Režie:
Robert AltmanScénář:
Joan TewkesburyKamera:
Paul LohmannHrají:
Ned Beatty, Karen Black, Ronee Blakley, Keith Carradine, Geraldine Chaplin, Shelley Duvall, Allen Garfield, Barbara Baxley, Henry Gibson, Scott Glenn (více)Obsahy(1)
Nashville je hlavní město Tennessee. Je to také metropole country music. A počínaje rokem 1975 i název filmu. Natočil ho americký režisér Robert Altman, který už předtím projevoval sklon k mimořádnosti i neúctu k zavedeným normám a to rozmanitým způsobem: v cynickém příběhu amerických vojenských lékařů za korejské války (MASH), ve fantastické historce chlapce schopného létat jako ptáci (Brewster McCloud), v atiwesternu s antipatickými antihrdiny (McCabe a paní Millerová), v rafinované šarádě na pomezí pravdy a přeludů (Vidiny), v odheroizované gangsterce z 30. let Bonnie a Clyde naruby (Zloději jako my), v rozčarovaném pohledu na svět hráčské vášně (Kalifornský poker). Nevšednost, nekonvenčnost ale také sklon k nezávaznosti, který poněkud oslabuje potenciální kvality těchto rysů, v americké kinematografii jinak sympatických: některé hlasy kritiky napovídají, že Nashville se z této linie vymyká, a to k prospěchu věci. V typickém americkém městě střední velikosti a ve středostavovském prostředí probíhá sled výjevů, které jsou jednotícím motivem. Tím je příjezd kandidáta fiktivní politické strany na prezidentský úřad, což je podnětem k orgiím písní, tanců, estrád. S nimi se prolíná soukromý osud celé galerie postav až do vyvrcholení, kdy jeden mladík vytáhne z pouzdra místo kytary revolver a začne střílet na pódium; někoho zabije, někoho zraní, někteří zpěváci uprchnou, jiní zpívají dál v očekávání kandidátova příchodu (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
God bless America, oni to mají setsakra zapotřebí. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit proč dobrák distributor snaživě nacpal do obsahu ten spoiler? Když na to člověk není připraven, sic dříve nebo později tuší, nabere finálovka nenadálý spád. Proto je velká škoda, když po přečkání, pro mnohé určitě po přetrpění té vrchovaté porce country, přijde o šokující moment překvapení, což rozhodně musí kazit dojem. Takže jak už tady někdo napsal, byla jsem i já vděčná za mojí lenost přelouskat si ten rozsáhlý a prozrazující text před zhlédnutím filmu. ()
Film, o kterém jsem předem věděla jen to, že existuje a že ho natočil Robert Altman. Od tohoto významného režiséra jsem doposud viděla pouze Zítra nehrajeme! (a Gosford Park) a musím říct, že ač je Nashville svým způsobem hodně odlišný, docela mi Zítra nehrajeme! připomínal. Hlavně tím, že se i Nashvillu dost zpívalo. Písničky se mi líbily, osobní příběhy postav na pozadí událostí v Americe se mi taky líbily, považuji to za zajímavý nápad (a neřeším, kdo s tím přišel první). Podle mého je Nashville přinejmenším dost zajímavý a dobře natočený film, ale trochu bych ho zkrátila. ()
Mám rád filmy Roberta Altmana. Country divy, zpěváci se stylovými kotletami, jejich manažeři, netalentované zpěvačky, které si umanou, že se stanou hvězdami, senzacechtivé novinářky, místní obyvatelé a další vytvářejí kolorit, do kterého nás režisér bere tentokrát. Oproti některým svým jiným multistory movies se Altman věnuje politickým prvkům, které diváka osloví i dnes, téměř padesát ler po premiéře. Nejen svými narážkami na populismus, jenž aktuálně rovněž bují na politických scénách celého světa, ale také svým ironickým pozorováním určitých lidských vlastností, které potkáváme i v časech současných a budeme potkávat v časech příštích. Více zde. ()
Ne mozaiku, spíše střepy a střípky z jedné velké okenní tabule připomíná Altmanův košatý portrét Ameriky let sedmdesátých. 24 důležitějších postav spojil městem zasvěceným hudbě. Jednoduché songy, povětšinou netknuté komplikovanou politickou situací, tvoří nedílnou součást americké kultury a na jejich textech lze vysledovat mnohé z povahy tamějších lidí. Nashville není snadné sledovat. Určitě ne s plnou pozorností, která se nemá k čemu upnout. Je jako countryová slavnost, kde potkáte mnoho lidí sympatických i méně sympatických, lidí, na které záhy zapomenete i lidí, jež vám nadlouhou utkví v paměti. Výstižné pro tento počin mi přijde slovo „míjení“. A když už jsme něj – žánry folk a country mě až na pár čestných výjimek (Bob Dylan, Johnny Cash) úspěšné míjí. Dvě a půl hodiny jsou krom toho opravdu, ale opravdu příliš. 60% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Aquarius ()
24 rolí a velkou část z nich představují zpěváci a zpěvačky. Co z toho vyplývá? Že většinou někdo stojí na pódiu s mikrofonem v ruce a zpívá. Nemám nic proti americké country (a k městu neodmyslitelně patří), ale občas jsem se prostě nudil. Jediná píseň ve filmu ovšem funguje v muzikálovém smyslu a posouvá děj (a Keith Carradine za ni dostal Oscara, což mu celkem přeju). Zaujala mě hlavně solidní politická kampaň, která je ve filmu stejně všudypřítomná jako hudba. Kolektivní filmy Roberta Altmana mám celkem rád, ale té country na mě prostě bylo moc. ()
Galerie (86)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (20)
- Film se umístil jako 59. v seznamu "Nejlepších filmů všech dob", který vydal Americký filmový institut. (D3VIL)
- Během natáčení automobilové nehody vtrhlo na plac několik kolemjedoucích řidičů nesoucích lékárničky a deky, domnívaje se, že šlo o skutečnou nehodu. (D3VIL)
- Postava Barbary Jean je lehce inspirována Lorettou Lynn (slavná country zpěvačka). (D3VIL)
Reklama