Režie:
Michael GiacchinoScénář:
Heather QuinnKamera:
Zoe WhiteHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Gael García Bernal, Laura Donnelly, Harriet Sansom Harris, Eugenie Bondurant, Kirk R. Thatcher, Leonardo Nam, Al HamacherVOD (1)
Obsahy(2)
Za temné a ponuré noci se ze stínů vynoří tajná skupina lovců monster a po smrti svého vůdce se shromáždí ve strašidelném domě prastarého rodu. Při podivném a děsuplném vzpomínání na vůdcův život jsou lovci vyzváni k tajemnému a smrtonosnému soupeření o mocnou relikvii. Čeká je noční lov, který je nakonec přivede tváří v tvář nebezpečnému monstru. (Disney+)
(více)Videa (1)
Recenze (252)
Ačkoliv Werewolf By Night nepřipomíná nic podobného, co jsme doposud v rámci MCU franšízy viděli, tenhle [ani ne hodinový] halloweenský speciál [který je navíc koncipován jako nízkorozpočtový televizní fllm a stylizován do podoby monster-horrorů studia Universal ze 30. let (aspoň Dan Krátkej to tvrdí lol)] se však drží příliš zkrátka – ať už z konceptuálního [což se týka rádoby "explicitního" vyobrazení násilí anebo nikterak výraznýho audiovizuálního pojetí] či technickýho hlediska [pořád mi hlava nebere jak může CGI od Mickey Mouse, největšího korporátu na světě, vypadat tak nehorázně špatně]. Jako jo, jde o víc než zajímavý příspěvek do celý marvelovský mozaiky, jenže ta marvelovská pachuť [přes veškerou snahu se co nejvíc odlišit] tam pořád prostě je. Každopádně tímhle směrem by se měl Marvel do budoucna bezpochyby vydat – a to směrem experimentování s formou, stylizací, sub-žánry a diváckým očekáváním celkově. Každopádně nelze popřít, že Michael Giacchino prokázal, že není jen talentovaný skladatel, ale i nadaný režisér – ta autorská volnost a tvůrčí svoboda je zde sice patrná, akorát prakticky nevyužitá. Snaha se samozřejmě musí cenit, ale jde spíš o promarněnou příležitost – anebo jsem až moc velkej naivka..... 7 vlčáků z 10 ()
Viac ako o poctu starým klasikám ide o pomerne pôsobivú jednohubku, ktorá namiesto praktických efektov a budovaním atmosféry straší klasickými CGI efektami. Ponurosť, snaha a istý humor sa tomuto počinu nedá uprieť, akoby sa však už zabudlo na to, čo kedysi fungovalo. Nálepka Marvelu v mojich očiach tento projekt skôr podkopáva. ()
Několik filmů ročně, několik seriálů ročně a od letošního roku to vypadá i na dávku několika speciálů ročně. Marvel Cinematic Universe nadále rozšiřuje a díky nadále velkému úspěchu se může rozvíjet a díky barvitosti různorodých postav tak trochu koketovat s různými žánry. První projekt z sekce Marvel speciálů je ovšem něco, co u Marvel Studios jen tak nevznikl. Speciálu Werewolf by Night (v překladu ještě ucházejícím způsobem přeložený Vlkodlak: Noční lovec) se chopil skladatel Michael Giacchino, kterého není ve filmových kruzích dvakrát nutné připomínat, samotné materiály poté lákali na inspiraci monster filmy z 30. - 40. let a vizuálem a atmosférou něco v Marvel Cinematic Universe dosud neviděného. Tenhle halloweenský speciál je ve finále paradoxně něco jako předčasný vánoční dárek. Milovníci filmů s klasickými monstry ze stáje Universal jako Frankenstein a Mumie s Borisem Karloffem či Dracula s Belou Legusi si rychle přijdou na své, kdy Vlkodlak: Noční lovec rázem působí skoro až milostným dopisem něčemu, co do jisté míry bylo v době svého vydání stejným fenoménem jako je aktuálně MCU. Samotný Giacchino ostatně prohlásil, že je fanouškem hororů a rozhodně jim svým filmovým debutem neudělal medvědí službu. Dost pravděpodobně se jedná o nejlepší poctu starým klasikám ze stáje Universal za hodně dlouhou dobu a především se svět MCU skutečně představuje v novém a dosud neviděném světle, které je i díky fenomenální práci s osvětlením rozhodně svůdné. Giacchino si dle očekávání složil pro svůj filmový debut i soundtrack a jako zkušený skladatel moc dobře ví, že hudba samotná dělá hodně. I soundtrack Giacchina má sám o sobě retro nádech, kdy skutečně ve svých nejlepších momentech zní přesně jako soundtrack nějakého toho starého monstrum filmu. Černobílý obraz (s trochou připepřením po vzoru Schindlerova seznamu) sám v tomto ohledu dělá hodně a právě tací, kteří již staré horory z 30. let vnímají jako přežité a dnes neskousnutelné zboží, mají u Vlkodlaka: Nočního lovce preventivní zákaz vstupu. Vlkodlak: Noční lovec si z těchto starých filmů totiž bere to nejzásadnější i nejvýraznější a pro mnohé půjde o neskousnutelnou překážku, především co se týče vzhledu titulního monstra, které dle očekávání připomíná vzhled Vlkodlaka z filmu roku 1941. A i v tom tkví to strašně sympatické kouzlo. Giacchinovi nedělá práce s atmosférou, především se ovšem nebojí kousnout do masa. Důkazem je pravděpodobně nejbrutálnější scéna v historii MCU (Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství si své prvenství dlouho neužil), která jde skutečně na hranu možností v rámci ratingu. Příjemné je naopak sledovat, že Giacchino zvládá na vedoucí pozici vést dialogové sekvence i solidní akční scény, celkově se poté na vizuál Nočního lovce nejde vynadívat. A Man-Thing je nejen svým designem, ale poměrně výrazně nastíněnou hloubkou pravděpodobně tou nejzajímavější postavou celého seriálu, kdy snad jeho přítomnosti není v rámci MCU konec. Především dynamika mezi ním a Jackem Russelem je nakousnuta skvěle. Právě Gael García Bernal je v titulní roli dalším důkazem toho, že Marvel u obsazování hlavních rolí nešlape vedle a i když Bernal nemá příležitost ke kdovíjak výraznému hereckému koncertu, jeho výkon je bravurní. Stejně tak se dá vynachválit Laura Donnelly jako Elsa Bloodstone a funguje i casting jednotlivých vedlejších rolí. Čerpáním z hororových klasik pro pamětníky a lidí s bravurním vkusem se odráží i jasně daná zápletka s jasně daným vyobrazením postav, stěžovat si na to právě u něčeho jako je Vlkodlak: Noční lovec by ovšem byla chyba. Giacchino je totiž pořád šikula, který navíc očividně dostal velmi volnou ruku a s ucházejícím kašpárkem sehrál velké divadlo. Vlkodlak: Noční lovec dokazuje, že si MCU nejen může dovolit aktuálně experimentovat, ale ty experimenty navíc nemusí propadnout průšvihem. Neskutečně kouzelná záležitost, která na jednu stranu vdává holt výrazné kapitole kinematografie a na té druhé předvádí bravurní stylizovanou podívanou, která otvírá dveře k dalším tak trochu jiným a svěžím záležitostem. Jestli se Michael Giacchino náhodou skutečně chopí režie Bladea s Mahershalou Alim, po Vlkodlakovi: Nočním lovci by rozhodně nebylo těžké se na film začít těšit. I když by se totiž Blade v jeho uchopení nejspíš musel bez podobné stylizace, Giacchino v různých disciplínách ukázal, že je nejen výtečný skladatel, ale očividně se v něm skrývá i nadějný filmař.... () (méně) (více)
Možná nejlepší věc, kterou zatím letos Marvel poslal do světa, což není úplně největší pochvala, ale uznání v tom doufám cítit je. Gaicchino natočil velice jednoduchou ale stylovou věc, které skončí dřív než se nadějete. Nejedná se sice o žádný zázrak, ale je fajn vidět rozšiřování MCU tímhle směrem, je škoda, že krom Bladea se nic z podobného ranku zatím nechystá. Rozhodně je to zajímavější část Marvelu než třeba Eternals. ()
Odľahčená forma tomu na podiv prospela a i keď sa nejedná o žiadny filmový zázrak, tobôž hororový, tá kratšia stopáž len prispela k tomu, aby bol tento malý, relatívne bezvýznamný “kraťas” slušným prírastkom do už tak pomaly vymretého subžánru o vlkolakoch. Trošku prilepším i keď tri sú ďaleko objektívnejšie. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (13)
- V počáteční fázi filmu, kdy poprvé vidíme Jacka (Gael García Bernal), tak si můžeme v místnosti, níž prochází, všimnout několika latinských frází. Mezi nimi jsou i dva citáty. Prvním je citát z Výboru z listů Luciliovi od Seneky: „Ferae pericula quae vident fugiunt.“ V české překladu znějící: „Zvířata prchají před nebezpečím, které vidí.“ V originále celý citát zní: „Zvířata prchají před nebezpečím, které vidí, a když uniknou, jsou klidná; my se mučíme i budoucím, i minulým.“ Na druhé straně je pak citát z komedie „Heautontimorumenos“ od Menandra: „Homo sum, humani nil a me alienium puto.“ V českém překladu věta znamená: „Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.“ (Kubaaa97)
- Marvel logo na začátku filmu bylo tentokrát nově doplněno o záběr z minisérie Moon Knight (od r. 2022). (NiWi)
- V momentě, kdy se barvy změní z černobílé na barevnou, zazní z desky píseň „Somewhere Over the Rainbow“. Jedná se o odkaz na Čaroděj ze země Oz (1939), kde Dorotka (Judy Garland) projde do barevného světa Technocoloru. (Wade Wright)
Reklama