Plaváček

Kolovrátková hudba je otřesná, otřesná, navíc ořezané výšky, Pavel Vítek zpívá jak ze sudu, špatně načasované délky písní - jednou dlouhá jak Lovosice o ničem, pak během půl minuty se přeskočí, jak Plaváček všem pomohl a dostal za to dary (tohle si v podstatě musíte domyslet). Jsou zde tedy sáhodlouhé scény, kdy očima popoháníme herce, ať už se pohnou a něco se děje, a pak scény, kdy se skočí v čase i přes důležité věci během chviličky. Pohádka působí jedině na nervy, jak je zdlouhavá, písně rvou uši, a zpěváci chudáci sami netuší, co a proč zpívají, natož hrají. Navíc se asi jelo na první dobrou, takže v obraze zůstaly i zjevné chyby (třeba když Černoch dětem do hrníčku něco nalévá, asi večerní polévku před spaním, a jedno dítě polije). Jinak poselství pohádky je taky podivné - co vlastně Plaváček udělal, že si zaslouží všechnu tu pomoc sudiček a kouzel? (06.11.2016)

Já se od této pohádky nikdy nemůžu odtrhnout, takže když jí reprízují v tv, tak si rovnou rezervuju čas, aby mě nic nerušilo. Prostě si tu pohádku užívám. Považuju za skvělý nápad obsadit zpěváky. Některé kostýmy byly šílené, tedy pokud se to týká střihu. Barevnost mi nevadila. Písničky jsou opravdu hodně chytlavé. Po skončení mi vždycky strašně dlouho zní v hlavě. (21.10.2012)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)

Tahle pohádka od počátku nemá ambici bavit na úrovni standartních pohádek. Tudíž je také nutné ji tak brát. Podle mě se povedly pohádkové songy. A tím pádem se zapojili zpěváci, což je vskutku originální. Zpěváci v pohádkách hráli a hrají výjimečně, ale je lepší, když písně zpívají profesionálové než je krákají herci s talentem pouze hereckým. A ještě oceňuj, že je film natočen venku a ne vevnitř. To by mu uškodilo ještě víc. Mě zaujalo, jak na začátku Karel Černoch polil mlékem jedno ze svých dětí. Nebo, když starý muž oslovuje u jabloně Plaváčka, ač ten se mu vůbec nepředstavil. A Staník Hložek zase zpívá, že "město se topí černí", ale následující záběr na zámek to nepotvrzuje. Žádná čerň není vidět. Když jde Plaváček zpět, nepotkává všechny v pořadí, v jakém se mu objevili na cestě k dědu Vševědovi. To jsou drobné chybky. Pokud má však vaše dítě rádo hudbu jako to moje, pak si přijde na své i díky příjemným exteriérům. (13.07.2020)

Československá hudební televizní pohádka, jež unikátním zpívaným způsobem zpracovává známý příběh o Plaváčkovi od K. J. Erbena. V této pohádce jsou totiž do všech rolí obsazeni známí zpěváci populární hudby a veškeré dialogy či slova vypravěče jsou zpívané. Hlavní postavu Plaváčka ztvárnil S. Hložek, zlého krále P. Bobek, královnu M. Rottrová a princeznu přelíbezná I. Bartošová. Ve vedlejších rolích se objevili uhlíř K. Černoch, rybář J. Helekal, děd Vševěd J. Zíma, sudička L. Kozderková, převozník M. Drobný či nešťastný mládenec V. Neckář. Pod dominantní a velmi zdařilou hudební složkou je podepsán P. Skalický, je až s podivem, že Plaváček byl jediným filmovým hudebním počinem tohoto skladatele. Herecky se mi z našich pěvců nejvíce zamlouval P. Bobek, jehož zpěv byl podpořen velmi chytlavou rytmickou hudbou. Noční duet děda Vševěda s jeho matkou byl hudebně taktéž velmi povedený. Jedná se o velice milou záležitost z dílny paní režisérky J. Pokorné-Makoszové, přičemž za hudební doprovod ve stylu popmusic 80.let pana Skalického dávám hvězdu navíc. (06.11.2016)