Terminátor

Dusivá i adrenalinová sci-fi, kterou zub času ne a ne ohlodat. Arnold asi už nikdy nebudil tolik respektu a strachu. Navíc časové paradoxy i celý vědeckofantastický žánr by bez téhle série dnes byly úplně jinde. Nápady jako ten o robotovi, který má změnit minulost, aby změnil budoucnost, totiž občas přijdou, ale dosadit je do správného scénáře, to už je filmové umění. (02.04.2006)

Terminátor. Už tohle samotné slovo o deseti literách zní tvrdě, nekompromisně a nezničitelně. Přesně takový je i stroj, jenž ono označení nese. Počínaje tímto snímkem dostal pojem zabiják s přívlastky chladný, necitelný a nezastavitelný zcela nový obsah, formu a rozměr. Snad každému při zaslechnutí slova terminátor vyvstane na mysli Arnold Schwarzenegger, s nimž se nedá domluvit, jenž je naprogramovaný pouze k jednomu - k zabíjení - a za splněním tohoto úkolu jde přes všechny překážky a nenechá se ničím zastavit. V atmosféře tak husté, že by se dala krájet a s hudbou tak údernou, jak si jen člověk může představit, se rozjíždí veliký příběh o přežití a boj o budoucnost, který se stal kultem na poli sci-fi thrillerů a zanechal v tomto žánru nesmazatelnou stopu, po níž se ještě řadu let kráčelo (a snad i kráčí dodnes). Když Arnold pronesl slavnou hlášku "I'll be back", tak nelhal. Vrátil se velkolepě a to hned několikrát. (27.01.2012)

(1001) Aha, tak jsem zjistila, že jsem ten film poprvé viděla až v roce 2014, tomu říkám ostuda. Jinak je docela děsivé vidět ty osmdesátkové lidi dělat osmdesátkové věci. Ale plakala jsem jako miminko, obrazy budoucnosti jsou dost působivé (sestry, které sledují v rozbité televizi hořící plamen!), Michael s Lindou jsou spolu krásní a Arnold je drahouškový. (A ještě je třeba dodat, že málokdo mě přesvědčil, že syntetizátory jsou skvělé, tak rychle (a že vůbec) jako Brad Fiedel.) (27.07.2014)

Sedmdesátými a osmdesátými léty pobíhali všelijací maniaci, psychopati, mutanti a nadpřirození raubíří z filmů Wese Cravena, Johna Carpentera a jim podobných. Slasher frčel a kdo vykuchal více pištících slepiček, mohl se těšit z úspěchu. Částečně i to byl důvod, proč působil první Terminátor jako zjevení - zabijáci z tehdejších hororů a thrillerů si totiž i přes svou častou iracionalitu zachovávali lidskou formu, dali se nějakým způsobem alespoň dočasně zneškodnit či poranit, projevovali bolest a různé slabiny. Když na scénu vkráčel nezničitelný kovový zabiják s procesorem místo mozku a emocí, situace se změnila. Z terminátora šel strach, aniž by potřeboval hororové rekvizity, ponechával jen mizivou naději a napětí těžil i tam, kde jiní nabízeli chvíli k oddechu. Co jiného taky zbývá, když se případná konfrontace rovná smrti a šance poranit či ukecat nepřítele je nulová? K tomu krásná béčková atmosféra, synťáky a Cameronova slabost pro mašinky. Jeden ze zásadních filmů osmdesátých let a pokud mi paměť dobře slouží, tak taky jediná záporná role Arnolda Schwarzenegera (oops - Batman a Robin, ale na toho všichni rádi zapomeneme, že jo?). (12.02.2012)

Jedno jediné se mi na T2 líbilo méně. A to, že Arnold v kladném podání na mě působil spíš úsměvně, místy až jakoby parodoval sám sebe (pokud tedy zrovna nebojoval). Tenhle jeho záporák z T1 prostě nemá chybu a já trochu lituju, že další podobně zápornou roli si už nestřihl. Ale pro volební úspěch to byla určitě vhodně budovaná image. (27.03.2006)