Reklama

Reklama

Podsvětí se ho bálo, ženy ho obdivovaly a policie na něj byla příliš krátká... José Giovanni je znám především jako spisovatel, autor scénářů a filmový režisér. Protože nebyl spokojen s adaptacemi svých románů, rozhodl se, že si bude svá díla režírovat sám. To je také případ filmu Smůla z roku 1972, v němž Jean-Paul Belmondo ztvárnil „gangstera hrdinu“, který jde dál svou cestou bez ohledu na čas. Přezdívá se mu Smůla, protože smůlu nosí těm ostatním. Příběh Roberta se odehrává v průběhu více než deseti let. Začíná před druhou světovou váldkou a končí v době, kdy „pravidla cti už přestala platit a všechny údery byly povoleny“... Smůla je remake filmu režiséra Jeana Beckera Muž jménem La Rocca, který byl natočen podle Giovanniho románu, kde hlavní roli vytvořil také Jean-Paul Belmondo. Giovanni tentokrát přepsal od základů celý scénář a připojil některé detaily, které v první filmové verzi nebyly. Vedle Belmonda obsadil Claudii Cardinalovou a Michela Constantina. (Česká televize)

(více)

Recenze (66)

MJMilan 

všechny recenze uživatele

Neexistují filmy, kde by Jean-Paul nehrál dobře. Film Smůla, není vyjímkou, avšak samotný námět a zpracování nebylo nejlepší. Jak psal kolega B!shop film je nemastný neslaný, já bych snad k tomuto komentáři přidal, že ani začátek se mi moc nezamlouval...Divatelné to je, ale nečekejte nic převratného. Kromě Belmonda a Cardinale se tu na moment objeví i mladičký a ještě zcela hubený Gerard Depardieu. Mimochodem... aby někoho nezmátlo pořadí herců, Bebel tu hraje opravdu hlavní roli. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Řízná gangsterka s několika takřka westernovými přestřelkami, měnící se v polovině na vězeňské drama. Zní to trochu schizofrenně, avšak díky skvělým hercům a Giovanniho schopnosti vyprávět ten přechod působí zcela přirozeně. Zajímavá absence kladných postav (Borgo je sice sympaťák, ale do klasického klaďase má daleko), poměrně dost vysoký body count, několik velmi silných scén (odklízení min, márnice, poslední přestřelka) a všudypřítomná sedmdesátková syrovost. V neposlední řadě nechybí ani ten nejdůležitější prvek francouzských (nejen) kriminálek drsné školy - přátelství až za hrob. 80%. ()

Reklama

Pierre 

všechny recenze uživatele

Nejsem sice fanda gansterek, notabene těch, dobových (mimo současnost filmu), dokonce mě až tak neberou  ani bordely. Ale ani jsem nečekal, že by patřila Smůla k nejlepším kouskům Giovanniho a Belmonda a celkem mě bavila. Prostě poctivá francouzská kriminálka, která vyloženě neuchvátí, ale zabaví. Belmondo mě baví skoro vždycky a Giovanni rok před slavnými emociálními a přímočarými Dvěma muži ve městě  natočil příběhově rozsáhlý nepředvídatelný  film, kde  celému dění zároveň nechybí  pro něj tradiční silný motiv s  nespravedlivým odsouzením,  a to  dělá z tradičního  gansterkého  vyřizování účtů v 1.půlce přeci jen lepší podívanou. Ani ta  druhá vězeňská není špatná. Jen závěr mi přišel takový ufiklý, jako by mu něco chybělo. Dabing Krampol. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Slabučká, skoro podpriemerná gangsterka. Giovanni sa nasral, že mu to v La Roccovi nenatočili dobre a tak si vysúkal rukávy... a natočil to rovnako priemerne. Len dodal farbu. čo sa pri Cardinale aj hodilo. Avšak okrem toho ma tu znepokojilo niečo vážne. Film má stredoveké, priam rasistické praktiky, keď normálne ukazuje, že v uliciach pôsobí černošský gang! Dvaja dokonca okradli ctihodné prostitútky! My prebudení samozrejme dobre vieme, že tieto výmysly sú len dôsledkom toxickej xenofóbie, pretože na uliciach sa žiadne takéto gangy nemohli pohybovať - väčšina černochov je predsa nespravodlivá zavretá v base. Našťastie rok 1972 ma ukľudnil v poznaní, že ide o dielo zastaralé, dávno prežité a je len rukolapným dôkazom toho, ako nebezpečná bola spoločnosť v ktorej hrdinami sú, pfuj, bieli maskulinní heterosexuáli, a dámy, ktoré vyzerajú ako dámy a nie botulotoxínom nafúknuté kačeny. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Giovanniho věčné osobní téma vězení či nespravedlivého osudu je tentokrát netradičně říznuto gangsterkou, avšak samotný příběh stejně jako leckdy překvapivý lidský osud přeskakuje mezi různými žánry, přináší až do konce nepředvídatelné zvraty, vyústí se selhanými plány a novými nástrahy nejednou zcela mimo očekávání...  Přesto jedna jistota s naplněným očekávání v tomto příběhu nechybí a tou je skálopevné přátelství, které mezi trojicí Borga, Xaviera a krásné Georgie přetrvalo až do konce přes všechny krkolomné vyhlídky i pády. Mně se přes tu žánrovou nevyváženost film velmi dobře sledoval, snad díky silnému tématu a dostatečné psychologii postav mě výjimečně bavil film i v té gangsterské rovině, měl pro mě podmanivou atmosféru, nepřekvapivě skvěle zahrané hlavní postavy Belmondem a Constantinem a opět nádhernou de Roubaixovou hudbu, která se pro mě už dávno stala neodmyslitelnou součástí většiny Giovanniho i Enricových filmů. Smůla má více silných momentů, z nichž by v první řadě jmenoval (v rámci filmu první) setkání Borga se Xavierem v temné samotce, nechybí zde (v dobrovodu hudby) pár stylových scén, třeba s Belmondovou poklidnou přípravou na nepromisní útok a samotný příběh procházející napříč větším časovým úsekem má čím plně zaujmout až do konce. Na druhé straně jsem od José Giovanniho v minulosti již dostal mnohem větší emocionální nálože, tento film mě v žádném případě nezklamal, ale do mého žebříčku toho nejlepšího od Giovaniho by se nejspíš nedostal. [75%] ()

Galerie (9)

Zajímavosti (7)

  • Hlavná hudobná téma filmu, ktorú vymyslel François de Roubaix, sa uchytila na národnej francúzskej rozhlasovej stanici France Inter, kde sa v programe Fréquence Mômes stala ústrednou znelkou. (Arsenal83)

Reklama

Reklama