Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Nebudu to hodnotit, ale zhruba do poloviny jsem se ukrutně nudil... A nedokoukal.. Oldmana i Rotha mam rád a oni jistě odvedli to nejlepší, ale mě to zkrátka absolutně nic neříká. Navíc, Shakespeare mě nikdy nezajímal. Vim, že existoval, že to byl španělský politik a básník, který si občas přivydělával prodejem vánočních kraslic, že byl upálen na hranici na ostrově Elba, kam byl vyhoštěn a kde byl vězněn spolu s Napoleonem a Mussolinim od roku 521 do roku 693, ale to je tak všechno, co vim... (08.07.2012)

Slovní tenis získává nový rozměr a Stoppardovi díky za to. ♥♥♥ Škoda, že jsem si ho nevytáhla u maturity z angličtiny, protože jsem o něm a speciálně o téhle hře a filmu připravenou úžasnou řeč a strašně jsem chtěla vidět výrazy na tvářích učitelek. A nakonec jsem si vytáhla ropnou skvrnu a návštěvu u doktora. Rozbor absurdní shakespearovské parafráze by byl jednoznačně zajímavější, myslím si já. (22.08.2010)

O tomhle díle člověk nejvíc pochopí až z rozborů a postřehů ostatních lidí. Moc rád bych o tomhle debatoval s dalšími lidmi z filmového oboru. Hamlet je snad jediná z Shakespearových her, co se mi líbila, takže mě už jen námět R&G logicky zaujal. Přesto mi trvalo nějaké čtyři roky, či dokonce pět let, než jsem se k tomuto filmu dostal a zhlédnul ho. Taková doba. Jako mrknutí oka. A co se mezitím vše událo. Slovní přestřelky mezi Rosencrantzem a Guildensternem (nebo Guildensternem a Rosencrantzem?) jsou místy opravdu zábavné(!), až se člověk u těch narážek a humoru někdy zarazí, že se něco v takovémto 'těžce filozofujícím' díle vůbec objeví - nádherně to však odlehčuje tragikomičnost celé situace. Nenucené a upřímné. Považuju za mistrovství v herectví zapamatovat si takhle bleskové a k tomu ještě tak rozsáhlé dialogy. O tvorbě Toma Stopparda toho víc nevím, krom toho, že jde o českoho rodáka, co psal v zahraničí divadelní hry a scénáře k filmům. Jeho jediný režijní počin je ale rozhodně hoden vší pozornosti. Unikát. Ale ještě do něj plně nevidím. Takže možná později, při opětovné projekci. (24.05.2012)

Divadelní hru jsem neviděl ani nečetl, ale film mě dost bavil. Jedná se o dosti zábavnou absurďárnu plnou zdánlivě nesmyslných dialogů. Do toho se lehce prolíná děj Shakespearovy nejslavnější hry. Gary Oldman i Tim Roth září a pozadu nezůstává ani představitel Hamleta Iain Glen. Film je doplněn opravdu vynikající hudbou. (04.12.2011)

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)