Stalo se za bílého dne

Určite vynikajúca práca, pri ktorej sa dajú len z dnešného pohľadu vytknúť nedostatky, ktoré vtedy nevadili. Strašne hlučná hudba fakt prebudí aj Schwarzenberga v parlamente. Temnejší záver, ktorý dopísal neskôr Dürrenmatt mohol byť ešte silnejší, než koniec tu, ale zase netreba všetko len temné. No a farba, hej, tá chýbala, ale vtedy to bol normál a možno vzhľadom na pedofilnú tému aj vhodný formát. Ako kriminálka, napriek chýbajúcemu napätiu z nervy drásajúcich scén (ktoré absentujú) a napriek skorému poznaniu vraha, je to však viac než obstojné dielo. (25.06.2023)

Aj na svoj vek prekvapivo dobre fungujúca zápletka. Veľká výhoda tejto detektívky (o trileri nemôže byť ani reči) je obeť, resp. obete v podobe malých dievčat, ktoré tomu dodávajú zaujímavú príchuť (a to nemám na mysli čokoládovú). Záver síce nie je to, čo by som od takéhoto námetu očakával, viackrát film postráda vierohodnejšiu logiku a dej je niekedy prílišne skratkovitý, napriek tomu je pútavý a po väčšinu času záživný. (31.10.2017)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%. (17.10.2010)

Vadilo akorát to, jak film výchovně (naivně) směřoval, a taky že dramatizace byla dopředu vytušená. Jinak ale poctivá b&w kriminálka starého mustru, odehrávající se na švýcarském venkově, orámovaném silnicí první třídy s velmi proměnlivým provozem (když se vystupovalo z auta do silnice, nikde nikdo, když se spěchalo, pendlovalo po asfaltu do anebo z Curychu jedno auto za druhým). Dobrá hudba, a vynikající původní dabing brněnského studia (Zdeněk Kampf měl úžasný hlas, a jak s ním dovedl pracovat). Budu si pamatovat, tento případ vyšetřuje doktor Matthäi. (22.11.2013)