Hlas moře

Původně jsem měl v hlavě naťuknutou myšlenku, že vyrukuju s 80% hodnocením, ale něco nedefinovatelného mi říká, ať jdu až na samý vrchol. Zejména potřeba vylévat na diváka emoce je tvůrcům zcela cizí, přijdou totiž zcela samovolnou, přirozenou cestou. Nedůstojný život, který trvá takřka po tři dekády, se rozhodne vlastní cestou ukončit hlavní hrdina Ramón. Upřímný (díky naprosto přesnému Javieru Bardemovi bojovný, uměřený i ironický) muž, který ze svého lůžka může tak akorát snít o moři, které mu vzalo všechno a který se na sklonku svého života ocitá mezi dvěma osudovými ženami, kdy jedna se stane zásadním „pomocníkem“ při jeho odchodu, přesto však v jeho srdci nikdy nebude hrát první housle. Hlas moře je intimní výpovědí, která nikdy nesklouzne do lacině sentimentálních vod, kde bychom ji neradi viděli. V mých očích pak představuje jeden z nejpůsobivějších evropských filmů posledních let!! (24.04.2007)

Tenhle film přišel v pravý čas. V dnešní době má jedinečnou šanci uspět. Jeho vedlejším účinkem je rozpoutat debatu o asistované (sebe)vraždě. Euthanasie - ano, či ne? Je život můj, nebo není? Velice citlivé a osobní téma...a kompromis v nedohlednu. Ramón leží celé dny v posteli a chce umřít. Nesnaží se najít druhý smysl života. Nechce jezdit na vozíku po přírodě, nechce žít dál, i když jinak...ztratil důvod žít...byl ten důvod, pro který žil, pohyb? Nohy, ruce, schopnost milovat atd. atd.? Pro mě je Ramon slaboch, i když ho chápu. Já s euthanásií nesympatizuji a kloním s ek názoru, že člověk na svůj vlastní život prostě sáhnout nesmí, nemá k tomu právo. A proto mi vyznění filmu není moc po chuti. Skončilo to tak, jak si asi většina moderní společnosti přeje, i tak, jak se to stalo skutečnému Ramonovi. (21.10.2009)

„Von na more” , je presne tým druhom filmu, ktorý mi jednak strašne dlhú dobu doslova unikal medzi prstami, a najmä kvôli tomu som od neho očakával priam nemalé očakávania, ktoré sa bohužiaľ čilskému režisérovi a scenáristovi - Alejandrovi Amenábarovi, nepodarili naplniť do maximálne možnej spokojnosti, alebo aspoň tak, aby prevládala celková zamyslenosť nad samotným príbehom, keďže pojednáva o eutanázii, konkrétne o ochrnutom človekovi Ramónovi Sampedrovi, ktorý zhruba pred 28. rokmi, zrovna skákal šípku do mora práve vtedy, keď na to nebola absolútne vhodná doba, čo sa automaticky podpísalo i na jeho zdraví, o ktorom teraz rozpráva svojej advokátke-spisovateľke Júlii, ktorá sa o tom rozhodne neskoršie napísať pútavú knihu, alebo do deja sa tiež zapája i sympatická mamička Rosa, ktorá má na túto vec spočiatku trochu rozdielny názor, teda asi v takom význame, že život sa predsa (ne)oplatí žiť, i keď je dotyčný mrzákom, čím sa ho snaží prehovárať, aby neustále nemyslel len na smrť, ktorá zo snímku neuveriteľne sála ! V podstate po celý čas o nej až chorobne sníva, že sa mu to nakoniec aj splní ? A ktorá žena mu v tom ešte dopomôže, a či komplicov bude fakticky viacej ? Jestvuje potenciálna možnosť, že si to napokon rozmyslí ? To sa všetko určite dozviete !  / Filmový počin, ktorý je ovenčený množstvom výročných cien, medzi inými aj domácimi cenami Premios Goya, a to až rekordných 14 sošiek, vôbec najviac v celej histórii odovzdávania, tak skrátka vtedy má divák veľký pocit, že uvidí čosi naprosto fantastické, čo doposiaľ nikdy nevidel, no namiesto toho prichádzajú do úvahy najskôr akési rozpačité dojmy, aké sa na mňa zosypali, ako nejaká coloradská lavína. Rovnako sa mi to stalo aj s La Isla mínima, čiže tým pádom by som mal tieto španielske ocenenia brať s rezervou, pretože občas bývajú extrémne nadhodnotené ? Niečo pravdy na tom musí byť. Mimochodom, DP Javier Aguirresarobe a herec Javier Bardem, boli obidvaja vynikajúci, jeden pred kamerou, a druhý hneď za ňou. (20.07.2021)

Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. (06.08.2005)

Prvně se mi nabízí otázka, zda se vůbec dá nazývat třicetileté trápení na lůžku, závislý na druhých a neschopen pohybu,kdy překonání dvou metrů je nesnadný úkol, životem? Odpověď by se pro některé zdála jasná, někdo by se sáhodlouze rozmýšlel... Stejně asi tak v případě uzákonění euthanasie, protože vždy je v závěsu riziko zneužití. Moře se mu stalo osudným, jako mu hodně dalo, tak mu i vzalo. Co mu zbývá, je pouze pohled na vlny a touha nechat se unášet jeho proudy, být svobodný stejně jako v jeho představách, které ho značnou mírou drží nad vodou. Můžeme tento problém sledovat z různých úhlů pohledu, předsouvána je nám však volba euthanasie, se kterou bych mimochodem v tomto případě souhlasila. Vždyť i sebevrah si může o svém životě rozhodnout sám, zatímco tento člověk nemá ani tuto možnost, jen žadoní o svou smrt, o své vysvobození. Zoufalost, která ho doprovází, nepochopení, bezbrannost, smích, jenž je vlastně odrazem smutku. Jako pavučinky se mu do života připletou dvě ženy, silné a milující. Ty mohou utéci před problémy, mohou se bránit, ,on je ale uvězněn sám. I přes spousty lidí, kteří ho obklopují, je pořád se sebou, neustále omílá stejné a přemítá, ovšem smířen s osudem. Je to dospělý muž, potřebuje ukojit své sexuální potřeby, přeje si kapku soukromí, která mu není ani v nejmenším dopřána. Nikdo se nesmíří s parazitováním a popravdě, i když má milující rodinu je pro ně Ramónovo postižení zátěží. Ve skutečnosti je to uvnitř nádherný člověk, tak čistý a plně při smyslech, právě tím mu přežívání trpí ještě větší bolest. Při výletech jeho fantazií se mi tajil dech, přičemž doprovod naprosto špičkovou hudbou neměl chybu. O to horší pro něho musí být návraty do reality.Vskutku výborný kousek jak už po stránce obsazení, kamery, hudby a scénáře. Je zde viět kus práce a mé přesvědčení, že španělská kinematografie je na velmi vysoké úrovni. Nebraňťe se a nakoukněte do těch očí, co řeknou vše – smutek, touhu a zklamání (22.03.2008)