Godzilla Minus One

Godzilla Minus One je blockbusterové zlato. Takaši Jamazaki servíruje unikátní kombinaci japonské tradice s doplňkem v podobě atributů amerického blockbusteru. Výsledek servíruje spousty různorodých emocí a Godzilla Minus One tak zvládá být dojemná, děsivá i epická. Je radost jí sledovat, především v rukách tvůrce, který zvládá přeskakovat mezi vážnějšími motivy a béčkovými kořeny, zároveň v závěru dodat různé formy emocionálního uspokojení. Výsledkem je dost možná nejlépe natočený, nejlépe vypadající, herecky nejsilnější i příběhově nejpoutavější za celou dobu, co mají diváci s Godzillou tu čest.... (06.12.2023)

Gojira jako vážně míněné válečné drama? Ano, návrat ke klasickým kořenům prvních dvou dílů. Je strašná škoda, že většina lidí si tuhle značku spojuje s hollywoodským Monsterversem, či tou pitomostí od Emmericha s Jeanem Renem, která neměla s Godzillou nic společného a nemá vůbec tušení o godzillím fenoménu v zemi jejího vzniku, Japonsku, kde společnost TOHO napříč  šesti dekádami vytvořila celkem 29 hraných filmů s touhle přerostlou ještěrkou. Jasně, zejména SHOWA éra v 50. a 60.letech byl jeden velký cringe úlet, kde si to Godzilla rozdávala s mimozemšťany a s opicí a kamarádila se s malým japonským chlapečkem, ale tenhle aktuální díl, v podstatě pocta, je návrat k surovosti prvních dvou dílu z roku 1954 a 1955. Gojira tu rozhodně není žádný mazlík, ale nelítostné stvoření, které s gustem překusuje lidí vejpůl a vzduchem metá vlaky. Překvapil mě scenáristický fokus na lidské postavy. V podstatě celou první půli neopustíme prostředí chudinských slumů na okraji Tokya, kde se řeší takový malý rodinný mikropříběh, s chvilkovým odskočením na moře, kde se za cenu uhrožení života vylovují zanechané miny, aby pak zhruba po hodině Godzila nastartovala ničení města a do toho zazní známý hudební motiv z TOHO filmů, který mi vyvolal úsměv na tváři. Ve filmu jsou čtyři akční sekvence a každá následující je lepší a lepší. Je úplně neuvěřitelný, že tohle stálo méně, než Jáklův Žižka (checht), přitom to má parametry velkofilmu a tím, jak střídá uzavřená mikro prostředí  jedné místnosti  s opulentními CGI výjevy, tenhle budgetový nedostatek velmi šikovně maskuje. Navíc fandové celé série si tu najdou odkazy na staré známé věci, v tomhle ohledu hraje prim světélkující krunýř Gojiry. Ve filmu je také znatelně cítít přetrvávající poválečné a hirošimské trauma Japonců, přesně tak, jak to vnímáte ve starých filmech. Je to skvělá pocta, a jestli i restart, tak takový restart si nechám líbit. (04.12.2023)

Já ty filmy o Godzille nebo jiných monstrech úplně nehajpím, zejména hollywoodský "Monsterverse", který začal v roce 2014, takže jsem se sám sobě divil, že se mi tento film tak líbil. "Godzilla Minus One" je víc než jen bezduchý monster movie; je to dobře propracovaný příběh, který se soustředí na skupinu skvěle napsaných postav. Herci podali vynikající výkony, díky nimž je tento film více zaměřen na lidi, a proto více rezonuje s diváky. Akční sekvence jsou velkolepé a prolínají se hlavním dějem filmu, nikoli naopak, jak se očekává od amerických filmů o Godzille. Skutečnost, že film byl natočen s mizivým rozpočtem, je udivující, protože se může pochlubit nejkvalitnější výpravou a CGI za poslední roky. Ocenil jsem i překvapivý happy end v nemocnici, který by mi jinde nejspíš vadil, ale zde má svoje místo a příběhový oblouk by bez něj nebyl úplný. Jo, já jsem hodně spokojený. Jako celek se mi to líbilo. Je to jiný G film, než známe z amerických verzí. Drama, beznadějnost, zoufalství, strach, a do toho děsivá Godzilla, to všechno tomu dodává nový rozměr. Vždy fandím Godzille, v tomhle filmu jsem fandil lidem. /75%/ (10.05.2024)

-Utajování informací je japonskou specialitou-. Ke starým japonským filmům s G mám nostalgický vztah, jinak ale nejraději mám novou americkou sérii s G a spol. Japonci mají samozřejmě jinou mentalitu, ale že půl filmu zabere poválečné sociální drama jsem nepředpokládal. Fakt mě to nebavilo, navíc hlavní hrdina - nehrdina - hrdina Shikishima byl tak nesympatický, že jsem si k němu cestu nenašel. Nemám rád postavy, co jsou celou dobu za blby a v závěru zazáří - pro mě pozdě. Ovšem scény s G mě bavily hodně, triky solidní až výborné, akce skvělá. A celkově mi přišlo vše realistické na rozdíl od amerických filmů, kde většinou převládá opulentní fantazie mnohdy bez logiky (a to mě také baví). Za G dávám ty 4*. Konec doják, ovšem Shikishima měl tak křečovitý výstup, že trvat o něco déle, tak vše shodí. Celkově spokojenost, byť americká G u mě i nadále vede. Až budu chtít poválečné drama, tak si nějaké vyberu, případně sáhnu po francouzské klasice - Hirošima, má láska. -Zbraně si máme opatřit sami (miny). Pro naši vládu typické.- (01.06.2024)

Godžira k takřka sedmdesátinám dostala do vínku snímek, který jde na ruku většinovému divákovi. Což není na škodu, ale pokud čekáte procedurální společenskou kritiku à la Shin Godzilla či naopak "na přes držkovanou olbřímých kaiju" à la pozdější japonské díly, tak odejdete zklamáni. Sedl by více název "jak můj poválečný život opakovaně ovlivňovalo monstrum" (trocha inspirace v konceptu z komiksu Godzilla: Half Century War je patrná), protože na Godzillu je to tentokrát skoupé. Je až někde ve třetím plánu. Když už se ráčí dostavit, stojí to za to (tradiční design, původ i schopnosti, měřítko i akce), ale je to po většinu stopáže slzopudné melodrama o kamikadze letci, který nesplnil svou povinnost a trpí posttraumatickým syndromem. Snaží se dát si dohromady život v troskách Tokia a zdecimované poválečné japonské společnosti, která také prochází zásadní proměnou. Jen jim (jemu i Japonsku) do toho občas hodí pařát Godžira. Paradoxně to má blíže pohollywoodštěné kaiju variantě na Čelisti mixnuté s Pearl Harborem než dosavadním japonským Godzillám (ať již těm vážným či těm béčkovým). Další díl se sice nabízí, ovšem osobně bych raději pokračování Shin Godzilly. Třeba jako satiru na japonské vládní byrokratické nezvládnutí covidu a olympiády. (25.11.2023)