Studený bufet

Šustintelektualism coby zjev společenský.¬         Neoblibuji uměleckou osobnost Gérarda Depardieua; to je bod dolů, který přidávají jiní. Zbývá slušné herectví, taktéž režisérské vedení, dramaturgie. Zbytek je šust, takyumělecká šumařinka, domluvená předem hra mezi francouzským hochintelektuálským tvůrcem 'Studeného bufetu' Bertrandem Blierem a "náročným" divákem.¬                 Ze zásady nevyzdvihuji dva druhy uměleckých počinů: takové, kde vizuál je Bůh a nahrazuje vnitřní hodnotu, a ty, kterých vnitřní hodnota je vystavěna na neživotné konstrukci snobského a tedy nezvládnutého intelektualismu. Pod druhý druh spadá i Studený bufet, kteréžto dílo silou své snobskosti řadí se směle po bok Vesnici indického středostavovského šarádisty M. Shyamalana, Pouhé formalitě italského šikuly Giuseppe Tornatoreho nebo Fontány newyorkského intelektuálního experimentátora Darrena Aronofskyho.¬                 Protipól tohoto umělého jako umělá hmota intelektualismu vidím ve skvěle a zajímavě (a, dobrá zpráva pro naše šustintelektuály, také patřičně nepřístupně) podaném kriminálním thrilleru výtečného dánského postmodernisty Larse von Triera Prvek zločinu, nebo ve snovém mysteriosním dramatu Ztracená dálnice snuvého intelektuála a mistra přaden, původem montanského umělce Davida Lyche, nebo v kriminálním dramatu Zlá krev francouzského intelektuálového umělce syrového života a jeho krásy Leose Caraxe, nebo v mysteriosní kriminální hříčce Hranice ovládání jemného, decentního a svojského ohijského intelektuála Jima Jarmusche. Předpokládám, že výčet ukázek je natolik reprezentativním vzorkem intelektuálního a zároveň obsahově nesnadno přístupného filmu, že by mohl přesvědčiti naše šustintelektuály o tom, že jsem osoba schopná odečítati a rozuměti pozadí náročných snímků.¬                 Skutečná společensko-umělecky objektivní hodnota díla postiženého nepravdivostí na kterýkoli způsob, to je i na způsob umělé neživotnosti, nemůže býti nikdy dobrá, byť ve vyvedení jakkoli jinak výborném.¬                 Po přečtení několika komentářů (od jiných než mnou prověřených sledovaných osob) jsem usoudil, že počet nenapravitelných šustintelektuálů je značný, a že tedy nemá smysl pokračovat dál.¬                 Kdo z šustintelektuálů se bude pohoršovati nad mým názorem na tento snímek, ten nechť se podívá na průměrné hodnocení horního tisíce uživatelů na IMDb, které činí 61 % (zde na ČSFD to je 76 %). (15.11.2018)

Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L. (12.06.2011)

Ať už očekávate cokoliv, dostane se vám skutečně neočekávané a můžete zažít obrovské překvapení prakticky v každé scéně, která dokáže překvapit zcela nepředvídatelným konáním postav a vývoje děje... Když mi tento kousek nabídla v rámci Filmové výzvy před třemi lety uživatelka troufalka, dost jsem se tenkrát bránil a po přečtení obsahu a zahlédnutí G. Depardieua v hlavní roli jsem se Studeného bufetu poměrně štítil. Pak jsem se podíval a výsledkem pro mě byl nejen zážitek a film, na jaký skutečně nezapomenu, ale rovněž objevení originálního režiséra Bertranda Bliera i spolu s jeho otcem, nezapomenutelným hercem Bernardem Blierem. Už v první scéně z opuštěné nádražní haly mě pohltila unikátní komorní atmosféra, už během prvního originálního dialogu jsem začal být nadšen... Se zatajeným dechem, který doplňovalo občasné vnitřní nutkání vybuchnout smíchy, jsem dojel tenhle neotřelý, zvrácený neo-noir skloubený s absurdní komedií až do konce a připadal si jako součást nějakého prapodivného snu. * * * * * Studený bufet je pro mě bezkonkurenčně nejlepším filmem Bertranda Bliera, mimo jiných kvalit i díky skvělému vyvrcholení, které Blier narozdíl od jiných svých filmů (např. Kotlety) výjimečně nezakončil samoúčelnou provokací, ale došel k skutečně výborné pointě. Ačkoliv by se mohlo zdát, že opakovaně už takový film nemůže přinést stejný zážitek, dokázal jsem si ho plně užít i napotřetí a znovu mě dostávají ty skvěle vypointované absurdní situace, ten neotřelý černý humor, ta noční atmosféra velkých prázdných budov, ten vymazlený odtažitý vizuál, ta akustika hrobového ticha s detailními ozvěnami každého kroku, ty herecké kreace Bliera staršího, Carmeta, Serraulta (...a ano, musím uznat, že je zde i Depardieův výkon velmi zdařilý). Majstrštyk, ve kterém jsem s odstupem času vzal na milost i ty sexuální scény. „Všichni jsme jenom turisti. Přijdeme, uděláme si malý výlet a odejdeme.“ [95%] (02.08.2021)

Černohumorná absurdita ve francouzském provedení? Něco podobného jsem doposud nepotkala. Ale stalo se a díky za to. I přes to, že nejsem fanynka francouzského humoru, jsem se velice rychle nechala strhnout a záhy jsem celkem věrně očekávala, co bude následovat. I tak - je zábavné občas vidět něco trochu jiného a zvláštního.Viděno během Season Challenge tour 2015. (26.08.2015)

Studený bufet zcela oprávněně dostál svému názvu:) Netypická kriminálka, od začátku do konce prošpikována absurdními situacemi, kdy se jedna absurdita kupí na duhou a přesto dává smysl, a pořádnou dávkou černého humoru. Člověku to stejně i tak vlastně připadá reálné a docela i pravděpodobné, že by v dnešní době někdo podobnou situací mohl procházet a jednal by stejně. Ona ta apatie a lhostejnost společnosti je zcela na místě. A zvláště v dnešní době. A... Bože, Carole Bouquet byla tak nádherná... "Už sis někdy všimla, kolik je v metru lidí, kteří vypadají na to, že je někdo zavraždí?", "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." - "Já taky, většinou přijdu pozdě.", "Je zamčeno?" - "Ano, je zamčeno." - "A obtěžovalo by Vás otevřít?" - "Ano, hodně." (27.07.2017)