Blood

Hrozně obyčejné, příběh se ubírá přesně těmi cestami, které by člověk od podobného námětu očekával, bez sebemenšího překvapení. Což by nebyl nutně problém, kdyby měl ten film výrazně kratší stopáž - řemeslo je zručné a herecké výkony kvalitní. Ale chtít po divákovi dvě hodiny času, nepřekvapit, a ani to nijak zvlášť hororově nevyhrotit, to zkrátka ocenit nemůžu. (04.02.2023)

Buďme k sobě upřímní; tohle z mého pohledu horor nebyl, ale zcela otevřeně hlásím, že mi to bylo úplně jedno, protože to na mě skvěle fungovalo jako jakési mysteriózní drama. Michelle Monaghan jsem si poprvé doopravdy všiml před lety ve filmu Kiss Kiss Bang Bang a pokud jde o mě, čas se k ní nezachoval vůbec špatně. Můj vztah k filmovým dětičkám jsem tu už několikrát ventiloval, takže mně osobně pil ten malý, kudrnatý, roztomilý spratek krev ještě před tím, než se vrátil jeho chlupatý kamarád, Skylar Morgan Jones se mi v roli jeho sestry ale docela zamlouvala, takže snad přece jen nejsem úplný vyvrhel. Naprosto si mě ale získala sprinterka a notorická útěkářka Helen, která mě i přes veškeré tragično dokázala notně pobavit. S hororovými snímky se to má v současnosti tak, že se vždy už předem připravuji na zklamání. V tomto případě se nedostavilo, ale jak jsem už vysvětlil, já jsem tuto záležitost jako horor ani nevnímal. Musím ocenit, že dali tvůrci dohromady vcelku vydařený příběh, doplnili ho o slušnou atmosféru, vykašlali se na stupidní lekačky a šli do toho spíš psychologicky. Takže jo; dočkal jsem se příjemného překvapení a určitě jsem se bavil lépe než u včerejšího mnohovesmíru. / Poučení: Pozor na nevděčné umírající! (07.04.2023)

Michelle Monaghan začala brať samé braky, za posledný rok sú to už minimálne tri kusy. Film nie je hororom, ale thrillerom s prvkami hororu, keďže nejaké ostré veci skončili aj v krku a chlapec si aj pekne pomlsal. Márnosť nad márnosť to nebola, niektoré scény pozerateľné, ale inak veľa gýčovitých vecí. (07.02.2023)

„Terminální stadium, nepomáhá opium? Bude z tebe svačinka, žilou pustí maminka.“ Dojemná péče, podobná té v Ať vejde ten pravý, z rodinného hororu Babadook zase Jess odkoukala úchop obouruč při výchově potomka. Btw, zpočátku i já, až po pás v bahně před prokletým stromem, to bral jako horor. A ono zatím vztahové drama jak řemen a hořká balada o mateřské opičí lásce a překračování společensky přijatelných hranic při výchově spratka, který už roupama neví coby: „Já chci krev!!! Ale čerstvou a teplou, ta mi chutná víc.“ Ostatně, rozvody bývají krvavá záležitost. ROZVODOVÉ OKÉNKO: [][] „Vyber si, máš radši maminku nebo tatínka?“ § „Kdo z nich má sladší řeči a kdo sladší krev?“ § „A co tvoje sestra? Samou láskou bys ji snědl?“ [][] Zaujalo i pěstování euthanbáby ve sklepě a prekérní otázka, jakou může mít taková vychrtlá bledule, navíc již v terminálním stadiu rakoviny, asi tak denní dojivost? Litr krve, deci nebo už jen pár kapek, než skape? Blood jako návod, co dělat po rozvodu. Zakopej psa, pohřbi naděje, utop lásku v blátě. Zapal strom. (01.01.2024)

Nebolo to zlé, ale nejak ma to nebavilo. Resp. nebavilo ma to, ale nebolo to zlé. Proste priemerný horor, kde oceňujem fajn postavy, hercov a atmosféru, no jedným dychom treba dodať, že to všetko je dostatočne dobré na to, aby sa Blood odlíšil od béčok, ale zároveň to nie je nič natoľko dychberúce, aby sme sa stali svedkom vzniku výnimočného hororu. Že to bol Skeet Ulrich, som zistil 24 hodín po dopozeraní. (06.02.2024)