Dospívání po americku

Fantastický Leo, který byl ve všem naprosto úžasný a v lecčem konkuroval všem ve filmu, a fantastický De Niro, který úžasně zahrál toho blba. Mám ho ráda, je mi sympatickým, ale bože, tady bych ho nejradši profackovala. Až tak skvěle to zahrál. Spousta zajímavých postřehů, a že život není postaven jen na promyšlených rozhodnutí. Líbilo se mi to propojení se začátkem, kdy nebyl problém se sebrat, a odejít, přestěhovat se. Proč to tak neudělat na konci, že? A do toho ta krásná stará Amerika. No úža. (27.01.2017)

Ještě předtím, než se nejmladší z rodu Monteků osudově zamiloval do Julie, střihl si jednu ze svých zásadních rolí první fáze kariéry. Rok 1993 byl pro DiCapria ostatně rokem zlomovým. Mentálně nemocný mladík v adaptaci románového bestselleru Co žere Gilberta Grapea? byl společně s příběhem Tobiase Wolffa obrovskou výzvou, kterou tehdy devatenáctiletá (ano, i já bych mu ve filmu tipoval maximálně čtrnáct) naděje chytila pořádně za pačesy. Navíc si ho pozorně všímal jeho herecký parťák Robert De Niro, který ho později doporučil velikánovi Martinu Scorsesemu. V dramatu podle Wolffovi autobiografické knížky zaujal svým nadhledem, střídáním komických i dramatických poloh a přesvědčivostí, se kterou vytvořil velmi zajímavou studii dospívajícího hocha, který čelí útokům despotického životního partnera matky. Zřejmě nejkomplexnější film Michaela Caton-Jonese o maskách, které nosíme a sundáváme, jen škoda lehce zanedbaných vedlejších postav. Herecky nicméně famózní: Leonardo DiCaprio, Robert De Niro i Ellen Barkin – a teď se můžeme hádat, kdo byl nejlepší. (28.12.2013)

Naprosto famózní! Celou dobu jsem cítila tu bezmoc, kterou si musel Toby v podání Leonarda DiCapria projít. Měla jsem sto chutí tomu násilníkovi, který si říká "otec", jednu vrazit! Skvělý přesun emocí. PS: nikdy bych si nepomyslela, že tohle malé šikovné dítko bude jedno dne milovat celý svět.. včetně mě!! (25.05.2013)

Jako psychologická drobnokresba vztahu syna a despotického otčíma super, zvláště v hereckých partech naprosto geniální střetnutí hereckých person svých generací. Bohužel to chvílemi zaškobrtává v takových prkotinách jako stylovější vylíčení své doby (chvílemi až moc umělé) a poněkud zanedbanými vedlejšími postavami, které ale často hrdiny silně ovlivňují, tudíž by si měli odbýt delší party. Caton-Jones je solidní řemeslník, který umí natočit údernou scénu (závěrečná rvačka), ale celek včetně myšlenky mu uniká mezi prsty, jinak by to bylo na absolut. (23.02.2007)

Leonardo DiCaprio ten samý rok natočil i Co žere Gilberta Grapea. A byl tam stejně přesvědčivý jako tady. Tudíž o jeho hereckém talentu nemám nejmenší pochybnosti. Robert De Niro je tu za dalšího ukázkového magora, Ellen Barkin za zoufale se snažící a situaci moc nezládající matku. Scénář není nijak objevný či překvapivý, režie je celkem slušná, ale rozhodující jsou opravdu herecké výkony zmiňované trojice (90%). (23.02.2007)