Píseň lásky samotářky

. „Nelze vytrhnout jedinou stránku z našeho života, ale je možné hodit celou knihu do ohně." S denním zpožděním přijíždí Pursy na pohřeb Lorraine (její přítel jí takovou maličkost jako je úmrtí mámy, nepovažoval za důležité včas sdělit) a taky se podívat na své dědictví, na ten krásný dům o kterém jí babička vyprávěla. Jenže dům má do krásy nejen hodně daleko, ale navíc má, kromě spousty knih, i dva obyvatele. Bobby ( kdysi univerzitní profesor angličtiny) a Lawson (jeho student) každý večer oba společně propijí a v poledne, po probuzení, začínají vodkou s džusem. Nikdo nechce odejít, takže této trojici nezbývá než se pokusit si na sebe zvyknout a sžít se. Pursy navíc zjišťuje, že její matka, kterou ona sama moc neznala, byla v městečku velmi oblíbená a obdiv k ní, tak přechází i na ni. A postupem času je spojuje víc než jen společné bydlení, ale i minulost, která poodkryla svá tajemství. Místy sentimentální film s pohodovou hudbou a citáty klasiků, kterému vévodí John Travolta ( a na tanečním parketu mu to jde i v pantoflích). (11.02.2006)

Moc příjemný film o třěch ztroskotancích. Od začátku je vám tak nějak jasné, o co půjde, přesto děj nezevšední a snadno se jím necháte unášet. Pro herce mám jen slova chvály. Zvlášť dosud neokoukaný Gabriel Macht zanechal moc dobrý dojem. Hvězdu navíc si film zaslouží už jen pro svou kouzelnou jižanskou atmosféru, která dokáže každý film přenést na úplně jinou úroveň. (28.09.2009)

Scarlett Johansson, Deborah Kara Unger a John Travolta v řekněme poetickém snímku, který by i mohl fungovat, kdyby citově tolik nevydíral. Už samotný začátek je klišé jako hrom. Umře nonkonformní žena a odkáže svůj dům dceři, která žije v nešťastném vztahu s pitomoučkým mužem. Holka odjede do maloměsta převzít zchátralou barabiznu, aby zjistila, že v ní bydlí dva nečekaní nájemníci, starší chlápek, který vypadá, že je věčně v lihu, i když dříve byl zasloužilým profesorem na vysoké škole, a mladík, který se snaží napsat bestseller, ale nějak se mu ne a nedaří. Tyhlety looserské postavičky pak mají různé interaktivní výstupy, abychom pak na konec zjistili nečekanou pravdu a byli svědky prozření a sebeuvědomění mladé ženy... Škoda, že tvůrci tolik tlačili na pilu a příběh nám přes pomalé tempo vyprávění doslova cpou stylem červené knihovny, takže divák ani nemá čas se s postavami nějak ztotožnit a najít v nich nejen zápory, ale i klady. Publikováno: 02.07.2008 (19.08.2020)

Komorní příběh z New Orleans, který kdyby se u nás dostal do kin, tak by asi příliš lidí nezajímal. Přesto citlivě vypráví o dívce, jejíž právě pohřbená matka pro několik zapomenutých trosek a alkoholiků znamenala jiskřičku v upadající existenci. Její přítomnost následovně rozvíří vody nejen v omšelém domě, který jí nyní náleží. Rád bych se především zastavil vedle působivého Johna Travolty a jeho literárně-opileckých mouder u postavy, kterou ztvárňuje okouzlující a neuvěřitelně vyzrálá Scarlett Johansson. Ta se propracovala v jednu z nejzářivějších hereček své generace, divákovi dokáže jen ze svých gest (drobnými posunky, mírným otevřením úst) zprostředkovat dění ve svých myšlenkách. I zde opět dokazuje, proč si zasluhuje takovou pozornost!! Milé, malé, atmosférické.. (26.06.2006)

Hezký film, jehož hlavní předností jsou, řekl bych, dobře napsané postavy. Scarlett Johansson hraje 18 letou zmatenou a hledající se dívku, která tak nějak neví, jak naložit se životem. Usměrňující impuls jí poskytne konfrontace s dvojicí přátel obývající dům, který dívce odkázala její zesnulá matka. John Travolta hraje stárnoucího intelektuála, emeritního profesora literatury, který s nenucenou přirozeností používá slova jako devótní a indolentní, sypajíce každou chvíli z rukávu nějaké duchaplné citáty amerických klasiků, z jejichž autorství zkouší Gabriele Machta. Ten, coby tápající literát v tvůrčí krizi, s problémy s přehnaným pitím alkoholu, tvoří s Travoltou tragikomickou dvojici, obývající potemnělý dům v New Orleans. Čas zde plyne mezi věčným chlastáním a poflakováním se odnikud nikam a každá postava zjišťuje, co je pro ni skutečně důležité, ujasňujíce si tak životní priority a další směřování. Někdo má život před sebou, někdo se smiřuje s tím, že žil už dost dlouho. Příjemná podívaná s uvěřitelnými postavami, inteligentními replikami, zdařilou kamerou a nosnou uměleckou výpovědí o životních hodnotách. Asi jediné, co bych filmu vytkl, je pozoruhodná skutečnost, že snad všechny postavy ve filmu neustále kouří - přišlo mi to tak nějak zbytečné a skoro až protivné, ochotně bych si všechna ta vykouřená cigára odmyslel a film by o nic nepřišel. Fandům Scarlett Johansson, mezi které se hrdě hlásím, nelze než tento snímek doporučit, v některých záběrech je skutečně radost na ní koukat. UPDATE 25. 8. 2016 - Velmi pěkný film, který mě potěšil i na druhé zhlédnutí. Celý je takový lehce posmutnělý, civilní a s puncem té správné nezávislé filmové Ameriky. Jednoduchý děj je zde spíše podružný, hlavní důraz je zde položen na postavy, jejichž vývoj jsem sledoval s velkým zájem - především proměna, kterou zde podstoupí postava ztvárněná Scarlett Johansson, je skutečně pozoruhodná. Na tom filmu mě - kromě výtečně zvolených lokací, skvělé kamery a výborných herců - těší rovněž to, jak je prošpikovaný nejrůznějšími zajímavými citáty amerických klasiků - něco mi říká, že literární předloha, podle které to bylo natočeno, by vůbec nemusela být špatná. Rozhodně jedna z nejhezčích rolí Scarlett Johansson - už kvůli ní ten film stojí za vidění, protože od té doby to jde s její hereckou filmografií hodně z kopce. Nejlepší replika filmu: "Zlatíčko, už ti někdo někdy řekl, že voníš jako Pařížanka na jaře?" (03.09.2011)