Dům dlouhých stínů

See you in Blyddpaetwr Manor. 1) Kdyby mi nějaký alespoň elementárně schopný narátor děj filmu převyprávěl, asi bych byl nadšen. Směs britského humoru, vděčné prostředí opuštěného prokletého sídla a příjemná dvojí pointa na konci by mě uvedly když ne do nadšení, tedy alespoň do stavu příjemného očekávání věcí příštích. 2) Bohužel však po většinu filmu jsem se pouze a jenom nudil. O "mysteriózní hororové komedii" lze jen těžko říci něco horšího. (30.10.2012)

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-)) (24.05.2020)

Mé počáteční obavy, že po letech se mi tenhle film nebude líbit tak jako kdysi, se zvolna rozpustily jako mlha okolo tajemného sídla v opuštěné krajině. Ikony britského horroru rozehrají svůj part v momentě, kdy spisovatel nechá za zády civilizaci se svojí technikou a ocitne se v době gotických románů. Bouře, blesky křižují noční oblohu, stíny, třepotavé plameny bílých svící a rozprávějící postavy... Čas zvolna plyne, přichází jeden nezvaný návštěvník za druhým a vy čekáte, kdy se film konečně rozjede. Bestie. Hrůzné tajemství. Bouře zuří a osazenstvo, lapené v pasti, se začíná bát. První vražda pak již na sebe nenechá dlouho čekat. Konec si zaslouží hvězdu navíc. (22.09.2014)

Tři hororové legendy se sešli na zdánlivě opuštěném velšském panství, jehož jméno nejsem schopen napsat, natož vyslovit. Film má pomalejší rozjezd, ale poté, co se na scéně objeví Christopher Lee, začnou se konečně dít věci. Není to čistě hororová záležitost, ona kolonka komedie k tomu sedí jako pověstná prdel na hrnec - závěrečná (dvojitá) pointa mě dostala do kolen. Z původně zamýšlených tří hvězd nakonec musím s čistým svědomím udělat čtyři. (17.11.2009)

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu. (06.01.2006)