Mluv se mnou

Suverénní debut, ze kterého konečně sálá výrazný autorský rukopis a jenž je nebývale sugestivní jak formou, tak obsahem. Stylově vycizelované scény, ve kterých postavy experimentují s mediumitou, lze dokonce označit za jeden z letošních hororových highlightů. V oné Ruce jsem navíc rozpoznal metaforu s hluboce osobní významovou relevancí. Trochu jsem se obával, že se tvůrci omezí na nějaký krkolomný komentář ohledně generace Z a sociálních sítí, avšak jak jsem již implikoval, snímek jde mnohem hlouběji a důvtipný divák jistě ocení jeho interpretační otevřenost. Uvažoval jsem o nejvyšším možném hodnocení, avšak s blížícím se závěrem bohužel režisérské dvojici dochází dech, v důsledku čehož jejich dílo pozbývá své prvotní intenzity i určité ladnosti a naopak stále více připomíná standardní mainstreamový produkt. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Talk to Me uděluji čtyři silnější hvězdy. (06.08.2023)

Stačí ruka čarodějnice a komunikace s duchy může začít. Co by asi tak dokázala čarodějnice celá? Mia je rozporuplnou postavou, postupně se ale stává naprosto tragickou. Když sleduje svůj vlastní cíl, a nelze se jí až tak divit, nebere ohledy, čímž se do smrtelného nebezpečí dostávají všichni její blízcí. Scény posednutí jsou velmi intenzivní a já kvituji, že místo trapných lekaček se stupňuje napětí až k děsivému vrcholu. Duchařský horor s malým přesahem do čarodějnického staví na atmosféře a konfliktech postav. Skvělé masky, gore výborné - jistě, není až tak šokující, ale dostačující a věrohodné je. Prolínání světa duchů s naším, vidiny, halucinace a zlověstné větve stromu ohýbané větrem, zatím co Duckettova ruka klidně odpočívá na okně a čeká. Mia při kontaktu vypadá jako Michael Jackson v Thrilleru..., ale jinak dobrá. Škoda, že víc prostoru nedostala Miranda Otto, ale chápu, že omladina byla na prvním místě. Pro mne překvapení, páč duchařiny mě většinou nijak neděsí, co hravě strčí démony posledních let do kapsy. (20.09.2023)

Spojení originální duchařina se v poslední době stalo spíš oxymóronem,  poněvadž pokud chce dnes někdo natočit horor,  dost často vypustí do světa  nějakou tu kačenku z Wany, kde se tříská, řve a dělá bububu.  Australští bratři v triku pak tedy nejsou žádnou výjimkou, ale nebo spíš ALE!  Ona se jim totiž povedla nebývalá kulišárna a skutečně natočili výše zmíněný protimluv.  Sice se trochu bojím, že tenhle jejich prvotní kříženec Insidious a Ouiji se v chystaném sequelu rozplizne přesně do toho homogenního slizu, kterým je tenhle subžánr prakticky nenávratně prosycen, ale nebudeme předbíhat.   Tady jsem si užil krvavě šťavňatou a vůbec ne dojemně pitomou šou s čvachtavě děsivými řádně uleželými návštěvníky z tohoto a jiných světů možná i novodobých bří Grimmů. (09.11.2023)

Ruka podaná ze záhrobí těžko bude pomocná, aneb „this spirit is a cunt“.. Zármutek, co tak bolí a ovlivňuje úsudek, až je schopen člověka pozřít. Kamera mobilního telefonu jako citová clona před děním, co snímá. Rekreační užívání drog, které lusknutím prstu může zajít někam dál.. Dvojčata uctívající Friedkinova Exorcistu kladou důraz spíše na postavy a přiměřený realismus než na prvoplánové šokující výjevy a když už se tak děje, tak si pomáhají praktickými triky. Pokud se obtížně odhaduje další vývoj děje a není to úplně hloupé, můžeme v daném žánru mluvit o vzácné originalitě.. (02.10.2023)

Na jednu stranu oceňuju snahu o jinakost, nebo dokonce o originalitu, pokud to v tomhle žánru ještě vůbec jde. A absenci malých dětí, v horrorech to spolehlivých kazišuků horrorové atmosféry. Ale na stranu druhou děj je kostrbatý a hlavně strašlivě rozvláčný. Než se začne "něco" dít, uplyne víc než 40 minut a ani potom nedojde k toužebnému zvýšení horrorových otáček. Na středoproudaře, kteří nějaký ten horror dávají jen jednou za čas, film možná zapůsobí, ale já se při něm častěji nudil než bavil. Kdyby aspoň postavy byly zajímavé, ale je tomu bohužel přesně naopak. Nějak mě ani nenapadá, co víc bych k tomu... Možná zítra. Slabá třetí hvězda za tu jakous takous jinakost. (17.09.2023)