Smysl pro tumor
Obsahy(1)
Jak říct rodině, že jste nemocní? Zpráva o Filipově rakovině otřese celým jeho okolím. Navíc v situaci, kdy jeho máma Jarka vyhodí tátu Mirka z domu, protože má oprávněný dojem, že zanedbává ji i jejich manželství. Filip se snaží žít jako dřív a kombinuje radioterapii se studiem a sportem. S tím ale nepočítá nikdo. A nejméně jeho tělo. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Zase se projevuje zahraniční původ. Chlap jde z domu takřka bez odporu, ač nebyl nevěrný, ženu nebil, nijak se neprovinil a živil rodinu. Ač do demence míříme mílovými kroky, přesto tak daleko ještě nejsme. U nás, kdyby našel jiný zámek a svoje jméno na zvonku škrtnuté, patrně by se dva dny nic nedělo, a třetí den by ta kráva, co s ním sdílí jméno, už na to voko trochu začala vidět. Jinak jsem se nadále nechytl, pořád stejně nesympatické až odpudivé, co má být vtipné nebo dojemné je spíš trapné a k tomu musím konstatovat, že Brodská zapomněla hrát (i když na druhou stranu to její postavě dodává na nesnesitelnosti). Dál už utrpení protahovat nebudu, ostatně asi tuším, kudy se to bude vyvíjet, ale nemám potřebu si to ověřovat. ()
Filipova rodina je “extratřída”. Fotr vůl, matka kráva a ségra sice čumí jak tele, ale je aspoň citlivá. Ještě, že má opravdové kámoše ragbisty. V nemocnici bylo od prvního okamžiku jasné, že ho na stáži “sežerou” ambiciózní “kolegové”. Už se míň šuká a víc řeší diagnóza, tak by to mohlo oslovit i prudérnější část diváků ČT1. Určitě dávám 5 “šišek” 🏉🏉🏉🏉🏉 ()
Druhá epizoda se zabývá tématem jak přijmou nemoc známí a rodina. Zpracováno (kamera, střih, hudba) opět na jedničku s hvězdičkou. Akorát mám místy problém s prvky telenovely - některé scény působily trošku lacině (debata při žehlení). Jinak se jedná o skvěle provedený seriál a ty promluvy na konci každého dílu od skutečných pacientů jsou skvělé a emotivní a vždy celou epizodu podtrhnou. ()
Nevím, natočené je to skutečně profesionálně, ale některé scény jdou podle mne mimo realitu a jiné scény jsou pořád strašně nečeské. A fakt manželka, která zná svého manžela tolik let, nepochopí, že ta dlaždice je pro ni do prčic pocta? Ano, sice z jeho pohledu, ale je to pocta. Kdyby byla ta ženská co k čemu, ocení manželovu snahu a tohle shovívavě přejde. A to ragby mě taky dere a zajímalo by mě, kdo je trénoval doposavad. ()
Minule si sotva pamatoval křest svého synovce, protože zpráva o rakovině s člověkem jednoduše zatřese, teď se pokusí zkombinovat léčbu se studiem i sportem. Bohužel u toho ve velkém asistují ti dva: ano, rodiče. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Nechybí nejotřepanější příběhová klišé i snaha být za každou cenu (obrazově) cool a fresh. Ale rád se podívám i příště. ()
Reklama