Po čem ženy touží

Výborná komedie s nápadem. Až uvidíte, co jeden hnusnej šovinista dokáže, když objektům své touhy (tj. všem, byť jenom fyzicky, atraktivním ženám) vidí do hlavy, potrháte se smíchy. A až uvidíte Helen Hunt, budete si jenom přát, aby to skončilo happy endem!!! Tenhle film miluju a asi už navždycky milovat budu. Proč taky neumíme číst svým miláčkům myšlenky? Protože kdyby byl život jednoduchej, nebyla by to taková zábava....i když, kdyby nás to taky změnilo k lepšímu, trochu té zábavy bych oželel. PS: To jak se "pan úžasný" zachoval k Marise Tomei je odpornost. (27.01.2003)

Ležérne navoňaný Mel Gibson, silné ženy (Tomeiová, Huntová), vtipné scény (horúci vosk patrí zrejme k najdrsnejším akčným scénam, v akých Gibson kedy hral) a výborný ústredný námet (čo sa stane, ak arogantne samčí sukničkár začne počuť, čo si myslia ženy?) zachraňujú slabší scenár, prehnanú minutáž a priemernú ženskú réžiu. (22.10.2005)

Skvěle obsazená romatická komedie, která má všechno co má správná romantická komedie mít. Netradiční zápletku, Mela Gibsona a skvělou chemii ústřední dvojce. Helen Huntová Gibsonovi víc než značně sekuduje. Skvěle se doplňují a dělají příběh uvěřitelným. Možným. No a o to snad jde ne? To je to hlavní. (30.01.2006)

Opravdu vtipná, milá komedie - asi tak do dvou třetin filmu. Od té doby co Mel "zmoudří" (nebo zmagoří?) a začne rozdávat rozumy o tom, jaká jsem my chlapi sobecká stvoření (neřku-li hovada) neschopná naslouchat ostatním (rozuměj ženám) se mi snímek začal dost nelíbit. Bohužel se nakonec hodně projevilo že film režírovala žena. Bavil jsem se velmi dobře, ale výše zmíněná moralistní poselství si mohou tvůrkyně strčit... do kabelky a odnést si je na schůzku s partnerem do manželské poradny. (02.08.2007)

Zajímavý příspěvek na téma ženské emancipace a limitů sebestředně založeného mužství. Jemný komediální nadhled, krterý se často pohybuje na virtuózně dotvářených detailech založených na vznikajícím oboustranném milostném citu, je dotvářen i otcovsky. Cesta k srdci patnáctiletého stvoření, které má právo si o svém sobeckém otci myslet takřka vždy jen to horší, je paralelní osou, jež dotváří dospívání produkčního samce již pokročilejších středních let. Psychika postav, která se nevyhýbá i něžně romantickým gestům, je založena věrohodně a s podivnou, tak trochu pohádkovou příhodou souvisí jen velmi vzdáleně. Nevznášet se jen v sobě samém, ale naopak se dívat kolem sebe a přirozeně spatřovat v ženě blízkého, v mnoha zranitelného člověka je známkou výsostného lidství. Tím spíš, chopila-li se režie moudrá žena a do hlavních rolí se dostali Gibson a Huntová, doplnění řadou dalších pozoruhodných osobností americké Thálie. (21.04.2024)