Úsměv

Název perfektně vystihuje nákupní zdroj „autora“ i úroveň vykradení – prostě Čtvrtkruh. Čtvrkruh, kde nakonec místo Samary vybafne spíš komický než děsivý hormonálně přerostlý mastňák s Beckwith -Wiedemannovým syndromem, který bezezbytku naplní rčení „Brát si někoho do huby“. Čtvrtkruh, který zjevně moc chtěl být kompletním cyklickým útvarem, ovšem Xerox měl v horních třech čtvrtinách poškrábaný tiskový válec a ten mantákovitý začínající lupič holt není Verbinský ani Nakata, aby to režijně, dramaturgicky i atmosféricky dokreslil do plných kontur, tudíž je výsledkem taková nedomrlá, schématická a sterilní plagiátorská instapičovina. Čtvrtkruh i se vcelku nešťastným obsazením, protože tomu ukrutně nesympatickému a veskrze ochrnutému protekčnímu přestřiku Kevči Slaniny jsem už po prvních deseti minutách vroucně přál, aby ji nějaká ta bubuentita uchechtala xmrti co nejdřív a začala raději lechtat někoho jiného. (04.11.2022)

Vytváří si to skrze kameru a střih celou dobu ten správně paranoidní hororový prostor, kde se něco může objevit v lecjaké formě prakticky kdykoli a kdekoli, takže jste z toho celkem příjemně na prášky i když se nic zvláštního neděje. Celou dobu to navíc naznačuje, jak je to formálně nejpoučenější horor všech dob, který vás stále vodí do slepých uliček a hraje si. No a pak, když se má lámat krystal, tak nevymyslí nic lepšího než tu nejprimitivnější, nejdebilnější, neohranější lekačku od vynálezu zvuku. Proč si ten film tak ubližuje? To, že jsem po dokoukání zjistil, že vlastně nechápu o čem to bylo stále nevím jestli mám dát na vrub snímku nebo sobě, takže to nechám ležet. (11.01.2023)

Finn si dal dosť roboty ( ktorá je za tým dosť cítiť), aby veľmi logicky vybudoval psychologickú cestu jednej postavy. To, že sa nejedná o jej slabomyseľnosť vieme od začiatku, ale jej okolie? To jej dáva celkom zabrať. Sosie Bacon hrá tú psychózu parádne ( hoci zrovna tento typ hrdinov zrovna nemám veľmi v láske, hlavne preto, lebo sú obklopený určitým determinizmom). Atmosférou a postupnou gradáciou je to výrazne a miestami veľmi nepríjemné ( detská oslova je v tomto prípade jedna z najlepších v celom filme). Koniec podľahne žánrovým pravidlám a vykašle sa na mytológiu za tým, čo je v zásade jediná vec, ktorú by som filmu vytkol. Každý správny horor je o pátraní. A nepotrebujem, aby sa postavy vždy k niečomu dopracovali, ale nech aspoň po dopozeraní zostane určitá aróma. Niečo, čo vás bude ešte chvíľu za temných večerov pokúšať. Ale inak jedna z tých lepších vecí, ktoré napríklad také Lights out, strčí hravo do vrecka. (07.05.2023)

Zcela promarněný potenciál. Už mě začíná rozčilovat ten trend současných instantních kino hororů, kdy tvůrci postaví film na nějakém samoúčelném monstru, ale zcela rezignují na scénář, který by se zdráhal cokoli vysvětlit. Nápad postavit zápletku na křečovitě se usmívajícím šmejdu, před kterým není úniku, je pravda dost geniální sám o sobě, ale tvůrci z tohoto hororového potenciálu tahají naprosté minimum. Místo budovaného tísnivého znepokojení jsem dostal směsici předvídatelného strašení, které nemá žádný logický vzorec, předvídatelných jump scarů a polodementního chování hlavní postavy, jež se není ani schopna vyjádřit tak, aby ji lidé okolo ní uvěřili a nepůsobila okamžitě jako blázen. O to větší bizár to je, že se jedná o vystudovanou psychiatričku. Díky alespoň za luxusní soundtrack, který tahá děs i z naprosto běžných každodenních scén. Jinak si ale radši dejte asi tak 10x lepší It Follows. (12.02.2023)

Stejný úsměv máme, když madam Pekarová-Adamová mluví o cenách energií a o svetrech.  Nutno říci, že film mě dvakrát vylekal, což v době, kdy si člověk přečte zprýávy ze světa i domova a následné z toho šoku potřebuje 8 hodinové relaxační cvičení rozhodně není marná bilance. Mě se film líbil, zápletka byla zajímavá, příjemně mě taky nebylo v této době sice standartní pocit, ale u filmového napínáku je to velký plus. Chování hlavní hrdinky nějak neřeším, už jsem zažil teda mnohem blbější, nevím jak bych se choval, kdyby se na mě někdo pořád pitomě usmíval, ale dost možná podobně. Jediný co to posralo, byl závěr, mě přišlo že sami tvůrci nevěděli jak z toho ven, ale jak řekl klasik "je třeba zapojit mozek" a kdyby na to šli přes linii vlastního vědomí od začátku do konce, bylo by to lepší než skluz do béčkově směšnýho závěru. (27.09.2022)