Šílenství

Nejlepší Carpenter devadesátých let a současnosti vůbec. První polovina, či spíš třetina filmu není nic extrózního. Nabízí se jistá podobnost s nepříliš povedeným Městečkem prokletých z téhož roku, protože v těch pár úvodních minutkách trochu skřípe budování úderné atmosféry příběhu. Ovšem pak, stejně jako hlavní hrdina obrací stránky hororové knížky, tak divák stále více a více rozkrývá temná a neuvěřitelná zákoutí děje, celého překvapivého příběhu. S každou další minutkou ta zprvu se hledající atmosféra houstne a celičké snažení se začíná klonit k těm nejlepším kouskům téhle hororové legendy, jako je třeba Vládce temnot, včetně typické zrůdnosti postav, monster a pekelných stvůr. Efektová stránka filmu je nadprůměrné, nikoliv skvělá, monstra správně odporná, leckdy zdařile teatrální. Typická hudební složka pak jen dodává potřebnou oblohu k hlavnímu chodu. Herecky je film až překvapivě vyvážený, jak skvělý Sam Neill v hlavní úloze, tak i démonický a temný Jürgen Prochnow za tým zla. Až v závěru se v pavučině, kterou snová vaše podvědomí vymotáte ke středu, který vás překvapí ba možná až šokuje a co se v první třetině zdálo jako televizně střižený horůrek, to se dostává do zcela jiného světla. Nebo spíše temnoty temnější než ona mýtická zákoutí nejhlubší lidské mysli. Proč tedy dávám za 4 a půl? Vhledem k současným a nedávno minulým Johnovým filmům bych měl dát za 5, protože Šílenství / Ve spárech šílenství je o několik tříd lepší, ale zase s ohledem na doby dávno minulé, tak oproti Věci už jde přeci jen o trošku slabšího brášku. Klišé neklišé, tenhle film bych směle zařadil mezi 20 nejzdařilejších hororů druhé poloviny let devadesátých a současnosti. Johne, vyslyš motlitby fanoušků a natoč zase něco alespoň podobného. Amen. (12.12.2004)

Proč? Proč jen už to končí? Příběh, který bych vydržel sledovat ještě nekolik hodin. Úžasné, skvělé, psychodelické, šokující, šílené....jetště mnoho dalších přízvisek by mohl tento film mít. Dlouho mě žádný psychohorror tak nenadchnul, nevtáhnul do svého příběju. Společně s The Thing vůbec nejlepší Carpenterova práce, kterou jsem měl tu možnost vidět. Tohle se nedá komentovat, to musíte vidět. Možná tomu trochu přidalo, že jsem v sobě měl krapet lihu. Edit po druhé projekci (4.7.2010). Hodnocení lihem ovlivněno nebylo, In the Mouth of Madness je opravdu úžasně šíleným, mrazivým, inteligentním snímkem, rozhodně nejlepším a nejpropracovanějším z dílny Mistra Carpentera. Prolínání jednotlivých světů je dokonalé a vcelku jednoduše prohlédnutelné poselství zahrnující kritiku náboženství a slepé víry už asi netřeba zmiňovat. Top20. (08.10.2008)

Ultimátní horor. Je tam ňák všechno racionální hlavní hrdina, co to ze začátku všechno fuckuje, pěkná holka, mutanti z jiný dimenze, strašidelný městečko, psychodůchodkyně, postupně mutující lidstvo, šílenství a nakonec asi apokalypsa. A to všechno v mistrném surrealistickém podání. Carpenter je magor a hlavně profesionál, který hororu rozumí jako málokdo. Jo a Sam Neill je tu fakt boží. (28.02.2011)

Brakové prolínání fikce, skutečnosti a metafilmu s vyvrcholením ukazujícím divákovi, že je jednička. Což o to, rád bych sestoupil do močálů Lovecraftových šílenství a běsů Nové Anglie, ale to by z něj nesměla čpít stařecká moč Carpenterovy stereotypní režie. Když se tak ohlédnu za jeho Apocalypse Trilogy, nebo vlastně nad celou biografií, nenajdu nic, co by mohlo zůstat nad Věcí.. (08.10.2013)

Šílenství sice silně balancuje, jak už zde bylo několikrát zmíněno, na hraně těžkého kýče, ovšem v Carpenterově mystickém balení se to proměňuje spíše ve velkou výhodu. Režisér se nebojí vložit do hororových scén přiměřené množství absurdity, ani na chvíli neváhá zamotat divákovi hlavu a obestřít příběh neproniknutelným závojem, který až do poslední minutky zabraňuje prokouknout jeho konečné úmysly. Snímek má navíc ještě bezchybně vykreslenou atmosféru, démonického záporáka Prochnowa a jako vždy spolehlivého Sama Neilla, o něhož se může Carpenter kdykoli naplno opřít(včetně závěrečné scény). Podle mě jeden z nejzajímavějších hororů vůbec.. (13.10.2012)