Džundži Itó: Japonské děsy

Aneb umění udělat ze znepokojivých věcí horor. Junji Ito jakožto král japonských hororů je proslavený svými soubory děsivých příběhů ve formě mangy. V roce 2018 vyšlo anime s názvem “Junji Ito: Collection”, které ztvárnilo několik autorových povídek do jednotlivých dílů a v letošním roce na Netflix dorazila další série stejného ražení pod názvem “Junji Ito Maniac: Japanese Tales of the Macabre”. Tentokrát máme tu čest poznat například podivný zmrzlinářský vůz, znepokojující bezhlavé sochy, záhadnou zazděnou uličku nebo neobvyklý vývržek moře. Pokud jste fanoušky do češtiny přeložených Balónků oběšenců, tak si obzvlášť přijdete na své, jelikož tento díl byl taky konečně zpracován do anime a stejně jako manga rozhodně stojí za to. Jelikož se v obou případech jedná o soubory krátkých příběhů, je úplně jedno, jakou sérií začnete. Za mě osobně jsou obě skvělé, jen v té starší narazíte na více Junjiho známých postav, jako je krásná Tomie, modelka Fuchi nebo šílený Souichi. (SPOILER ZONE ->) Když už se jednou pustíte do japonské literatury, buďte připraveni na to, že na některé věci občas prostě nedostanete vysvětlení. Junji je toho přímo ukázkovým příkladem, jelikož většina jeho příběhů končí jendoduše řečeno dříve, než začne. Nějakou dobu nás navnadí a jakmile dojdeme k vyústění děje, je konec, začíná další příběh a vám zbyde jenom šrotování v hlavě jak to asi bude dál. Na jednu stranu to vybízí k širokým možnostem a prostoru pro vlastní fantazii. Na druhou stranu to pěkně naštve, protože člověk prostě chce znát tu pravou pravdu děje a zajímá ho, jak to zrovna šílený Junji Ito může zakončit. V této nové sérii mě asi nejvíce znepokojili Layers of Fear, kde sledujeme matku a její dvě dcery, přičemž jedna z nich se v důsledku autonehody ošklivě zraní v obličeji. Prakticky jí uletí oko i se slušnou částí kůže. Jenomže překvápko, děvče má pod kůží další vrstvu obličeje, která je zcela nepoškozená. Zjišťujeme tedy, že obě dcery jsou díky svému již zesnulému tatíkovi prokleté a jejich těla rostou podobně jako letokruhy u stromů (nebo taky jako cibule, “cibule mají vrstvy!”). Matka pak v zápalu šílenství svojí mladší dceru “oloupe” ve snaze vrátit zpět svou malou roztomilou dcerušku. Realita ale samozřejmě nefunguje podle představ a já tohle miminko s morbidně protáhlými končetinami už v životě nechci vidět ani slyšet, děkuji. Co se mi ovšem opravdu líbilo, bylo The Long Hair in the Attic a Library Vision. Sledovat knihomola, co se díky svým knihám zblázní mi bylo hodně blízké, ještě aby ne. Příběh navíc v podání mangy nabízí ještě rozšířenější děj, odhalí nám trochu více o jeho postavách a veškeré dění má hned hlubší význam. Rozhodně doporučuji si o tom zjistit víc. Shrnuto a podtrženo, tohle vidět je prostě povinnost ať už jste milovníkem hororu nebo anime/mangy, ideálně obojí. (by Kristýna) (01.12.2023)

Japonec a bývalý zubný technik Džundži Itó patrí nepochybne k najvýraznejším tváram hororovej mangy. Našťastie je obľúbený i u nás, takže mu v češtine vychádza čoraz viac diel. Každý, kto čítal pár z nich, vie, aké šialené a originálne sú. Niečo také sa dá najľahšou formou sfilmovať naozaj azda len v podobe kresleného seriálu (hoc paradoxne jedno z jeho „najťažších“ diel, Špirála, bolo do podoby klasického hraného celovečeráku prevedená ešte v r. 2000). To sa stalo a výsledok je... nuž. Našťastie sú všetky epizódy krátke (cca 25 minút aj s titulkami) a to dokonca niektoré časti obsahujú nie jeden, ale viacero príbehov. I tak je výsledok v lepšom prípade priemerný. Vyložene nadpriemerných dielov som tu zaznamenal s prižmúrenými očami „až“ dva. Niektoré vyšli aj v ČR (Tomie), iné nie. (14.10.2023)

Jméno Džundži Itó mi až doteď nic neříkalo, v bídné nabídce Netflixu ale toto vypadalo docela slibně, tak jsem tomu dal šanci, a nakonec se k tomu stavím spíš rozporuplně. Určitě to má něco do sebe, animace je perfektní (byť mi vadila pro mě nepochopitelně vysoká míra statických obrázků) a pár příběhů se mi celkem líbilo, ale vadila mi ta forma, jakou je to podané (jak to, že jsou ve většině epozod scuknuty k sobě dva zcela nesouvisející příběhy, tak to, že závěr většiny příběhů je protivně useknutý, bez nějaké výraznější pointy). Občase se mi tam i vkrádala nuda. Trochu problém jsem měl i s tím samotným hororovým stylem - ta bizarní strašidelnost mi byla spíše nepříjemná, a občas jsem nevěřil svým očím, jak někdo mohl takové šílené výjevy vymyslet. Nicméně když jsem zjistil, že autorovi už vyšlo i pár knih v češtině, zatoužil jsem je vzít do ruky, protože mi to možná na papíru sedne víc, a protože to na mě pořád působí dojmem, že to má v sobě snad všechno, abych to zdánlivě miloval - v případě netflixovského seriálu se tak ale nestalo. (11.02.2023)

Jestli to správně chápu, tak tohle je vlastně druhá série Junji Ito Collection, akorát to tentokrát produkuje Netflix, tak to má nový název. JamesSiho komentář je tak docela mimo. Kvalita animace je stejná (stojí za tím stejní tvůrci jako posledně) a příběhy jsou nové (nebo fakt nevím... který byl v Collection?).. Pokud jde o strohost animace, napíšu to co u "první série", tozn, že Itó je mistr ve vyprávění pomoci statického formátu (manga) a čím více dynamiky by ta animace měla, tím méně budou ty příběhy fungovat tak jak byly vytvořeny.. tozn, že ta jednoduchost tomu vlastně sedí (je to znouzectnost, ale sedí to).. Pravda je, že v ideálním světě by ta kresba (především v klíčových momentech) mohla být propracovanější (blíže Itóově předloze) ale to by nesměla být v japonsku animace v tak těžkých sračkách a navíc, mám snad kurva nějakou imaginaci která mi to už prokreslí jak potřebuju.. Za mě stejně jako posledně. Pár povídek slabších, dost dobrých a několik geniálních. (22.01.2023)

Itó má fascinujúce nápady, no takmer nikdy ich viac nerozvíja tak, aby boli intelektuálne podnetné. Záporáci (tj. démoni, duchovia, príšery) sú detsky samoúčelní, bez motivácie, bez tajomstva, scenáristika je tu lenivá a vo väčšine príbehov úplne bez akejkoľvek záverečnej pointy. Manga (Balónky oběšencú) na tom nebola omnoho lepšie, akurát tam ma to o trochu menej iritovalo vďaka pekným ilustráciám. (18.02.2023)

Povedený seriál se skvělým výběrem a ještě lepším zpracováním. Byla jsem moc spokojená  :) (14.10.2023)

Jsem fanda předloh (zlomek adaptovaných epizod už vyšel knižně i v češtině) a autor má správně chmurné depresivní příběhy, které občas končí až tragikomicky děsivě. Adaptace do pohyblivé, barevné, mluvící verze, na mě bohužel vůbec nefungovala tak dobře, jako skvělé knížky. (22.01.2023)

Džundži Itó je moja srdcovka, ale to už vieš, no čo možno netušíš je, že tento rok vyšiel na netflixe anime seriál, ktorý spracoval jeho diela. Väčšinu poviedok som nepoznal, no v zozname sa nachádzali napríklad Balónky Obesencov, ktoré nájdeš v zbierke s rovnakým názvom alebo jedna poviedka z eposu Tomie (obidve sú preložené do češtiny) či znepokojivá Whispering woman, ktorá sa nachádza v zbierke Fragments of Horror (táto je žiaľ len v angličtine). Ako veľký fanúšik tohto „mangistu“ budem trochu zaujatý, no i tak nie som stopercentne spokojný. Kvalita jednotlivých poviedok bola niekedy priepastná. Na jednej strane sme mali geniálne kúsky z ktorých mrazilo, no na druhej strane časti, ktoré ma vyložene otravovali. Jednalo sa o diely s postavičkou Sóiči. V momente by som ju vyhodil z jeho portfólia. TOP 5: „Historka o tajomnom tunely“ – príbeh o laboratóriu v tuneli, kde sa prekrývajú dimenzie. Mrazivá „lovecraftovčina“. „Vlasy na pôjde“ – krátka, ale úderná poviedka o démonskej sile vlasov. „Vrstvy desu“ – dievča pri zranení tváre zistí, že pod jej kožou sa nachádza jej ďalšie ja. Bizarný bodyhororový námet s exceletným prevedením. Presne pre toto milujem Itovú tvorbu. „Mesto náhrobkov“ – Opäť geniálny nápad o meste, kde sú všade náhrobky. Na ceste, v domoch, v aute... Mysteriózny príbeh ala Itó. „Balónky obesencov“ – V Japonsku sa zjavujú balóny s tvárami, ktoré chcú svoje obete (postavu, ktorú zobrazujú) obesiť. Strelené a pritom skvelé. Anime stránka dala mange pohyb, ako keby sa obrázky pohli ako v Harry Potterovi. Musím povedať, že to na mňa fungovalo. Väčšinu tých lepších poviedok nepoznám z originálu, tak dúfam, že čoskoro príde nová zbierka s týmito poviedkami. Niektoré boli fakt, že geniálne! Ale berte to tak, že to vraví človek, čo považuje jeho Špirálu za opus magnum svetového hororu. Na druhú stránku, niektoré poviedky by som vyhodil, každopádne som spokojný. (04.04.2023)

7 (09.02.2023)

44 %. (12.12.2023)

Adaptace Džunži Ita s ještě horší animací než Junji Ito Collection? WTF. Když se postavy hýbou je to strašně ztuhlé. Pokud je tam davová scéna, je to jen freeze frame a postavy se nepohybují. Většina animace je jen smyčka otevírání a zavírání pusy. V první epizodě jsou dokonce chyby v kontinuitě (postavy se otočí a v dalším záběru jsou jako byly před tím).  Typické Jujiho šokující momenty jsou méně prokreslené než v původní manze. Chápal bych, že by se to nehýbalo a vzhled by byl jako v manze velmi detailní, ale tady se to nehýbe a všechny designy jsou o dost zjednodušené.V některých povídkách si dokonce ulehčili práci 3D animací.  Navíc většina těch nejklasičtějších příběhů byla zadaptovaná už ve zmíněné Collection. Z téhle série jsem znal jen Balónky oběšenců (nutno říct nečetl jsem všechny knihy Džunži Ita). (20.01.2023)

Moje oko zřejmě vidí jinak než u jiných, protože mě tady animace přišla o chlup lepší než v Collection. Zato příběhově mnohem slabší. Tak jak jsem u Collection litovala u některých povídek, že byli příliš krátké, tak jsem tady litovala, že byli některé příliš dlouhé. Nemůžu srovnávat s mangou, jelikož jsem ji nečetla, ale buď ty lepší povídky vyplácali na Collection a na tohle zbyli slabší kousky nebo nevim, podle mě je Collection lepší. Netflix to tady pohnojil. A co se Soichiho týče (zřejmě Itouův oblíbenec), útočí na první příčku nejotravnější postavy všech dob. (10.02.2023)

Není to tak strašidelné jako spíš bizarní a bizár se na člověka dnes bohužel valí ze všech stran. Nejvíc mě asi očarovala opening sekvence s hudbou od MADKID (Paranoid). Z povídek bych vyzdvihl Šeptající ženu, Vrstvy děsu, Zmrzlinový autobus a Balónky oběšenců. Zbytek mě ničím nezaujal. (25.02.2023)

Je to hrozně ulítlý. Prostě Japonci. Ale dalo se na to koukat. (18.04.2024)

Moje anime éra je už sice ta tam, ale na hororovou tvorbu se vždycky ráda podívám. Ta asijská sice není pro každého, je hodně odlišná jak od té americké, tak od evropské, ale je hodně různorodá a tak si většinou (skoro) každý přijde na své. Já jsem si tady na své ale vyloženě nepřišla a byla jsem z toho trochu zklamaná. Pár příběhů bylo dobrých, některé byly dost dobré, ale většinu z nich jsem shledala průměrem, někdy i tím slabším. Některé z povídek už měly potenciál na to být děsivé, většinou ale byly bohužel spíš jen děsné... PS: Sóiči, kterého nám bůhvíproč nadělili hned do dvou příběhů, je kandidát na tu vůbec nejotravnější a nejvíc nesnesitelnou postavu vůbec. (29.01.2023)

Slabé 2*. Příběhy natáhnuté na celou epizodu ještě jdou a snaží se mít nějaký vývojový oblouk. Krátké příběhy, které tvoří půl epizody jsou strašně zkratkovité a překvapivě i často nudné s tou nejhorší schovanou úplně na konec. (18.09.2023)

Neviem, čím to je, že seriály z produkcie Netflixu sú divné a v lepšom prípade priemerné (česť tomu minimu svetlých výnimiek). Čo sa týka tohto, vo väčšine prípadov som pri záverečných titulkoch len nechápavo pozeral na obrazovku. Niektoré príbehy boli správne znepokojujúce, mnohé som ale nepochopil vôbec a pôsobili utnuto (napr. zvukotesná izba a retard s tlamou plnou klincov). Ani to správanie postáv niekedy nedávalo logiku. Pôvodnú manga predlohu som nečítal. (04.02.2023)

Džundži Itó a jeho Uzumaki bylo pro mě tenkrát legendární. Pokud přijde na chuť něco strašidelného, tak Japonsko je pro mě jasným vítězem, takže Japonské děsy mě nemohly minout. Strašidelné povídky moc sice nesleduji, ale rozhodně na nich něco je. Je to stejný případ jako u Kabinetu Kuriozit, kde byly díly, které člověku vůbec nesedly a poté epizody, které byly naopak suprové. Tudíž (podle mě) tu mám asi dvě epizody (Prapodivní Hikizuriovi, Sóičiho milovaný mazlíček), které jsou pro mě docela nudnou záležitostí. Zbytek epizod byl celkem slušný a některé i naprosto LABUŽNÉ! Balónky oběšenců je asi nejvíce bizarním a zároveň nejstrašidelnějším příběhem z těchto děsů. Skoro všude se člověk cítí nesvůj, ať už za to může příběh, skvělé zpracování nebo creepy hudba. Vůbec bych se nezlobil, kdybych viděl více malých příběhů od borce jménem Džundži Itó. Mé hodnocení: 8/10 (30.12.2023)

Džundži Itó jsem se poprvé setkal díky manze Balónky oběšenců a styl jsem si oblíbil. Pak přišla Tomie a tento autor si mě získal naplno. Když tedy přišel tento seriál tak jsem byl zvědavý. Celkově jsem se seriálem spokojený a hodnotil bych ho tak na 7/10. Většina povídek má tu správnou atmosféru a já vždy čekal a jejich rozuzlení. Ovšem nejedná se za mě o dokonalý výběr. Některé povídky totiž přinášejí napětí až posledních minutách. Vím že si tyto povídky mají šokovat tím jak končí ale pokud se většinu epizody nic neděje tak se to napětí ztrácí a s ním i zájem. Celkově ale většina povídek byla skvělá a i když někdo bude mít problém s animací tak za mě právě ona dodávala atmosféru. (20.01.2023)

Zde Netflix zafungoval jako zabiják - předlohový komixy od Junji Ito jsou opravdu někde jinde. Úplně jinde. A udělat se to dá - viz "Gyo - Tokio Fish Attack (2012)". 2.5/5 vlastně za námět... (25.01.2023)