Plošina
La Jetée
La Jetée
Režie:
Chris MarkerScénář:
Chris MarkerHrají:
Jean Négroni, Hélène Chatelain, Davos Hanich, Étienne Becker, William Klein, André Heinrich, Ligia BorowczykObsahy(1)
Ti, kteří přežili 3. světovou válku žijí v podzemí Paříže, neboť povrch je neobyvatelný. Pomocí stroje času vysílají do minulosti vězně, aby získal potřebné suroviny. Klíčem pro jeho cestu je jeho utkvělá dětská vzpomínka na incident na letišti v Orly, kterému přihlížela neznámá žena... Čb sci-fi film bez dialogů. Posloucháme pouze vypravěče a hudební doprovod na pozadí ve sledu promítaných fotografií. La Jetée = molo či hráz (přeneseně spíše nástupní plošina), je homonymem pro „là j'étais“ (tady jsem byl). Snímkem se později inspiroval Terry Gilliam při tvorbě 12 opic. (J.Connor)
(více)Recenze (90)
Esej o trýznivosti vzpomínání, nezastavitelném plynutí času a nenaplnitelné snaze zachytit, kontrolovat život, který je navíc natočen tak magicky, nostalgicky, že sám zůstává vypálen v mysli. Obzvlášť nezapomenutelné jsou momenty zdánlivě banálních procházek muzeem, parkem a samozřejmě vzpomínka na Vertigo spolu s oním jedním otevřením očí. ()
Ten fotopříběh, protože film to není, stojí na uhrančivém komentáři a některých skutečně výjimečných fotografiích. Sám příběh je skvělý, i když číst jej jako povídku, asi by člověk řekl - pro tu převažující a nijak se vyvíjející romantickou linii - že povídka je průměrná. Pravda, hodně existuje odvozenin od tohoto fotopříběhu - včetně filmového remaku 12 opic. 12 opicím však chybí ta uhrančivost a zadumaná nálada tohoto příběhu. Celkově mírně nadprůměrné dílko. ()
skvělý námět (který o 33 let později posloužil jako předloha pro výborných 12 opic), jehož veškerý sci-fi potenciál (podpořený navíc vcelku působivou atmosférou) je zadupán do země nezajímavou a nudnou romantickou zápletkou, kolem které se to nakonec celé točí.. a vůbec tomu nepomáhá ani ono foto-románové zpracování.. slabota.. ()
Bylo něco neuvěřitelně atraktivního na celém způsobu podání příběhu formou fotografií za doprovodu té tísnivé hudby, dokonce i na anglickém dabingu, poněkud odtažitém a bez citu. Pomalé tempo v některých pasážích bez komentáře, jen se sérií velice sobě podobných fotek, se může zdát kontraproduktivní, naopak však dává prostor k přemýšlení už během snímku a to dodává na atmosféře, když pak některé pronesené věty rezonují pouze do "ticha". A tak pro mě největším záporem zůstává herec v hlavní roli. Protože, kdo by to byl u všech špaget řek, že nebude umět hrát ani na fotkách! ()
Veľmi zvláštne, experimentálne dielo, stále rozmýšľam, čo si mám o ňom vlastne myslieť. Určite to má pár intenzívnych závanov atmosféry (veľmi pôsobivá je scéna "rozpohybovania sa"), na iných miestach sa mi to ale javí len ako nezáživná slide-show, ako demo verzia k budúcemu dielu. A nemôžem si pomôcť, ale tí herci na mňa pôsobia dosť statickým dojmom. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Galerie (53)
Photo © Argos Films
Zajímavosti (4)
- Ve filmu se objevuje pouze jediný pohyblivý záběr, a to ve scéně, kdy se hlavní ženská postava, Hélène Chatelain, probouzí a otevírá oči. (ČSFD)
- Díky své krátké filmové stopáži se snímek nejdříve promítal promítal jako předfilm titulu Alphaville (1965). (Chrustyn)
Reklama