Narodil jsem se, ale...

NARODIL JSEM SE, ALE... zůstává nejznámějším a nejoceňovanějším němým filmem Jasudžira Ozua. Skvěle funguje jako nadčasová společenská satira i pronikavý komentář k rodinné každodennosti, kde se potkává a doplňuje hned několik linií jeho tvorby: jen zdánlivě prosté příběhy z pracovního, školního a rodinného prostředí. ___ Jako satira přitom NARODIL JSEM SE, ALE... pracuje s překvapivě konkrétní tezí o japonském mocenském systému a neradostné roli představitelů střední třídy, motivovaných ke studiu na vysoké škole, aby se mohli stát úředníky či administrativními zaměstnanci ve firmách, kde jsou však předurčeni často potupně sloužit a ponižovat se před nadřízenými. A zatímco ve filmu Tokijský sbor Ozu podobný motiv zpracoval jako výsledek nešťastné shody okolností, když výpovědí a nezaměstnaností ponížený otec rodiny doplácí na své morální principy, v případě NARODIL JSEM SE, ALE... je perspektiva sžíravější, ačkoli film pro množství gagů, dětskou perspektivu a epizodické uspořádání působí pozitivněji.  ___ Sledujeme rodinu úředníka Jošiiho, který se s manželkou a dvěma syny přestěhoval z města na předměstí, aby mohl být poblíž svému nadřízenému Iwasakimu. Film přitom společenské a mocenské procesy neanalyzuje skrze otce, nýbrž dvojici jeho malých synů, kteří v něm vidí vzor – a zároveň musí čelit šikaně místních chlapců. Ale zatímco s ní si poradit dokážou, objev systémové nespravedlnosti a skutečné role otce ve firmě je pro ně podstatně problematičtějším problémem k rozřešení. Jak si vysvětlit, že se otec před svým nadřízeným ponižuje? A co si z toho odnést pro vlastní budoucnost?  ___ Ozu nicméně nezůstává u chlapců, ale v klíčových okamžicích zapojuje rovněž hledisko rodičů a klade řadu paralel mezi jednání dospělých a jednání dětí, jež tvoří sice komicky pokřivenou, ale o to výmluvnější variaci na obecnější vzorce jednání.  ___ Snímek se vzdor své aktuálnosti a relativní didaktičnosti ukázal jako překvapivě nadčasový a mezinárodně srozumitelný. Čím to? Jistě, Ozu tematickou zátěž vyvažuje množstvím gagů, pointovaností epizod i působivostí paralel dospělého světa v dětském. Především ale hravě, leč velmi výmluvně zachycuje mnohá úskalí re/prezentace rodičovské autority tváří v tvář vlastním dětem za zavřenými dveřmi domácnosti, což je zkrátka mnohem univerzálnější a srozumitelnější než sebelépe zachycená společenská situace. (12.08.2024)

Rodina úradníka žije na predmestí Tokia, aby mal otec bližšie do práce. Jeho dvaja synovia prežívajú problémy so šikanou miestnych chlapcov a keďže chodia do rovnakej školy, odmietajú do nej chodiť. Prelom v ich detskom živote nastane, ak stratia úctu k svojmu otcovi, ktorý "šaškuje" pred svojim šéfom... Práve táto dimenzia čiernobieleho nemého snímku robí nečakaný zvrat v deji a posúva ho do sociálnej roviny. Gro príbehu však tvorí rozprávanie o problémoch a ich vysporiadaní sa so skupinou domorodých chlapcov. Režisér nazerá na svet cez optiku detí, chápe ich, rozumie im. Je to milý film, ktorý je natočený na svoju dobu veľmi kvalitným spôsobom. (14.03.2012)

"Going to school is interesting and so is coming back from school... It's the bit in-between that I really don't like."     Priznávam, prekvapilo ma, že Jasudžiró Ozu nakrúcal aj nemé filmy (a ešte aké množstvo!). A ešte viac ma prekvapilo, ako veľmi ma tento film bavil, keďže doteraz som mal k filmom tohto slávneho režiséra taký trochu rezervovanejší vzťah. Rovnako neobvyklé pre mňa bolo vidieť režisérovho dvorného herca (Čišú Rjú) v takom mladom veku. Táto komediálna dráma je hlavne o konfrontácii sveta detí so svetom dospelých, ktorá je podaná v realistickej forme, s prepracovanou psychológiou postáv. Dvaja malí bratia sa v novom prostredí snažia zapadnúť čo najvyššie v detskej hierarchii, čo vyžaduje v dosť neľútostnom svete značnú dávku úsilia, umu i šikovnosti. K svojmu otcovi pritom vzhliadajú ako k veľkému vzoru. Ich svet ale dostáva značné trhliny, keď zistia, že ich otec nie je žiaden veľký hrdina, ale naopak je až príliš úslužný voči svojmu šéfovi. Výborné sú najmä scény s detským gangom, ktorého prostredie poskytuje množstvo humorných situácií (boj o vodcovstvo gangu). Silnými stránkami filmu sú parádna kamera a priliehavá hudba. (27.03.2023)

Nádherný príbeh o deťoch a dospelých z dielne Jasudžiró Ozua. O chlapcoch, prežívajúcich starosti každodenného života na predmestí, kde sa ladne snúbia svety nemej grotesky a poetického realizmu. Jednoduchá, priezračná a roztomilá, taká je krása obrazov detstva, školy, rodiny a spoločnosti. Kedykoľvek sa k Umarete wa mita keredo vrátim - a to veľmi rád. 100% (30.12.2014)

Že je Ozu talentovaný režisér vím už nějakou dobu, ale že takhle krásně dokázal natočit i němý film, to jsem, přiznávám, trochu nečekal. Narodil jsem se, ale... je oproti Ozuovým budoucím filmům svižnější, méně vážné a se standardním tempem filmů své doby, ale spolu s tím nabízí skvěle napsaný scénář, kde se chytře mísí svět dětí a svět dospělých, povedeně vyváženuje mezi komedií a dramatem a každý záběr má tak pečlivě promyšlený, že jsem z některých byl nadšený i když měly jen tři vteřiny (třeba to zdánlivé "srovnání" šikanujících kluků od největšího po nejmenšího). Vůbec je tu filmařská stránka naprosto skvostná a nejedná scéna tu má tolik vrstev, že jsem se až divil. Jako jeden příklad za všechny bych uvedl tu s promítáním filmu, kde je zároveň hmatatelná melancholická rozlučka s kouzlem éry němého filmu (a přitom stále v němém filmů), první uvědomění si jinakosti filmového a skutečného světa a spolu s ním uvědomění si reality, jak ze strany bratrů (kteří vše chápou po svém a jinak), tak že strany jejich rodičů (kteří si jsou všeho jasně vědomi, ale nemají možnost to svým dětem komplexně vysvětlit). A spolu s tím je to stále příjemná komedie o dvou dětech v novém městě, která svým humorem a atmosférou až připomíná některé klasické československé dětské filmy. Poskládané je to opravdu geniálně a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle se Ozuovi opravdu povedlo, i když ne vše mi sedlo na 100%. A Čišú Rjú mi s každou další rolí přijde stále lepší a lepší. Slabých 5* (30.09.2023)