Hráč

Jedna jediná zápletka roztažená na 2 hodiny, prokládaná mraky zbytečného děje, s nulovým spádem, SPOUSTOU zbytečných dialogů, skoro žádnou hudbou, hafem slavných herců v minirolích (Julia a zejména Bruce zapadali, ostatní zcela zbyteční). Tak špatný scénář jsem už dlouho neviděl. Výstižný komentář: Radyo # příběh 4 | hudba 3 | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 3 (14.04.2012)

Film nabízí stejně zkažený "happy-end", jako jsou ve své podstatě zkažené a nevkusné všechny ostatní happy-endy amerických mainstreamových hollywoodských snímků. Trefná satyra života a práce v továrně na sny, kde se vaše ideály a vize překroutí a násilně napasují do tradičního komerčního schématu a kde o vaší práci rozhodují lidé, kteří vskutku dokážou kvůli kariéře jít i přes mrtvoly. "That´s reality". (28.03.2012)

"Hráč" je bonboniéra, kterou si darovali lidé z filmové hollywoodské branže. Všichni ostatní mohou jen okukovat obrázky celé směsice různých bonbónů, které v této obrovské krabici jsou, aniž by poznali jejich skutečnou chuť. Počínaje prvním třisekundovým záběrem na klapku, která divákovi snadno unikne, a konče poslední hláškou o váznoucí dopravě, film říká stále jedno a totéž: Je to hra a je to zábavná hra. Scénárista, režisér, producent, herci - všichni tu hrají samy se sebou i s divákem. Množství velikonočních vajíček (easter eggs) kutálejících se po celém filmu by stačilo na guinessovu omeletu. Mám na mysli všechny ty aluze - odkazy na slavné filmové příběhy - fráze a scénky napovídající a navádějící diváka tam, kde ho film chce mít. Množství filmových plakátů na zdech s výřečnými názvy, karaoke text, rekvizity z různých filmů, věty jako "You talkin' to me?" (Travis Bickle z Taxikáře), scénky jako identifikace vraha (Nepravý muž Hitchcocka), Bruce Willis hrající sám sebe hrajícího ve filmu - to vše tak okatě pomrkává na diváka, že si toho nevšimne jen slepý. Lze také říci, že "Hráč" je film-matrjoška neboli několik filmů v jednom, hlavním z kterých je samozřejmě úvodní osmiminutová sekvence bez jediného střihu, ve které je shrnutá celá podstata a způsob fungování Hollywoodu jako továrny na sny. I v této scéně zazní několik odkazů na další bezstřihové scény z různých filmů, z kterých je nejvíce obdivován začátek filmu Orsona Wellesa "Dotek zla" (scéna je ke zhlédnutí prozatím zde: Touch of Evil Opening Shot - http://www.youtube.com/watch?v=Yg8MqjoFvy4). Kromě úvodní klapky je dalším klíčem k filmu otočení se producenta Griffina Milla na kameru po přečtení pohlednice a výslech na policejní stanici, kde Millovi nebo přesněji samotnému Timu Robbinsovi herci kolegové sborově říkají "One of us, one of us" - Jsi jeden z nás (hláška z filmu "Freaks", 1932). "Hráč" straší a napíná diváka jen proto, aby lépe vynikla moc producenta. Jak napsal ve svém komentáři uživatel petaspur - "On je Bůh a jemu nikdo vyhrožovat nebude". Je to však Bůh, který slouží zájmům a přáním diváků, protože je a bude Bohem jen pokud diváci budou platit za jeho filmy. (09.11.2011)

Satirická kritika Hollywoodu plná odkazů na slavné filmy (namátkou třeba M nebo Freaks) a obsazená mnoha slavnými herci, kteří zde někdy mají i jenom malý štěk (třeba ta úžasná role Julie Roberts a Bruce Willise, která do celého poselství filmu úplně nádherně zapadá). Navíc je to většinou chytře napsané a první polovina mě i docela zaujala. Strašně bych chtěl dát víc, ale bohužel to na vyšší hodnocení nevidím. V druhé polovině to začne ztrácet dech, děj mě bůhvíjak neoslovil a ačkoli je zde pár skvělých scén (třeba ta úvodní se mi líbila), ani tak z toho filmu nemám nějaké silnější dojmy. Rád jsem to viděl, má to co říct, ale zas tak mě to nenadchlo. Možná je chyba, že jsem čekal něco ve stylu Americké noci, přičemž tohle s ní má společné snad jen filmařské zákulisí, tudíž jsem byl trochu zklamán. Třeba Hráče docením někdy v budoucnu po druhém zhlédnutí, možná taky ne, protože se tu opět projevuje, že Altman nemá moc cit pro tempo, ale prozatím to na víc lepší 3* nevidím. (05.03.2021)

Na tomhle filmu je nejzajímavějších posledních deset minut, v nichž jsem musel uznat, že závěr se stupňujícími se pointami se autorům opravdu podařil. Ovšem do té doby působil film do té míry zmateně, že se mi ho chvílemi ani nechtělo dosledovat. Chápu, že smyslem bylo zobrazit chaotický život filmového Hollywoodu, jenže mi připadalo, že chaos by měl být filmem zobrazen, nikoliv vytvořen. Nebýt konce, byl bych v hodnocení ještě přísnější. (29.05.2011)