Možnost léčby (E01)

Pilotní díl byl přesně takový, jaký jsem ho čekala. Hned v úvodu vám bude představen vrah svých dětí. Ocenila bych, aby mrtvoly nebyly rozmazané, ale chápu, že by se někomu mohlo dělat šoufl, když vidí malé děti v tratolišti krve a s rozmašírovanou hlavou. Na konci je o tomto vrahovi vsuvka, aby divák věděl, jak to s ním skutečně dopadlo (v seriálu se ale případ neřeší). Tento nápad se mi líbí. Díl začne vraždou, která se nijak netýká hlavního případu a na konci vám je ukázáno rozuzlení. Beru to jako milé oživení každého dílu. Samozřejmě jde o skutečné případy.   Detektivní trio je vcelku sympatické. Nejvíc určitě hlavní detektiv -  Markovič. Na Mišíka si budu chvíli zvykat. Pořád ho vidím, jako vyhula z filmu BANGER. Atmosféra je vystavěna dost přesvědčivě a úzkostně. Budu se těšit na další díly, kdy se nám asi představí náš hlavní úchyla. Už teď je jisté, že pan Hojer bude pěkné kvítko. Tahle minisérie mě bude určitě bavit. Těším se na další díly, jak Láďa Hojerů na pich. (07.03.2024)

Velmi solidní začátek. Je to teda na české poměry poměrně hodně detailní a zároveň skromné na jakékoliv vysvětlování, takže to vyžaduje neobvyklou diváckou pozornost. Obsazení mi tu sedlo velice, rád koukám na nepříliš okoukané tváře. Kamera místy opravdu skvělá a baví. Zatím mě u toho ale drží spíš ohlasy okolí. (29.03.2024)

Herecký výkony příšerný, zvuk divnej - to jsou snad nějaký postsynchrony, nebo co?, stylizace postav taky děsná, některý dialogy a monology naprosto příšerný (např. výpověď herečky, která si říká "Leona" a asi nemá příjmení, na stanici o tom, jak ji pronásledoval deviant, to byl tak otřesnej hereckej výkon, repliky a celkově ta scéna, že by jeden zaplakal. Ale ona byla děsná už v Sex o'Clock, tak to možná bude hlavně o ní), rádoby umělecký záběry.... Kupodivu (!) mě tolik nevytáčel Mišík, asi se trochu zklidnil (nebo ho zklidnil někdo jinej). Prachař spíš jak karikatura (i když vtipná, uznávám.) Další komický moment přišel ke konci, když se SPOILER sejdou vyšetřovatelé s Kotkem ve věznici, chvíli se s ním nezávazně bavěj, a když je konečně Kotek vyzve, ať kápnou božskou, proč vlastně za nim přišli, tak Markovič s lehkým úsměvem: "Nás by zajímalo... jaké to je... být sadistický vrah?" přesně s těmi rádoby napínavými pomlkami a s closeupem na jeho ksicht, přičemž se ještě pak ozve mlácení do nějakého kovu, jakože obří ŠOK! Úplně jak v těch Lostech, bože můj, kde si taky tvůrci představovali asi bůhví co... (24.02.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, podle kterého došlo k hrozivé násobné vraždě. Hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Násilný čin číslo jedna ale brzy „zmizí“ ze scény. Po dvou letech se k němu vrátíme, ale to se už rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. Startuje hledání pachatele. V centru dění legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. Civilní dialogy, dávka cynismu, dobová výprava, velmi dobří herci a absolutní reklama na rakovinu plic. (14.05.2024)

Odkládal jsem seriál docela dlouho, příliš se mi do něj nechtělo, protože jsem četl Lovce přízraků od Viktorína Šulce a Jiřího Markoviče a tušil jsem, že bych se mohl místy nespokojeně ošívat. Úvodní epizoda mě ale překvapila spíše příjemně, přestože tvůrci tu a tam ujeli. Hlavně jsem nepochopil změnu některých jmen, zvlášť inženýr Tekverk se za jménem Stahlwerk skrýt nedá, protože nejinteligentnější vrah československé historie může být jen jeden. Teď trochu odbočím, ale v poslední době se můj negativní vztah k osobě Vojtěcha Kotka silně pozměnil, protože zcela nedávno opustil mou množinu "Neoblíbení", momentálně se nachází v neutrální zóně, ale má našlápnuto do "Oblíbených". Seriál samotný se zatím rozjíždí, takže jsem se rozhodl pro své tradiční, trojkové, zahajovací hodnocení. P.S. Pobavila mě zásadní informace o tom, že cesta z Ďáblic do Modřan trvala v roce 1979 zhruba hodinu. Jen jsem nepochopil, k čemu je mi to dobré./ Poučení: I muži mají své dny. (06.06.2024)