Propast

Film má tři složky: 1. Podmořská manželská terapie - nutné zlo pro diváky/čky. 2. Survival movie - vcelku napínavé, byť nejde o můj šálek kávy. 3. Vztyčenej varovnej přílivovej ukazováček (příště už prostředníček) malých svítících bělásků - přísada do nějakého myšlenkového přesahu filmu, aby to nebyla jen běžně napínavá podívaná z akvárka. To závěrečné poselství je samozřejmě velice dobré - jasně, člověk dělá strašlivé zlo, ale umí se i obětovat (čas od času). Pro jednoho dva dobré na tomto světě stojí za to zachránit celý svět (to není sluníčkářská hypotéza a přiznám se že označení sluníčkář z duše nenávidím, neb nevím, co si tím chtějí "tmáři" vyvodit). To je mimochodem převzaté z Bible. Takže proč ne. Mám jen jednu výhradu - ten film k onomu konci (zhlédnuta SE verze) vůbec, ale vůbec nesměřuje. Po celou dobu to je jen survival movie říznutý manželskou krizí, nic víc. Cameron vybalí karty náhle a bohužel nemá moc času, aby na plátně závěr filmu zarezonoval. (12.11.2020)

Poslední dílek Cameronovy filmografie (pominu-li Piraně a dokumenty pro IMAX), který mi doposud chyběl. A jsem uchvácen. Cameron nikam nespěchá, odvíjí příběh pomalu, přesto je jeho Propast fascinující. Opět potvrzuje, že práci s efekty zvládá na výbornou (nikdy nevyčnívají a nepřetloukají okolní dění), nijak přitom ale neupozaďuje skvostné herecké výkony. A klasická klišé dokáže podat tak, že emoce stříkají na všechny strany... Další majstrštyk "Velkého Jima". A opět celý do modra :)) (hodnocena režisérská verze se stopáží 171 min) (20.01.2010)

Výborný zvuk, výborné vizuální efekty, výborná výprava – výborný blázen do potápění James Cameron. Celkovému vyznění navíc hraje do karet totálně sympatická dvojice Ed Harris a Mary Elizabeth Mastrantonio. Izolovaný podmořský svět Cameron zužitkovává do posledního dechu/kapky. Propast vtahuje postupně. Nenásilně. Je vlastně komorní podívanou (kterak skupinka z podmořské ropné věže pomáhá námořnictvu při záchraně ztracené atomové ponorky), která nechce platit za látku, ve které padají mrakodrapy, a vlna tsunami bortí jednu část dálnice za druhou. Scénami pod vodou skličující Propast je Cameronovým nejméně mainstreamovým filmem, tvůrce její kouzlo krom jiného staví na neustálém očekávání toho, co přijde za pět minut. A daří se mu to. Slavný Kanaďan, kvůli kterému chodí do kin masy lidí, neopomenul lehce násilně připojit poselství o tom, jak se k sobě neumíme chovat – holt, zase to nepoučitelné lidstvo (v Avataru kupříkladu bojoval za deštné pralesy), ale nechejme mu to. Vedle toho totiž jeho na svou dobu technicky vypiplaný sci-fi thriller obsahuje hned několik dokonalých momentů a sekvencí (ďábelský Michael Biehn, pád jeřábu, jen jeden skafandr, pokus o „utopení“ a následné oživování, souboj miniponorek nebo finální pád do temnoty). 80% (30.11.2013)

„When you look into an abyss, the abyss also looks into you..“ (Nietzsche). Propracovaná sci-fi z Cameronova oblíbeného podmořského světa, v Director´s cut obohacena o poselství lidstvu mířícímu k sebezničení. Napětí z neznámého v hlubinách navozuje Silvestriho výborná hudba, byť místy vykrádající bezostyšně sebe sama (Predátor). Závěrečný Harrisův sestup - výstup nedbající pravidel dekomprese vás donutí (nejen v rámci šetření O2 pro hlavního hrdinu) nedýchat. „Have some new friends down here..“ (29.08.2008)

Viděna prodloužená verze. Naštěstí - nevynechal bych z ní totiž ani minutu. Ačkoli úplně přesně nevím, co ta kratší "normální" verze neobsahuje, pouvažuji-li však nad tím, co se z prodloužené mohlo vystřihnout, aby film dával nějaký smysl, vychází mi, že film tím v podstatě musel přijít o pointu. Propast je velice dobré a napínavé sci-fi, plné drobných klišé momentů, které mi sice neudělaly radost, ale smířil jsem se s nimi. Cameron holt dá spíše na vizuální stránku (triky samozřejmě úchvatné), než na chytrou nečitelnost scénáře. (12.06.2010)