Piargy

Po dlhom čase mám pocit, že som nejaký film nepochopil. Preto je celkom možné, že sa mi to nepáčilo mojou vinou. Na jednu stranu musím uznať, že Piargy netrpia žiadnymi detskými chorobami slovenského filmu (obzvlášť z dedinského prostredia). Scenár a najmä dialógy pôsobia autenticky, nešuštia papierom. Štyria hlavní hereckí predstavitelia hrajú bezchybne. Postava Lucie Siposovej je už trochu karikatúrou. Nesadla mi však umelecká štylizácia. Odkaz filmu mal zrejme smerovať k poznaniu "Tak sa vtedy žilo." No neviem, ako tomu pomôže, keď dronové zábery prekonvertujeme do čiernobielej farby. Reálie Slovakštátu nijako dej nerozvíjajú, slúžia skôr na dobové zaradenie deja (a čiastočne na vykreslenie kľúčovej úlohy cirkvi v tom období). Aj scény s prvkami nadprirodzena skôr dokresľujú predstavu, že akým nezmyslom vtedy verili dedinčania (rozdiel medzi mestom a dedinou v roku 1939 je podľa filmu až civilizačný). Napokon zostáva holý príbeh hlavnej štvorice, ktorý by sa dal zhrnúť v troch vetách (čo sa podarilo už v oficiálnom texte distribútora). K Piargom sa však po čase určite vrátim a pokúsim sa v nich nájsť to, čo mi možno teraz uniklo. (25.09.2022)

Pokiaľ ste pochybovali, či sú ľudské životy aj o niečom inom ako o sexe, tak vás Trajkov a spol. vyvedú veľmi rýchlo z omylu, pretože sa hneď "ide na vec" a neskončí sa až do konca. Nejednoznačné postavy, absencia doslovnosti, herci hrajúci konečne iné postavy ako stokrát pred tým a samozrejme aj kino look, to sú nepochybne veľké klady. Osobne mám ale dojem, že prerod hlavnej postavy prebehne rýchlo a bol by uveriteľnejší, ak by sme tu nemali onen zásadný midpoint, ktorý všetko otáča hore nohami, avšak úplne by stačilo, ak by Juliša jednala iba na základe toho, aký je jej manžel. Záverečné dejstvo prebehne ako z rýchlika, až mám dojem, že všetko predtým bola skôr expozícia a záverečná štvrťhodinka výcuc z nakrútenej minimálne hodiny deja. 70% (02.01.2024)

Asi budem musieť hľadať vinu v sebe. V poslednej dobe nenachádzam filmy, ktoré by naplnili moje očakávania. A pritom nechcem žiadne zázraky. Aj Piargy má krásne scenérie slovenskej prírody, život na dedine vyzerá realisticky, herci sú neopozeraní a dobre hrajú, kamera čaruje so svetlom a mohol by som pokračovať, ale nezaujalo ma to. Najskôr to bude vekom. Kedysi dávno som bol ako špongia a nasával som podnety zo všetkých strán a v akomkoľvek množstve. A teraz mi bohužiaľ už je máločo dobré. Ale možno sa dočkám. (23.01.2024)

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland. (16.11.2023)

„Vidím, že nevěstu jsi už vybrala.“ - „Ano.“ - „Ale boží vůle je jiná!“ - „Jedna prašivá ovce celé stádo nakazí.“ - „Pastýř musí milovat všechny svoje ovečky!“ A některým z nich zřejmě i dát tuhle „lásku“ pořádně fyzicky najevo…Těšil jsem se na vizuál a atmosféru. A od obou se mi dostalo v podstatě to, co jsem i očekával. Technická stránka v čele s dominantní černobílou kamerou a nasvícením snímku perfektně sedla. Atmosféra zapadlé, v mnoha ohledech zaostalé a konzervativní vesničky v zemi, jejíž představitelé zrovna rokují v Berlíně o své budoucnosti, se také docela vydařila. Bavil mě i nerovný boj novomanželky s tchánem, jejich představitelé zase dominovali herecky. Problém jsem měl v podstatě jen s těmi rádoby efektními výjevy, které vyznívaly všelijak, jen ne vážně či snad strašidelně, a pak klášterními pasážemi z přítomnosti, které mě malinko nudily. Jinak za mě veskrze spokojenost, takže dávám slušné 4*. „A nemine nás to neštěstí. Protože ho předpovědělo Písmo. Jedněm strach vyrve srdce, jiní se uškrtí navzájem!“ (06.05.2023)