Requiem za sen

Zajímavě zpracovaný příběh ze světa drog. Výborná hudba, při které jsem se cítil jako v sedmém nebi a říkal jsem si, že většina tvůrců filmovou hudbu přílíš neřeší a pak to podle toho taky vypadá. Díky skvělé kameře jsem se částěčně dokázal vžít do kůže protagonistů, ale čekal jsem, že mě film citově odbourá a to se nestalo. Možná je to tím, že jsem drogy nikdy nebral, a tak se sympatie k těm závislákům u mě nedostavily. (22.01.2010)

Věřte, myslím to s vámi dobře, když tady teď napíšu, že k tomuhle filmu je nutné usedat s dobrou náladou. Na jeho konci totiž budete asi zděšeni, asi zhnuseni, ale určitě deprimováni. A sledovat Requiem od počátku s depresí - no, nemuselo by to s vámi na konci dopadnout nejlíp. Klipovitý střih se v těch nejvypjatějších sekvencích mění vyloženě v cílený útok na nejzazší hranice lidského vnímání a také psychiky. Herecký výkon Ellen Burstynové se dá směle přirovnat k nejlepším ženským hereckým výkonům všech dob, stejně mile překvapuje i Jennifer Connelly (kde jsou doby Legendy, nebo Raketýra), ale také oba mužští hrdinové, Jared Leto a Marlon Wayans. Bez diskuzí jde o jedno z nejlepších, ale asi i nejkontroverznějších děl z konce minulého, resp. začátku tohoto tisíciletí. Btw. (viz plakát) Jennifer Connelly stojící zády ke kameře na molu, vybíhajícím do moře - taky se vám při tom asociuje Smrtihlav? :) (07.03.2003)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Asi bylo pro mě štěstí, že jsem se na Requiem za sen podíval, aniž bych o něm prakticky cokoliv věděl. Věděl jsem jenom, že to bude něco o drogách a že v tom hraje Marlon Wayans, takže jsem si dokonce myslel, že to možná bude nějaká černá komedie. Tim pádem jsem byl dost překvapenej, protože poměrně brzy jsem zjistil, že tohle žádná legrace opravdu neni a musim říct, že takhle pesimistickej a depresivní film jsem už hodně dlouho neviděl. Na muj vkus to sice chvílema bylo až moc ujetý a šílený, občas i trochu nedomyšlený, ale film mě dokázal naprosto vcucnout do děje a pustil mě až ve chvíli, kdy padly závěrečný titulky. A právě takovejm filmům dávám maximální hodnocení. Jinak práce s kamerou a s hudbou patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl, a překvapil mě i zmiňovanej Marlon Wayans, kterýho jsem doposud znal jenom jako šaška. (25.08.2008)

Tak takovýhle depresivní film jsem snad ještě neviděl!! Zážitek ještě umocňuje fakt, že jsem před tím viděl Hotel Rwanda. Darren Aronofsky se svým druhým celovečerním filmem zapsal mezi režiséry první kategorie, což jen potvrdil o šest let později Fontánou. Herecké výkony ústřední Ellen Burstyn, Jareda Leta, Jennifer Connelly a Marlona Wayanse jsou brilantí, obvzlášť Burstyn, která si vysloužila i nominaci na Oscara. Společně s Trainspottingem, Kokaiem a Trafficem nejlepší film o drogách jaký jsem zatím viděl. Jinak už tak depresivní atmosféru podtrhuje ještě depresivnější hudba...... (09.01.2008)