Metoda Markovič: Hojer

Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA  A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT? (14.03.2024)

Pavel Soukup did it again. Jo Soukup je opravdu frajer naší scény a není náhoda, že trefil pecku opět. Po Marty is Dead a Anna is missing ( oba opravdu progresivní filmy, které by obstály i ve světě) je tu s hutnou psychologickou Krimi, kde je sice očividná inspirace Fincherovým Mindhunterem, ale who cares když to funguje. Hezké komunistické retro na pozadí 70. a 80. let a speciální vrah Ladislav Hojer! Petr Uhlík nový velký český objev roku??!! Už v seriálu Adikts svým herectvím vyčníval, ale co předvádí zde za koncert je opravdu neskutečné. Dal do role Hojera naprosté maximum a je podobně ikonické na úrovni Jokera od Heath Ledgera. Věřím, že svými pohledy, mluvou a visáží bude některým dívkám způsobovat noční můry a mráz v zádech. Herecky za ním však nezaostává  Petr Lněnička v roli výborného detektiva. Potěšil i Vojtěch Kotek v roli sadistického vraha inženýra. Většina dílů má sice podobný průběh ( dobré jsou však rekonstrukce vražd) a chválím i hudbu. Je to takový náš český seriálový Dahmer s MIndhunter vibes a je to dost dobré. a Teď bych prosil celovečerní verzi Lesapána, ať máme i pořádnéj českéj horor. 85% (07.03.2024)

Řemeslně je to velmi dobře odvedená práce, vlastně nadprůměr, morálně zatím moc nevím, jak se k tomu postavit. Že seriál, resp. Markovič upozornil na nesmyslnost trestů smrti kvituju; že poukázal na dobovou tragickou psychiatrii a že je potřeba podrobného zkoumání, než se vyřkne ortel, to taky kvituju. Taková byla doba (a taky se asi fakt hodně kouřilo). Ale tak nějak pořád nevím, jak se popasovat s postavou Hojera. Rozhodně parádní výkon, Petr Uhlík jistě bude oceněn, ale o to nejde. To, že Markovič měl velmi osobní vyšetřovací techniku a že Hojer k němu velmi přilnul (ze zřejmých důvodů), není tajemstvím; jen tomu bylo možno dáno až příliš prostoru. Anotace filmu, distribuce se hned v úvodu ptá: Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Já se ale po zhlédnutí spíš ptám: Co se stane, když zlu nasadíte lidskou tvář? Protože to se stalo. Tak nějak mi to zavání kultem vraha a s tím mám problém (podobně jako u Předčítače, ale tam šlo o její hrdost, tady je vrah slaboduchý, na hranici retardace a určitě měl další diagnózy). // Asi spíš ocením skandinávské způsoby zachycení skutečných zločinů, kdy není prostor věnován vrahům, ale spíše vyšetřování (Breivik, Madsen). Tady chápu proč, zachytit techniku/vztah Markoviče bez pachatele by nešlo, nebo by to bylo přinejmenším velmi náročné, na druhou stranu tahle lačnost po true crime mi taky přijde jako jistá diagnóza. // Ale znova: perfektní výkony, skvělá kamera, nadprůměrný český krimi seriál. Příště by to chtělo ještě zapracovat na těch výsleších žen, a možná i víc upozornění na to, jak brutální techniky identifikace pachatele to pro oběti byly (jedna plačtivá scéna je málo, vzhledem k tomu, kolik - fakt kolik! - prostoru dostal vrah). (29.04.2024)

Přiznám se, že počiny co se opírají o historii mám rád. A to nejen kvůli Markovičovi, ale i kvůli připomenutí, že i dnes mezi námi můžou existovat osoby jako byl Hojer. Za sebe se přiznám, že jsem čekal vyprávění příběhu chronologicky dle vražd jak se staly (tedy od roku 1978) ne tak jak šlo vyšetřování (tedy od poslední oběti v roce 1981 dozadu jak se již existující oběti na něj zpětně “nabalovali”). Konec mohl být s ohledem na historii jen jeden (v tom žádné překvapení). Za naprostý vopruz považuji “vedlejší vycpávková případy” a kostru vyprávění seriálu (jako celku). Celkem významný part (případ pana inženýra) se vypráví prakticky na pozadí komplet celé série spolu s Hojerem a doslova pozpátku,  což je to vyloženě ke škodě věci. Podrobněji u jednotlivých epizod. Pozn.: Tak co, bude druhá řada s názvem Metoda Markovič: Straka (o mnohem provařenějším “spartakiádním vrahovi”!?). (01.03.2024)

Par pripominek bych mel, ale jinak se jedna o velice povedeny kriminalni serial, natoceny podle skutecnych udalosti. Skoda, ze je pachatel znamy od zacatku. Ale Petr Uhlik predvedl uzasny herecky koncert a byla radost ho sledovat. Velmi dobre jsou zahrane a popsane i ostatni postavy. Zanrova atmosfera povedena, jen mi serial prisel az moc apoliticky. At uz v dialozich, tak ve vyprave, kde jsem zaznamenal snad jen jednu rudou hvezdu nad policejnim vchodem. Ale celkove nadprumerny pocin, ktery mi udelal radost. (18.03.2024)