Metoda Markovič: Hojer

Asi to není nejvhodnější přirovnání, ale vzpomněla jsem si při sledování seriálu na lovce krokodýlů Steva Irwina. Ten se taky dokázal mazlit s živočichy, ke kterým by se většina lidí bála přiblížit, natož si na ně sáhnout. Jiří Markovič měl výjimečný dar, schopnost vcítit se do druhého člověka, bez předsudků, bez soudu. Přízeň vyslýchaných a jejich spolupráci si získával určitě taky svým klidem, jistotou a absencí strachu nebo alespoň schopností nedat ten strach najevo. Seriál se ohromě povedl, celé to působí, bez ohledu na absurdnost mnohých situací, velmi autenticky a přirozeně. (24.03.2024)

Když jsem si zkušebně předplácel na 3 měsíce Voyo, bylo to spíš ze zvědavosti než že bych oekával, nějakýho filmově seriálovýho ježíška plnýho skvělých diváckých zážítků, ale přišel šok. Nova má na Voyu fakt hodně kvalitní kousky a tenhle seriálek, je jedním z nich. Originalní způsob vyprávění a ještě originálnější postavy. Vlastně celou dobu jsem byl jak v šoku. Z práce Jiřího Markoviče, z případu který se prolínal všemi díly a nejlepší na tom byla ta nenápadná proměna z kriminálky do psychologického dramatu. Pět nemůžu dát, protože na Adama Mišíka mám těžkou alergii a jeho postavu by zahrál i štaflík a špagetka líp o tom že on má herecký talent mě nikdo nikdy nepřesvědčí jedině on, ale to se zatím neděje. Všechno ostatní je však na vysoké úrovni (01.04.2024)

Nova produkuje nekonečné množství škváru, ale když se jí něco povede, tak to vážně stojí za to. No a Metoda Markovič: Hojer je možná to nejlepší, co kdy vyslala do světa a ke špičce to patří i v rámci celé porevoluční tvorby. Nebudu vypisovat přednosti. To už tady udělali a jistě udělají jiní. Ale zastavil bych se u detailů. Strašně mě baví, když si tvůrci dají práci s tím, aby i ta nejnitěrnější blbost odpovídala dobovému zasazení. A tady jsem si toho uži do sytosti. Za všechno bych jmenoval plastový talířek, který jsme za totáče měli snad všichni a opomenout nelze ani neoholené podpaždí Sarah Hlaváčové. Tyhle věci se tu mihly snad na vteřinu, ale o to víc si jich cením (jo, u toho podpaždí to zní divně, já vim). A nejde nezmínit herce. Lněnička na mě tady půsubil jako tuzemská verze Neila Maskella a toho můžu a Petr Uhlík by asi neměl chvilku vylézat na ulici, přičemž s holkama by mohl mít nějakou dobu docela problém. Za mě pecka a doufám, že s Markovičem se ještě setkáme. Třeb při pátrání po spartakiádním vrahovi. 100% (02.03.2024)

Vůbec nesdilim všeobecné nadšení místních. U takhle nesmyslné délky seriálu musí být spousta vaty a tady jí je možná víc, než stěžejního příběhu. A jestli byl tohle náš nejlepší kriminalista, tak marně pátrám proč. Jeho kamarádské jednání s psychopatem, kterej by měl sedět v cele za sklem jako Lecter je ta opěvovaná metoda? To, že si toho nevypočitatelnýho cvoka přivede domů k manželce a dětem je důkazem, že patřil do Bohnic spolu s Ladínkem. ... Ovšem po stránce formy nemám seriálu co vytknout. (04.03.2024)

Tak za prvé, tohle není žádná přelomová metóda. Markovič jednoduše narazil na vraha, který se potřeboval někomu svěřit a zároveň byl dost hloupý na to, aby mu nedošlo, že policajt má primární zájem někde jinde. No a za druhé, tohle je naprostá bomba, protože herecky, atmosférou, produkcí a střihem je to v úplně jiné dimenzi, než obyčejné české seriály. Dokonce ani proslavené Případy 1. oddělení se na tohle nechytají. Je to počin o to impozantnější, že k tomu nebyl potřeba ani Trojan, ani Vetchý ani Dlouhý ani Sokol ani Pauhofová. Nezbývá než doufat, že další počin bratrské dvojice bude podobně kvalitní. (10.06.2024)