Anatomie pádu

Zatím nejlepší použití 50 Centa ve filmu. Psovi bych dal Oscara. Ve dvou třetinách naprosto výjimečně napsaný dialog. Nejvíc hot právník minimálně poslední dekády. A zbytek je velmi slušné ale přehypované soudní drama. (07.01.2024)

Klasická evropská charakterová studie, která do popředí tentokrát staví ženu, jež je matkou, manželkou a spisovatelkou. Jednoho dne je její muž nalezen mrtev a vyvstává otázka, co bylo zapříčiněním jeho smrti. Divák je zde postaven do stejné pozice jako samotný soud, kdy vidíme víceméně jenom scény nebo důkazy, které jsou u soudu předloženy. Za oponu nevidíme a ani nám nikdy není ukázáno, jak k Samuelově smrti vlastně došlo. Známe jenom výsledný verdikt, ale ani soudce není neomylný. Pokud bych měl říct vlastní názor, tak Samuel spáchal sebevraždu, ale psychicky jej k tomu dohnala manželka. Vinná je tím pádem stejně, ale fyzické a psychické násilí a zdraví do stejné roviny bohužel stále stavěno není. Jestli někomu vrazíte do zad nůž a nebo jej k tomu doženete, aby si to udělal sám, tak se k tomu stejně stavět nebude. Začátek filmu mi jinak ale přišel neskutečně otravný a zajímavé to začalo být až se samotným procesem vyšetřování a soudem. Hodnocení: 70 % (10.10.2023)

Intenzivní a rozhodně zajímavý počin, který brilantně kombinuje drama soudní s tím vztahovým, přičemž se obě vzájemně prolínají. Pro Justine Triet je (zlo)čin, kolem něhož se točí ústřední zápletka, jen záminkou k tomu, aby zdůraznila veškeré neduhy současné společnosti (přílišný sexismus, velmi rychlé odsouzení člověka na základě prvotních emocí, odlišná sexuální orientace, která je automaticky divná), což se jí daří velmi dobře, a ačkoli nenastoluje nijak zběsilé tempo, strhne a celé to má příjemný spád. V tomto případě nevadí, že vyřešení případu se úplně nedočkáme, protože o něm to stejně není a divák tak zůstane v příjemné nevědomosti a může si udělat vlastní závěr. Snímek by byl ale poloviční bez fantastické Sandry Hüller, která je přítomna prakticky nepřetržitě a utáhne ho bez větších problému, v závěru má očekávanou silnou scénu, která je dokazuje její preciznost. Ve druhé polovině se k ní pak přidává skvěle vybraný Milo Machado Graner, který se jí bez problémů vyrovná a postavu zraněného dítěte předvede v celé komplexnosti, což je obdivuhodné. Paradoxně dvě nejzajímavější témata, relativnost pravdy a možnosti si za určité situace, kterou člověk jen slyší, dosadit cokoliv a podávat to jako realitu, autorka moc neřeší a nechá je jen v rovině jakéhosi naznačení. Od lepšího hodnocení pak výsledek dělí přehnaná chladnost a přílišná teatrálnost soudního procesu, který by se asi ve skutečnosti nemohl takto odehrát, protože vyšetřující soudce je v něm až moc manipulativní. Anatomie d’une chute je výborná záležitost, která má své nedostatky a je možná moc dlouhá a přece jen pomalejší, což ale nic nemění na tom, že dojmy z ní jsou hodně silné. 80 % (11.10.2023)

Důvodů vyrazit do kina na letošního vítěze Cannes je celá řada: 1. Vynikající Sandra Hüller v ústřední roli spisovatelky Sandry, jejíž manžel jednoho dne záhadně umírá v domě, kde byla tou dobou přítomná pouze ona. Sandra dokonale zvládla zahrát ženu, která může být stejně tak zdrcená vdova jako chladnokrevná vražedkyně. 2. Vystavění zápletky od několika okamžiků před úmrtím Sandřina manžela až k několikadennímu soudnímu procesu se Sandrou. Film má dvě a půl hodiny a není to jednoduché pokoukání, přesto vás udržuje v napětí až do konce, protože prostě nevíte, co si máte myslet. 3. Herecký představitel Sandřina jedenáctiletého nevidomého syna, se kterým po většinu času soucítíte a v jednom momentu ho chcete zabít. Klučina to zahrál skvěle a klobouk dolů také před psím "hercem". Co bych ale přece jen Anatomii vytkla, je možná až přílišná snaha o chirurgickou přesnost ve všech směrech, z celého výsledku se tak vytrácejí emoce, s čímž souvisí i téměř nulové napojení na hlavní hrdinku. Byla jsem ale upřímně zvědavá, jak všechno dopadne. Výborný film, pokud chcete trochu potrápit mozkové závity. (19.10.2023)

Anatomie asexuální vagíny. Opět tu máme (pokolikáté už?!) studii chladnokrevné, bezohledné lidské svině (hraniční psychopatky), která nebere za žádnou cenu zodpovědnost za svoje jednání, ba naopak, hraje oběť. Oslavuje se tu výkon německé herečky, ale do jaké míry to jako žena musela hrát? Režisérky sterilní konverzační nuda plná klasických psychologických blábolů. Rozbředlý pozérský film, který jsem protrpěl stejně jako ten pes, který hrál ze zúčastněných vlastně nejlíp. Overhype roku, který by skvěle fungoval jako prostředek k mučení válečných zajatců. Vybízí k tomu především obludný cover songu od 50 Centa, jímž vás režisérka otravuje v průběhu celé stopáže. (05.05.2024)

Není to pro každého, je to místy dost rozvleklé, ale bylo to chytré, což tu rozvleklost ospravedlňuje - některé nuance si prostě zaslouží prostor. Nevěrohodné bylo jen to, proč by hned dva tak pěkní chlápci, chtěli tak nehezkou ženu (a je jedno, že dobře hraje; pro tento příběh se nehodila). (27.07.2024)

5/10. No šálek mého čaje to nebyl. Prostředí pěkné, avšak troufám si tvrdit že se dalo vytěžit více. Soundtrack je vskutku prvotřídní, ale spoustu lidem může už po 5 minutách dost otravovat. Já to naštěstí nebyl. Kamera prvotřídní. Herecké výkony a především Sandry Hüller na úrovni. Největší problém jsem měl nikoliv se stopáží, ale s tím, že film působí strašně chladně a nenabízí krom 2 scén nic, co bych jakkoliv adoroval nebo čím by mě zvedl ze sedačky. Je to dobře natočená detektivka (já bych řekl že spíš soudní proces) ale že bych film musel vidět znovu, to se asi nestane. Podívejte se a udělejte si názor sami, já jsem nebyl ani zklamán, ale ani potěšen. (11.10.2023)

Na tomhle filmu cením to jak umožňuje interpretovat děje a nejspíš se v tom dost odráží pozorovatelovo pohlaví, pohled na manželství, role ve společnosti atd. Samozřejmě i vynikající herecké výkony. Někdo tu kritizuje teatrálnost žalobce, ale řekl bych, že filmu a tomu soudnímu přelíčení ( a ty já všeobecně ve filmu rád ) dodal potřebnou šťávu. Hlavou se mi ve výsledku mísily dvě základní premisy: in dubio pro reo a ta věta o tom, že vraždící spisovatelka je vždycky zajímavější než sebevražda učitele. No, "rozsoudit" si to musí každý sám nebo pak v diskuzi s kamarády :-). Přišly mi tam ale dvě věci z té kriminalistické linky dost zásadně nedotažené, proto nemůžu dát plný počet. A to ikdyž je tam ještě jedna úroveň vnímání, která mi ve výsledku přijde nejmrazivější - vcítit se do situace a pocitů toho kluka, protože tam je tolik možných motivů... V jeden moment jsem myslel, že to paní režisérka ukončí ještě úderněji, ale to už by bylo na jeden film asi moc. (19.11.2023)

Original Title: Anatomie d’une chute. Odkedy som vyšla z kina, premýšľam a hlavu si lámem nad tým, ako to vlastne bolo?! Hmh, asi si má každý vytvoriť vlastný názor. Bola to nešťastná náhoda, bola to samovražda, vražda? Aj napriek týmto nejasnostiam (otvorené konce veľmi nemusím a ja osobne sa asi najviac prikláňam k vražde) je Anatómia pádu veľmi dobrý film. Tento rok sa Sandre Hüller naozaj darí. Skvelý herecký výkon. Detský herec Milo tiež super. Bonus je zasnežené prostredie francúzskych Álp, aj keď to, čo sa deje na plátne je tak pútavo natočené, že prostredie tu nezohráva dôležitú rolu. Film na zamyslanie a premýšľanie, jeden z tých, ktorý tak rýchlo z hlavy nevyšumí, len keby som vedela ako to vlastne bolo. [KINO ATLANTIS]. 75%. (14.11.2023)

Čekal jsem víc a nakonec to byla docela nuda bez jasného konce... 7,5/10 (27.12.2023)

,,Anatómia pádu" je francúzsky film, ktorý skúma nejednoznačnosť toho, ako si vytvárame predstavy o pravde prostredníctvom zložitosti trestného prípadu. Film odmieta odpovedať na otázku viny či neviny, ale skôr skúma, ako si ľudia konštruujú svoje vlastné príbehy na základe čiastkových a neobjektívnych informácií. Film ukazuje, ako rodové, mediálne a osobné motívy ovplyvňujú interpretáciu faktov. Syn obvinenej, ​​ktorý je jediným svedkom, priznáva, že nevie, čo sa skutočne stalo, a musí sa rozhodnúť, čomu bude veriť. Prokurátor sa zdá, že má voči obvinenej osobnú pomstu, a spolieha tiež skôr na domnienky a špekulácie ako na solídne dôkazy. Film je presvedčivou a citlivou štúdiou ľudskej psychológie a sociálnej dynamiky. Je dobre zahraný a zrežírovaný, no mohol byť kratší. Niektoré scény v súdnej sieni sa opakujú a ťahajú príliš dlho. 8/10 (19.08.2024)

Největší honiperina tohoto roku a smrtelně natažená epizoda německé kriminálky z přelomu tisíciletí. 5/10 (11.12.2023)

Jedna chalupa, jedna soudní síň - a kolik se s tím dá vyhrát. Hutná psychologická detektivka, kde budete dávat kamínky na hromádky zabila/nezabila a v každém zvednutí obočí nebo divném smrknutí hledat nápovědu. Tenhle film - a zdá se že i francouzské právo - jsou pocitovější než exaktnější, takže to není klasická krimi, která se dá rozplést, ale spíš studie pochybností. Na šílenou skoro tříhodinovou stopáž to uteče nečekaně svižně. Sandra Huller a Milo Graner skvělí, ale světlo reflektoru si pro sebe nejvic krade roztomilý australský ovčák. (02.07.2024)

Kvalitní rodinné soudní drama áčkového evropského měřítka, které ovšem postrádá nějaký ten element silného překvapení a šmrnc navíc. Jistý druh prozření a rozuzlení se tu na konci sice najde, ale nevyváží to těch 150 minut čirého sledování postav, ke kterým hledáte celou dobu cestu a snažíte se splynout s jejich situací a zjistit na čí stranu se přiklonit. Režijně a herecky je to skvost, scénář je napsaný opravdu s citem, nicméně postrádala jsem tam ten říz. Film jsem si moc užila, ale při hodnocení se nejvíce řídím podle toho, jak moc na mě film dýchne po projekci a co přesně ve mně zanechá. V tomto případě se toho moc neuchytilo a přesto, že pocity převládaly pozitivní, verdikt je takový, že jsem na něj poměrně rychle zapomněla. (07.11.2023)

Na tento film som sa veľmi tešil, obzvlášť po toľkých chválach a prestížnych oceneniach. Ale napokon mám z toho dosť zmiešané pocity. Úvod filmu ma síce chytil, ale potom celé to nekonečné vyšetrovanie bez konkrétneho záveru, a navyše nesympatická Sandra, ktorá pôsobí dosť pochybným dojmom. Ani mi jej nebolo ľúto, keď ju tam vláčili po súdoch. V závere som očakával nejaké rozuzlenie - ideálne scénu, ktorá by odhalila, ako to skutočne celé bolo. Ale nič... Takže celkovo skôr sklamanie (resp. nenaplnené veľké očakávania). 2* (04.01.2024)

Jeden z adeptů na nominaci na Oscara. Upřímně, nic pro mě. Líbila se mi ta atmosféra filmu a ten velký otazník, který vysel nad celým příběhem, dodávalo tomu to mysteriózno a zajímavost. Nicméně je to příšerně zdlouhavý a vůbec to nemá tempo. Snažila jsem se dávat pozor a asi prvních 40 minut jsem se dívala pozorně, ale pak už jsem neustále koukala na mobil a přála jsem si konec. Nudilo mě to. (08.01.2024)

Anatomie pádu je vysoce oceňované evropské soudí drama režisérky Justine Triet, které začíná nálezem mrtvého muže pod okny svého domu, bez toho abychom věděli, co se vlastně stalo a vlastně až do úplného konce se nám nenajde rozhřešení a je tak na divákovi, aby si na základě dvou a půl hodinového dramatu udělal rozhřešení zcela vlastní. Všechno to stojí na Sandře Huller a to je pro mě trošku problém, protože přes nezpochybnitelné herecké kvality, tak mě prostě nesedí a úplně ji nevyhledávám. Hlavní stavební kámen jde mimo mě a tak trochu i osudy hlavní protagonistky. (23.11.2023)

Mohlo to být o kus kratší a konec se mi úplně nezdál, i když samozřejmě chápu, že přesně takový byl schválně zamýšlen. Vše ostatní je ale moc pěkně vystavěné drama o pár lidech, kde si člověk po celou dobu nemůže být ničím jistý. 80% (10.01.2024)

Tak pokud je tenhle film chladny, tak sem asi hypersenzitivni a necham si napsat stabilizatory nalad. Ono mozna zdejsi populace myslela, ze se to odehrava ve francouzkych Alpach a cele je to hnane pres belasy filter. Nebo se mozna protagonistka provinila civilnim herectvim a tuna rozmazane maskary dostatecne nedekodovala  zdejsim analytikum jeji vnitrni stav s nalehave-doslovni intenzitou. Jedine cim sem si skalopevne jist, ze zaverecna pulhodinka byl nejintenzivnejsi death-doom co si vybavuju. TRVE KVLT! <3 (03.04.2024)

Nudně a nezajímavě natočený, všechny postavy mi byly cizí a necítil jsem z průběhu žádný napětí. Vlastně mi bylo úplně jedno kdo co a jak udělal. Asi je to tím, že je to z Francie a tamní dramata nemám nakoukaný, jejich styl mi moc nesedí. A postiženej kluk tam otráví psa (kterej přežije díky bohu, za to je jedna hvězda), tak kde jsme. 2* a.k.a 30% (23.07.2024)