Zmeškaný hovor

Tento horor byl pro mě velkým zklamáním. O to více, že jsem si jej koupil na DVD, naštěstí za babku při likvidaci místní videopůjčovny... Slovo hrůzostrašný v popisu mi přijde naprosto zcestný, protože kromě scény v nemocnici tam nejen že není nic, co by vás alespoň trochu polekalo nebo vyděsilo, ale ani nic napínavého či tak zajímavého, že by vás to donutilo dávat pořádný pozor. Postavy nejsou vůbec rozvedený, informace jdou hlavní hrdince vyloženě naproti a celej děj mi přišel jakoby dopředu nalinkovanej ... Herci na nic, postavy na nic, děj na nic, akce a napětí žádný, zápletka stupidní a provedení vražd vesměs v rukavičkách (až na jednu). Je mi líto peněz i času :( (12.12.2012)

Samara se naučila používat mobil aneb inspiracemi slavnějších duchařin protkaný horor v režii originálního režiséra Takashi Miikeho. Ano, koncepčně příliš neodlišitelný od všech těch Kruhů a Nenávistí, nicméně právě díky režisérově rukopisu a zajímavém, nicméně fantasmagoricky překombinovaném ději pořád velmi slušný horor. Hlavně, když (marně) hledáte strach za Atlantikem. (14.09.2009)

Rozhodně zajímavý horor, který je svým příběhem neskutečně blbý, ale svým zpracováním splňuje cíle hororu bravůrně a jedinečně. Takeshi Miike s tím rozhodně má zkušenosti, takže se přitroublý příběh hodí na druhou kolej a divák umírá v závanu duchovna a tajemna jen při pohledu na obrazovku a očekává to nejhorší, od hororu vždy jen to nejhorší. Škoda jen, že ten příběh byl hodně jednoduchý, možná se mohlo jít trochu do jeho hloubky a ne jen tak jednoduše nadhodit jeho základní kostru a pak už se nestarat. Fakt ale je, že jsem na pozorování příběhu neměl ani příliš času, když si mě režisér dokázal nastavit do nejtemnějšího koutu místnosti a trápit mě od začátku až do konce, ale o tom to přeci je. (24.10.2008)

I když je japonská duchařina značkou značně vypelíchanou, tak zrovna toto nabízí docela dost. S odhlídnutím od jakýchkoliv paralel, dyť tady jde přece o strašení, narovinu uznávám kvality tohoto hororu, protože tak plíživou a skladnou potvoru jen tak nenajdete. Je to oldschool své doby se zrcadlící, ale já jsem s tímto bububu spokojený. Kvalitativně srovnatelné s Kruhem a Nenávistí. 80% (03.08.2015)

Chakushin ari (alias "One missed call") mal byt Miikeho prvym krokom na pole cisto hororoveho zanru. Vo vysledku je toto tvrdenie pravdive iba z polovice. Film doslova kopiruje dejovu kostru Nakatovho Kruhu, pricom najvacsou slabinou filmu je prave tato podobnost s "matkou moderneho azijskeho hororu". Keby One missed call vznikol pred Kruhom, jeho ucinok by byval ovela silnejsi...takto zazivate pocas filmu castokrat deja vu, ktore je o to silnejsie, o co viac ste podobnych filmov videli. Tak ako v Kruhu, aj tu v prvej polovici sledujeme tajomnu kliatbu / ducha, ktory prostrednictvom najoblubenej hracky modernej komunikacie postavenej na baze hlasu, vrazdi mladych ludi. Kazeta bola vystriedana mobilom...vsetko ostatne ale ostava, dokonca aj dejove peripetie a zvraty v priebehu filmu. Druha polovica je tak potom detektivkou, v ktorej sa buduca obet spolu s kamaratom vydava po stopach ducha do minulosti, aby zistila pricinu kliatby a mohla ju zrusit. A nakoniec tak ako v Kruhu, aj v zaverecnej cca 20minutovke One missed call prinasa tiez navrat na hororovu podu s dotukavacim twist effektom... . Na druhej strane, treba uznat, ze Miike sa miestami snazi do klise daneho zanru priniest zavan zmeny. Mimo samotnej pointy, ktora oproti Kruhu vyznieva podstatne nejednoznacnejsie, su tu aj dalsie drobne nuansy robiace One missed call filmom stojacim za zhliadnutie (napr. vyborna praca so zvukom, ktoreho presahy z druheho do prveho planu znacne napomahaju budovat pocity strachu a stiesnenosti).3,5* (31.12.2004)