Pan Smith přichází

Frank Capra byl asi velký idealista co myslel, že s poctivosti nejdál dojdeš. No tohle jak víme neplatí. Pan Smith přichází je tak krásně naivní snímek, ale tu naivitu si uvědomíta pravděpodobně až o pár dní později až se vám film rozleží v hlavě. Během snímků si to ani neuvědomíte a to díky preciznímu výkonu Jamesa Stewarta a dalších herců ve vedlejších rolí jako např. Claude Rains nebo Harry Carey. Ne náhodou oba získali nominaci na Oscara. (09.10.2011)

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)

Takové filmy se už, přátelé, netočí. Proč? Protože už holt nejsou takoví režiséři jako Capra. Archetypální souboj idealisty se světem, plným kompromisů a cynismu je tady doveden do naprosté dokonalosti právě díky jeho nezaměnitelnému režisérskému citu. Krásně vygradovaný film, který ve vás zanechá hlubokou úctu k lidem, kteří se jako Jeff Smith, kteří bojují za ztracenou věc do konce svých sil... A to právě proto, že se jedná o ztracenou věc. Milé herecké výkony, přičemž Jimmy sám je sice nejviditelnější, ale vynikající Jean Arthurová ("Dizi thinks I love you. P.S.: He is right!") se vedle něj rozhodně neztratí, což platí i o několika dalších, sympatických výkonech , např. president Senátu. Klasický Hollywood at its best. (11.04.2007)