Metoda Markovič: Hojer

Četl jsem obě knihy pamětí Jiřího Markoviče, stejně jako pět svazků monumentálního díla Viktorína Šulce o sexuálních vraždách, na jehož výsledné podobě se Markovič svými komentáři výraznou měrou podílel. Všechny kauzy, které se v seriálu objevily (i mnohé další, které si snad tvůrci nechávají pro další sezónu - Straka, Prokopské údolí, Doležal, Vocásek atd.) mám v živé paměti a tak mne v seriálu pobavily přesné citace některých dialogů (nejen s Hojerem), na které tento kriminalista vzpomíná, byť vrahovo vyjadřování bylo v reálu ještě o poznání drsnější než na obrazovce (místo seriálové "huby" Hojer zásadně vypovídá: "chytil jsem ji za tlamu", při dotazu na možné pocity oběti se ušklíbne: "Určitě se nesmála!" apod.) Jen my není jasný postup tvůrců při používání autentických jmen reálných osob - titulní postavy mají skutečná jména, ale z psychiatra Pavla Zemka je v seriálu Mudr. Zemen, z vraha Vorla Sokol (haha), z Tekverka Stahlverk nebo jak - proč? Koho to zajímá, ten si reálná jména dohledá pár kliknutími a jinak je to jedno. Jinak za mě velký dobrý, herecké výkony všeobecně nad očekávání zdařilé. A k poněkud přiblblé otázce jednoho kolegy: proč byl tohle náš nejlepší kriminalista? Inu nejspíš proto, že úspěšně chytal a usvědčoval vrahy a jiné nebezpečné jedince a zbavoval naši společnost jejich nežádoucí přítomnosti. Že by patřil do Bohnic si nemyslím, stejně jako si to nemyslím o Ládíkovi - ten skončil jak se patří - na šibenici. (05.03.2024)

Vynikající herci, perfektní scénář, skvělé dialogy, parádní atmosféra a výprava... Tady všechno šlape. Metoda Markovič: Hojer je vysoce kvalitní poctivou dobovou detektivkou, která má divákovi hodně co nabídnout a nabízí mu to naplno. // Uhlík je naprosto fantastický, stejně tak Kotek a samozřejmě Lněnička v životní roli. Seriál takových kvalit máme možná jen jeden - Devadesátky, a i ty možná hravě strká do kapsy. Tohle je naprosto bez debat nejlepší český TV počin za mnoho let. Jsem naprosto nadšený naprosto ze všeho, nemám vůbec co vytknout. A těším se na Straku. 100 %. (16.03.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Řemeslně je to velmi dobře odvedená práce, vlastně nadprůměr, morálně zatím moc nevím, jak se k tomu postavit. Že seriál, resp. Markovič upozornil na nesmyslnost trestů smrti kvituju; že poukázal na dobovou tragickou psychiatrii a že je potřeba podrobného zkoumání, než se vyřkne ortel, to taky kvituju. Taková byla doba (a taky se asi fakt hodně kouřilo). Ale tak nějak pořád nevím, jak se popasovat s postavou Hojera. Rozhodně parádní výkon, Petr Uhlík jistě bude oceněn, ale o to nejde. To, že Markovič měl velmi osobní vyšetřovací techniku a že Hojer k němu velmi přilnul (ze zřejmých důvodů), není tajemstvím; jen tomu bylo možno dáno až příliš prostoru. Anotace filmu, distribuce se hned v úvodu ptá: Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Já se ale po zhlédnutí spíš ptám: Co se stane, když zlu nasadíte lidskou tvář? Protože to se stalo. Tak nějak mi to zavání kultem vraha a s tím mám problém (podobně jako u Předčítače, ale tam šlo o její hrdost, tady je vrah slaboduchý, na hranici retardace a určitě měl další diagnózy). // Asi spíš ocením skandinávské způsoby zachycení skutečných zločinů, kdy není prostor věnován vrahům, ale spíše vyšetřování (Breivik, Madsen). Tady chápu proč, zachytit techniku/vztah Markoviče bez pachatele by nešlo, nebo by to bylo přinejmenším velmi náročné, na druhou stranu tahle lačnost po true crime mi taky přijde jako jistá diagnóza. // Ale znova: perfektní výkony, skvělá kamera, nadprůměrný český krimi seriál. Příště by to chtělo ještě zapracovat na těch výsleších žen, a možná i víc upozornění na to, jak brutální techniky identifikace pachatele to pro oběti byly (jedna plačtivá scéna je málo, vzhledem k tomu, kolik - fakt kolik! - prostoru dostal vrah). (29.04.2024)

Pošmak a nejlepší český seroš od Pustiny. Petr Lněnička vypadnul ze sedmdesátkového filmu se Sovákem a Petr Uhlík z noční můry - a dohromady to funguje výborně. Komu čest, tomu čest, tohle se fakt povedlo; a že si to půjčuje hodně z Mindhuntera mi vlastně ani nevadí. 4-5*, ale v kontextu českých seriálů je to fakt super, tak sázím maximum. (03.03.2024)