Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Dokonalý buddhistický film natočený člověkem, který je sám katolík. Navíc film patrně bere jako svého druhu pokání, což dokládá i rolí, do které se v něm obsadil. Obrazově opět dokonalé, duchovně meditativní, celkově občas dětsky hravé až zlomyslné. Pokud jste to ještě neviděli, nevěřte, že můžete pochopit, co je to za film, z cizích textů. (27.10.2006)

Plýtvat slovy o tomto čarokrásném filmu je stejně jako v něm zhola zbytečné. Magický, krystalicky čistý, klidný a přitom neskutečně emotivní snímek, jenž nám předkládá četná filosofická poselství, aniž by se jakkoli podbízel. Stačí se jen uvolnit, dívat, kochat, cítit a zaručeně jeho kouzlu podlehnete. (13.12.2005)

Můj třetí Kim Ki-dukův film. Zatímco Ostrov mě navnadil a 3-Iron mě utvrdil o jeho genialitě. Jsem z tohoto filmu trošku rozpačitý. Nakonec se nedastavilo stejné "převálcování" jako u již zmíněného 3-Ironu, čímž nechci říci že toto není dobrým filmem. Právě naopak. Ten Korejský klučina se snad obrazově nikdy nevyčerpá. Opět vypráví svůj příběh především obrazem. Celková scenérie mu v tom taky zdatně vypomáhá. Co záběr to překrásná kompozice a malba jak od starých renesančních mistrů. Škoda jen té trošku banální dějové linky, která má toho sice hodně co říct, ale stojí tak trochu na vratkých nohách. Herci jsou perfektní a v každém svém pohledu dokáží říci více než ve třístránkovém dialogu. Tempo je sice pomalé, ale mě film utekl jako voda. Byl to nevšední zážitek, ale bohužel nebyl nejlepším od Kima. Škoda těch pár thrlinek. (21.08.2006)

Těžko vyložit pocit naplnění, který ve mne snímek zanechal. Skutečně se jedná o nádherné vyprávění, zprostředkované beze slov, jen s použitím všeříkajících obrazů ve spojení s přírodou. Díky své "jednoduchosti" dokáže zaujmout široké spektrum. Je jedno, jestli jste Asiat, Evropan, Afričan, či obyvatel jiného kontinentu. Tohle vás pohltí od začátku do konce. (23.03.2007)

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)