Priscilla

Mnozí dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí, já si myslím, že to byl pěkný kokot. Alespoň tak ho vykresluje Sofia Coppola, která znovu dokazuje, že v práci s ženskými postavami je její hlavní síla. Zase na to jde neotřele a poutavě, její vize se má dostat pod kůži Priscilly, které se splnil sen tisíců dívek, který ale místy připomínal spíš nefalšovanou noční můru. Bylo mezi nimi přesně deset let, jenže naivní dívence bylo teprve čtrnáct, když ji během své vojenské služby v Německu Elvis poprvé oslovil. Láska a štěstí tu vystupují za zvláštní pojmy, protože léky zobající král rock 'n' rollu je tu za nátlakového a zároveň slabošského debila, jelikož ona nemůže mít brigádu, musí nosit takové oblečení, takový účes i takovou barvu vlasů a vlastně i na odhalování a poznávání svých citlivých erotogenních míst, ačkoliv chce, může zapomenout. Takže jen tu a tam něco špitne, občas projeví nesouhlas a mezi množstvím Elvisových přátel si snaží ukrojit trochu pro sebe. A Elvis pokaždé kamsi zmizí s kapelou nebo na natáčení dalšího z filmů, které ale nesplňovaly jeho očekávaní. A určitě tam nedrží celibát. A roky plynou… Stojí jí to všechno za ten luxus? Má vůbec právo si stěžovat? Film se neschovává a jasně tvrdí, že je předkládaný úhlem pohledu své protagonistky. Osobně je mi šumák, zda jde o určitý druh terapie samotné Priscilly Presley, zajímá mě výsledek. A ten je solidní. Každopádně i nadále platí, že se Coppola tak nějak „stáhla“, od Marie Antoinetty nenatočila nic, co bych si chtěl pustit znovu a opět variuje její dobře známé téma osamělosti a prázdnoty života. Navíc škoda, že v druhé polovině tak moc skáče v prostoru. Herecky samozřejmě velká spokojenost. (10.01.2024)

Film jsem ihned zatoužil vidět, jakmile jsem náhodou zahlédl Cailee Spaeny v traileru - v tom filmu se do ní nejde nezamilovat, a už jen kvůli ní by to stačilo na výjimečný zážitek. Ale stejně tak filmový Elvis, Jacob Elordi po jejím boku, se k ní dokonale hodil, a bylo to hlavně jejich herectví, které mě na tom filmu bavilo asi nejvíc, samozřejmě s dokonalým soundtrackem a velkými emocemi, které jsou tam obsažené - finální záběr na Priscillu za volantem je tak nádherně srdceryvný, až to není možné. Věděl jsem už předem prakticky s jistotou, že se mi to bude líbit, protože to natočila moje oblíbená režisérka, a líbilo se mi to tak moc, až jsem u toho zapomněl na moji averzi k životopisným filmům, což je co říct, a i proto musím říct, že mě mrzí relativně nizké hodnocení, které si to zde vysloužilo (ještě více mi zde přijde nedoceněný snímek Jackie, který mě před lety také emočně zasáhnul, byť jiným způsobem než Priscilla). (01.07.2024)

Začátek musí zákonitě potěšit všechny foot fetišisty. Všichni, kteří hráli v Euforii, se stali světovými hvězdami - Jacob Elordi zcela zaslouženě. Výstižný bad boy se i na roli Elvise zvláště v jeho temných drogových momentech náramně hodí. Zarytým fanynkám a fanouškům může vadit výrazný nepoměr výšky ke skutečnému Elvisovi a ten do očí bijící nesoulad k drobné Cailee Spaeny. Mě osobně to neuráží, spíše naopak vzhledem k osobním preferencím. Pojetí Sofie Coppoly mistrně zachycuje osamělost ve vztahu, manipulaci, toxicitu, prázdnotu a bolest. Křehká Cailee Spaeny svoji Priscillu zahrála bravurně a zaslouží obdiv. Protivná a odporná postava Plukovníka se naštěstí ve filmu vůbec neobjeví, jen se o ní často hovoří. Dagmaru Dominiczyk jsem naposledy viděl v Hraběti Monte Cristo, není se pak čemu divit, že jsem ji už vůbec nepoznal. Velmi zdařilý snímek vhodně doplňující předloňského Elvise. (23.05.2024)

Pozerateľný, oddychový kúsok, ktorý neurazí, kĺžuci sa viacmenej po povrchu, nezachádzajúci do prílišných detailov alebo do hlbšieho ponoru v rámci života hlavných protagonistov, ktorí miestami pôsobia ako dvojica nesúrodo. Film akoby naznačuje isté emócie, charakterové vlastnosti postáv ale bojí sa ich rozvinúť - a keďže ide o film, ktorý sa týka vzťahu s Elvisom (aj vzhľadom na jeho búrlivý život) by som očakával väčšiu živelnosť. Najviac ma však asi prekvapil koniec, ktorý sa zjavil tak náhle a nečakane ako sa následne rozplynul v záverečných titulkách. (05.09.2024)

Ze začátku jsem byla jako "doprčic, ten film nemá žádnou osobnost, proč je každý záběr tak bez chuti", a jen se to přehouplo za hodinu stopáže, tak jsem celá "no sakra, že by to bylo naschvál". Škoda, ale možná by to bylo až moc trápení jen kvůli filmu, že se v hlavní roli neobjevila mladší herečka. (28.03.2024)