Idol

Ze začátku slibně vypadající sonda do smetánky americké pop-music se zvrtla v příšernou scénáristickou tragédii, která se musela přetáčet a škrtat. I díky tomu seriál působí nedodělaně (např. otřesný střih ve 4. epizodě), uspěchaně (náhlá a nevysvětlitelná změna v chování hlavních postav v polovině seriálu) a prázdně. Co naopak musí každý pochválit je hra s barvičkami, herecký výkon Lili-Rose Depp (dcera Johnnyho Deppa) a dokonalý soundtrack. Asi nejhorší "HBO original" co jsem za poslední dobu viděl, ale díky tomu že má IDOL jen 5 epizod, dá se velice rychle projet. Je to škoda, seriál měl rozhodně větší potenciál, takhle se jedná o podprůměrnou jednohubku, na kterou si za rok už nikdo nevzpomene. (10.07.2023)

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)

[Ep 01+02] Sexem nabité glamour radosti a strasti showbusiness střelců hudebního Hollywoodu. Výživná intimita a chytlavost hudebních videoklipových scén, dizajnová ultraluxusní vila a snaživá Deppova dcerka Lily-Rose. Dějově mě to na touhu po dalších epizodách nechytlo, jako booster pre-coitum atmošky na rande s vypečeným domácím kinem ale super. [Cannes FF] (23.05.2023)

První dvě epizody mi vlastně nepřišly vůbec špatný, protože i přes všechny jejich problémy jsem je bral jako obdobu toho typického mainstream popového songu, tedy přeleštěná paráda, která nemusí dávat smysl, či působit uvěřitelně, hlavně že baví. Ale po nich začal seriál prudce upadat a já si začal uvědomovat, že touto perspektivou to ani moc vnímat nemůžu, protože se v jejím duchu Idol nejenže nedrží, ale ještě bych tím všechny jeho neduhy přehlížel, což si nezaslouží. Sam Levinson tady opakuje své největší chyby z minulosti, zase si vybral projekt, ve kterém rozpracovává zajímavá a relevantní témata, jenže kvůli své potřebě vizuální exhibice a rádoby kontroverze je výsledek pouze kamerovým cvičením a vágní přehlídkou samoúčelných sexuálních scén. Těch je tam zbytečně moc, už třetí člověka nudí, u čtvrté začíná cringovat a další rovnou přeskakovat, jelikož celku nijak nenapomáhají a pouze ubírají prostor, který by šlo využít k důslednějšímu prozkoumání problematiky využívání a sexualizace mladých popových hvězd nebo nechutně komercializovaných mocenských struktur v hudebním průmyslu. Scénář však trpí dál, v Idolovi je až moc zřetelně vidět, že Levinson s Weekndem a Fahimem v prvních epizodách rozestavěli postavy na šachovnici, ale už nevěděli, jakými tahy tuto přestylizovanou hru dohrát, každou další epizodou docházelo k většímu rozpadu koherence, čemuž nepomohlo ani rozhodnutí na poslední chvíli seriál ukončit už pátou epizodou a ne šestou, jak bylo plánované. Dojem tomu všemu ještě kazí i slabý weekndův herecký výkon, který ve své roli tajemnem opředeného dominantního vůdce kultu nevzbuzuje kýžený respekt, ale nežádoucí pobavení u jeho mrtvolných pohledů a otřepaných hlášek, jejichž hloubka je spíše dno. HBO mělo šanci vytvořit satirickou studii nejvyšší hudební smetánky, místo toho dodalo produkt, který stejně jako jeho hlavní hrdinka má za úkol vypadat sexy a nespoutaně, čímž bohužel ztrácí na své atraktivitě a autenticitě. (04.07.2023)

Lily-Rose Depp mě baví už dlouho a zde tomu nebylo jinak, každý záběr na ni je čistá radost a požitek z jejích půvabů. Její herecký protějšek mi byl dost protivný (což mě u někoho, kdo si říká "The Weeknd", nepřekvapuje), ale dalo se to snést, s výjimkou šokujícího rozuzlení 5. epizody, které mě skutečně otrávilo a které považuji za facku do ksichtu za to, že člověk každý týden jak blbec hltal každou epizodu, všem debilním hejtům seriálu navzdory. Mrzí mě to o víc, že - když už mají všichni potřebu to pořád porovnávat s Euforií - mi byl tenhle projekt mnohem sympatičtější než přeceňovaná Eurofie, a to jednak díky tomu, že to má jen 5 epizod, a tím pádem si to nenárokuje tolik času, a jednak úchvatná Lily-Rose Depp nesnese srovnání s tou ošklivkou Zendayou, na kterou mám vyloženě alergii (i tematicky mi je Idol bližší, protože svět hudebního průmyslu mi přijde stokrát zajímavější než nějaký fetující teenageři). Ještě mě tam herecky strašně bavil Hank Azaria a má to fajn soundtrack a kameru a celkově se na to dobře dívá, takže i navzdory hroznému závěru se mi to dost líbilo. (04.07.2023)