozhodně vnímám jako jeden z ambiciózních českých debutů loňského roku, dále mě hodně zaujmul výtvarnou stránkou, zvláště v exteriérech prvorepublikového města a poetických Vysokých Tater, i lehce mysteriózní linkou kolem podivného nálezu. Přesto jsem nabyl dojmu, že se potenciál občas částečně rozplizl v slabší gradaci některých linií, zvláště lince těhotěnství hlavní postavy se nedostává vyvrcholení, až tu zpětně působí zbytečně, využívání současné mluvy včetně tvrdých vulgarismů ničilo vizuálně úspěšně navozenou atmosféru 1. republiky a Eliška Křenková (byť se snaží a někdy i projeví jisté emoce) na mě v postavě projevující mj. empatii k „pacientovi“ působila mírně chladně a tak naplno neutáhla svůj film. [70%] (14.03.2024)

-VRAJ SA STRETNEM INÁČ. TAM HORE. U NAJVYŠIEHO. TEN NÁS POCHOPÍ. -TO MUSÍ BÝT DŘÍV. To je fakt ironie osudu, jen den po tom, co jsem odeslal sumarizaci nej filmů uživatelů CSFD, jsem viděl nejlepší český film, který jsem bohužel do žebříčku nestačil zahrnout. Úsvit mi ve Varech utekl, věděl jsem, že Chlupáček je talent, ale tenhle snímek je tak diametrálně odlišný od všeho, co předtím točil, že je to až k nevíře, že vypadá jako točba vyzrálého padesátníka, který je na vrcholu kariéry. Miro Šifra se po pár letech vrátil opravdu razantně, Eliška Křenková dokazuje, že je hvězdou současnosti (a všichni, hlavně Miloslav König ji skvěle sekundují) a i další složky filmu na mě opravdu silně zapůsobily - hlavně vizuál a hudba. Dokud tenhle film neuvidíte, opravdu nepochopíte, že to, co tvůrci nazývali "aktuálním tématem v retro stylu" skutečně dopadlo na výbornou. (02.01.2024)

Co se to letos děje? Že by české filmy opravdu narazily na bod obnovy? Úsvit je další velmi kvalitní počin z našeho kraje, který se dá srovnávat s celosvětovou kinematografii a to ne jen vizuálem a režii, ale i scénářem a herectvím. Všichni zúčastnění hrají parádně a mega sedí do svých rolí (obzvláště Martha Issová), přičemž Eliška Křenková v hlavní roli je fenomenální. Sice film z traileru působí více jako thriller, než jako tíživé drama jakým je, ale to vůbec nevadí, protože to funguje na jedničku ve všech aspektech. Překvapilo mě jakým stylem se film nakonec ubral, jaké společenské témata rozebral a jak jsem se vlastně ponořil do tohoto světa i jednotlivých příběhů postav. Nečekal bych, že mě tak dojme přátelský a upřímný vztah továrníkovi ženy s jedním ze zaměstnanců. Jde o vkusně a chytře vyprávěný příběh, který možná až moc poučuju, ale za to velmi chytrým a vkusným stylem, který je plný argumentů. Můžu to jen a jen doporučit. (02.11.2023)

Na 29-letého režiséra nesmírně ambiciózní nálož se silnými intimními momenty neokoukaného, společensky citlivého námětu. Úsvit funguje fantasticky v nadčasovém poselství o nevymýtitelné omezenosti společnosti, předsudcích a netoleranci k čemukoliv jinému. Ne každému ale bude fungovat v souhře bočních témat (problematický vztah hlavní hrdinky a kariéristického manžela, znepokojivá postava příslušníka kontrarozvědky) či zasazením do baťovského industriálního mikrosvěta. Přitom právě tento svět dodává filmu na divácké atraktivitě i historickém zakotvením příběhu pro lepší podtržení myšlenky. A s hezky stylizovanými ateliérovými kulisami na popředí Vysokých Tater zároveň dotváří výtvarní patinu uměleckého podobenství. Sice ne ve všech detailech vyzrálého, ale určitě takového, na které by si většina českých filmařů netroufla. Matěj Chlupáček je někde jinde a pokud za následujících deset let projde stejnou cestu jako mezi Bez doteku a Úsvitem, jeho třetímu celovečeráku se bude tleskat ve stoje i v Cannes a Benátkách.  [Karlovy Vary IFF] (07.07.2023)

Tak jsem si opět připomněl dobu stachanovských agitek. Divákovi je nutno naservírovat, proč ženy musejí do továren chodit kalit ocel a plnit plán na 123 %... tedy pardon, bojovat proti zaostalým a neprogresivním buranům a nedoukům a bigotním zaprděncům, kteří nechtějí budovat nové a lepší zítřky a nechtějí jít kupředu levá, zpátky ni krok. A tak sledujeme naprosto černobílý snímek - co se charakterů postav týče -, kdy jsou burani za burany a mladá, progresivní žena neochvějná ve svých správných názorech jako komsomolka Zoja. (Ale ta aspoň makala vlastníma rukama.) A když se celou tou propagandistickou nudou. na které je zajímavý jen ten model města a záběry Zlína (chudáci malí, takovou propagaci si nezasloužili), prokoušeme ke konci, tak ani nezjistíme, jestli se holce také nenarodil malý hermafrodit... Anachronismy ve filmu jsem raději už po chvíli nepočítal. A btw, ani ne tak od věci, docela by mě zajímalo, jestli má Křenková ještě klitoris a k čemu jej využívá... (24.03.2024)