Saltburn

Režisérka na Oscary nominované Nadějné mladé ženy se rozhodla po emancipaci neústupných žen vyhovět i mužské straně obecenstva a okolo velmi výstředního podivína postavila místy temnou, místy bizarní, ale poutavou satiru na zhýralost té nejkarikaturnější smetánky. Barry Keoghan zraje jako víno a právem patří mezi nejzajímavější představitele současné mladé hollywoodské generace. Chyby se ve filmu bezpochyby najdou, ale po více než 2000 viděných jsem fakt rád za cokoli, co vybočí za zajetých standardů. [viděno na Prime Video 17.3.2024] (18.03.2024)

Emerald Fennell se zaskvěla již svým debutem, díky němuž posbírala řadu cen. A jak víme, potvrdit úspěch a dosažení nějakého cíle bývá mnohdy mnohem složitější. Jí se to evidentně povedlo, byť těch cen Saltburn neposbíral. Nabídl však neotřelý, nekonvenční, místy dekadentní filmový zážitek pro filmové fajnšmekry. V první polovině jsem se nestíhal smát nad salvou odzbrojujících vtipných hlášek. Film hlavně funguje jako perfektní celek - rafinovaný scénář, skvělá kombinace humoru i vážnosti, střih, kamera, kostýmy a v neposlední řadě bravurní herecké výkony. Barry Keoghan tyhle role umí a zvládá na výbornou, Jacob Elordi potvrzuje kvality silné party z Euforie, kde patřil hned k mým oblíbencům a Rosamund Pike opět září. Nerad bych samozřejmě opomenul většinou vždy distingovanou Carey Mulligan, již jsem tady téměř nepoznal. Možná časem zvýším na plný počet. A k závěru - nějak se nám s tím tancováním roztrhl pytel - začal to Mads v Chlastu, pokračovala Laia Costa v Un amor a Barry Keoghan laťku zase zvedl a povýšil na jinou úroveň... (31.03.2024)

Zvěsti o kontroverzích a excesech se za mě nepotvrdily, Saltburn je velmi klasicky vystavěné vyprávění postavené na zrcadlení dvou ústředních postav a také dvou třídních světů, které se po dvou třetinách obrací na hlavu a poodkryje pravé záměry (jež zcela vysvětlí až v závěrečné polorekapitulaci). Podmanivě stylizovaný film o tom, jak dogmatizované boháče jejich okolí podprahově využívá, jehož satirickou artikulaci povyšuje na hutnou psychologickou partii hlavně Barry Keoghan - nelepší herec své generace, který ještě dokáže velké věci. Tady mu navzdory nečitelnosti jeho postavy snadno propadneme, jelikož slouží také jako objektiv do světa přetvářejících se školních institucí a ne tak pozérského prostředí majetné smetánky, která si svou pozici alespoň přiznává. Motivace infiltrujícího se hrdiny sice nejsou úplně jasné, ale jednotlivé postavy tu stejně jsou jen nositeli vnějších významů a nelze je brát úplně vážně. Spojení temného dramatu, ironie a cynismu je každopádně moc povedené a rád se k tomu někdy vrátím. Nemluvě o tom, co i v menších situačních rolích svedou herci jako Richard E. Grant nebo Rosamund Pike. (02.01.2024)

Film, který se ve mně od zhlédnutí bije… vizuálně skvělý film, který je podpořen hereckými výkony celého osazenstva, chytře vybranou hudbou a indie stylem, jenž autorka využila i u svého debutu. Můj problém nastává v samotném příběhu, který se mě snažil celou dobu zahlcovat povrchním řešením jednoho tématu za druhým, ale tím, že jsem vlastně nevěděl, kam to všechno směřuje… pro mě nedokázal završit skvěle rozehranou partii… Twist, ačkoliv vypadá, že je promyšlený (a on i je…), tak u mě selhává, jelikož ani zpětně v něm nevidím žádnou výstavbu… závěrečná scéna je ovšem ikonou už teď. Nejrozporuplnější film loňského roku. (17.01.2024)

Režijně i příběhově se jedná o ten nejzajímavější film roku, který mě nepřestával překvapovat, odzbrojovat a šokovat. Těžko se jen popisuje o čem to vlastně je a čím míň před zhlédnutím víte, tím líp uděláte. Gotický thriller ve spojení s komedii, který nabízí herecký koncert vše zúčastněných. Všechny postavy jsou perfektně obsazené a napsané, ovšem nejvíce vyčnívá ústřední hrdina Oliver Quick, který je dost možná nejvíce fascinující postavou roku 2023, která je obdařena nejlepším výkonem famózního Barryho Keoghana. Jedná se pro mě bez pochyb o vizuálně nejkrásnější a nejpůsobivější film roku, kde Emerald Fennell prokazuje, že je opravdu ctižádostivou a talentovanou režiserkou. Film který mě bavil svým rozsahem nápadů, emocí, hudbou a hlavně tím, jak mě celý snímek tvůrkyně tahala za nos. Nikdy jsem si nebyl jistý, co se přesně bude dít dál a o čem to celé vlastně je a to se mi moc nestává.  Prostě jedinečný filmový zážitek, který svou perverzností a stylem nesedne každému, ale komu ano, ten bude odpálen stejně jako já. Mrzí mě však věčné srovnávání s jiným filmem, které nedělá vůbec čest Saltburnu. Jelikož nejzábavnější na tomto filmu pro mě byla ta nejistota a jak jsem se snažil rozklíčovat skutečnou zápletku filmu, poselství i všechny postavy. Což tohle srovnání do velké míry prozrazuje... Jedná o extrémně záživnou podívanou, která svým líbivým vizuálem zakrývá špínu a temnotu příběhu, který se tu odehrává. Příběh a postavy toho nabízí víc, než ostatní připouští. Je to mnohem více o tom být stínem, o lásce a posedlosti, o fetišizaci krásy a o přemíře konzumu, než o kritice bohatých a tak podobně.... Ovšem i bez hlubších myšlenek bych s klidem nasolil čtyři hvězdy, už jen za tu povrchní zábavnou hodnotu snímku. (16.02.2024)