Božské děti

Některé ty scény jsou přímo skvělé, třeba to mytí bot, každá ta výměna bot, scéna, kdy ta bota uplave a holka se ji snaží chytit (pokud by vám přišlo, že moc píšu o botách, tak se nedivte, o ty tu jde především) a hodně se mi líbil i ten konec, zobrazující SPOILER že všechny poháry, medaile a sláva jsou ti úplně k ničemu, když nemáš na něco (pro nás) tak obyčejného, jako boty. Taky je to slušně natočené, v drtivé většině scén civilně zahrané a i s postavami se tu dobře pracuje, navíc jsou i docela obstojně představené a navíc nejsou černobílé. Líbilo se mi to hodně a po obrovském zklamání z filmu Želvy mohou létat mě Írán opět potěšil, ale na plný počet mi tam něco prostě chybí. Do děje mě to vtáhlo dostatečně a vedené je to chytře, ale těch detailních záběrů na ubulený dětský obličej je tam zbytečně moc a filozofie posuzování lidí podle toho, jaký druh bot nosí, mi je proti srsti. Znám lidi, kteří se tím řídí, ale ti se řídí opačnou teorií - a mě se nelíbí ani jedna. Je moc krátkozraká, předem odsuzující. A obávám se, že to z toho filmu mělo plynout i z vůle režiséra, nebylo to jenom vykreslení charakteru té malé holky. Ale jinak se mi to líbilo hodně a připomnělo mi to Bílý balónek od Panahiho - popravdě bych rád věděl, jak moc nebo jestli vůbec se tím Majdi inspiroval, protože jistá podobnost tam opravdu je. 4* (13.05.2021)

Film pôsobí veľmi autenticky, cestu k deťom si každý rýchlo získa a pekne vidno aj spoločenské rozdiely. Jedna vec mi ale vadila a to bola scéna, kde sa Ali rozplakal asi po tretí krát- keď ho nechceli zaregistrovať na beh. Už mi to nepripadalo úprimné, ale ako nejaké okaté hranie na city (trochu ma to aj prekvapilo, pretože dovtedy som sa pozeral na polodokumentárnu realitu). P.S.: už dávno som nebol taký napätí pri nejakých filmových pretekoch, ako pri Aliho snahe skončiť tretí. 4,5* (21.03.2009)

Božské děti pro mě představují mé první setkání s íránským filmem, což je podle mě určitě škoda a své mezery se budu snažit napravit. Protože Majid Majidi mi tímto počinem připravil poměrně nevšední, ale jistě příjemný zážitek. Vypráví příběh o dvou sourozencích, které jako spoustu jiných lidí sužuje obrovská bída, v níž ztráta polorozpadlých bot představuje obrovský problém a přichystá perné chvíle na několik následujících týdnů. Děti v takovém světě se chovají až neuvěřitelně dospěle i přes nízký věk a dokáží se o sebe postarat. Tedy nejen, že tento film skýtá zajímavý příběh s výborným zpracováním, ale rovněž nám poskytuje možnost seznámit se s bídou této části země, podívat se, jak to tam skutečně vypadá. (18.09.2009)

Tenhle film se měl spíš jmenovat "Sneakers". K jeho shlédnutí mě nalákalo vysoké hodnocení zde na CSFD a skutečnost, že se jedná o snímek z filmově netypické země. To slibovalo jistou dávku neotřelosti a originálnosti. Musím potvrdit, že v tomto ohledu mě tahle v mnohém až absurdní komedie o ztracených botách a událostech na tuto újmu navazujících, vrcholících napínavým závodem, opravdu nezklamala. Vystupující dvojice dětských sourozenců zde podává tak bezprostřední, opravdový a dojímavý výkon, který ve spojení s prostředím tak odlišným od toho, co známe my, "civilizovaní" lidé, vytváří velice zajímavý filmový zážitek. Doporučuji! (25.04.2009)

Milej malej film z poměrně odlišného prostředí a kultury a přeci nakonec velmi podobný klasickým lidským starostem. Jednoduché, ale působivě vyprávění, které mi trochu kazil ne úplně dobře zmáknutý konec, který přichází dost nečekaně a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to byla vlastně nejspíše záměrná pointa. Není to film, který by měl úplně obroušené hrany, jak je třeba u západní kinematografie zvykem, ale má svoje bezprostřední kouzlo všedního života. (24.02.2018)