Requiem za sen

Protože jsem tenhle film viděl až letos (2003), tak už v komentářích ostatních figurují veškeré klady tohohle silného a na psychiku velmi náročného snímku. Můžu jenom ještě víc vyzdvihnout úžasnou režii, herecké výkony a ... doporučit k závěrečným titulkům pořádnýho panáka ! :) Tak hrozně mi snad u žádného filmu na konci nebylo. (29.11.2003)

Tak takovýhle depresivní film jsem snad ještě neviděl!! Zážitek ještě umocňuje fakt, že jsem před tím viděl Hotel Rwanda. Darren Aronofsky se svým druhým celovečerním filmem zapsal mezi režiséry první kategorie, což jen potvrdil o šest let později Fontánou. Herecké výkony ústřední Ellen Burstyn, Jareda Leta, Jennifer Connelly a Marlona Wayanse jsou brilantí, obvzlášť Burstyn, která si vysloužila i nominaci na Oscara. Společně s Trainspottingem, Kokaiem a Trafficem nejlepší film o drogách jaký jsem zatím viděl. Jinak už tak depresivní atmosféru podtrhuje ještě depresivnější hudba...... (09.01.2008)

Filmy o drogách buď chtějí vychovávat a varovat a snaží se o to mentorujícím vztyčeným ukazováčkem tak, že kdo ještě drogu nezkusil, jde si hned nějakou sehnat, nebo naopak představují konzumenty drog a jejich účinky jako vysmátou cool zábavu ( a kdo to ještě nezkusil.......). Aronofsky to naservíroval stylem "tady to máte a poperte se s tím- jestli chcete - jak umíte" a podle mě je to ten nejlepší způsob. (08.11.2004)

Darrena Aronofského nemám rád, nebaví ma, nudí ma, jeho filmy ma vôbec nezaujímajú. Ale toto je silná, depresívna a ťažko zabudnuteľná hardcore sonda do života drogovo závislých. Atmosféra a hudba majú niečo do seba, na niektoré scény nezabudnete, "strihačka" na záver nemá chybu a treba spomenúť aj excelujúcu Ellen Burstyn, nominovanú za svoj naturalistický výkon televízne súťaže milujúcej feťáčky na Oscara. Ale viac, ako raz tento film nechcem (a ani nepotrebujem) vidieť. (06.07.2006)

Zřejmě definitivně se již v západní kinematografii etabloval speciální subžánr kriminálních dramat s drogovou tématikou a jestliže Britové mají v tomto podžánru svůj fenomenální Trainspotting, pak odpověď zpoza oceánu nese symbolické jméno Rekviem za sen... A stačí k tomu přidat ještě jedno jméno: Pan Režisér Darren Aronofsky! Co obdivovat dřív? To jeho hudební cítění, ta synchronizace mezi obrazovou a zvukovou složkou, ty naprosto úchvatné střihové přechody (s opakovaným použitím velkých detailů, dokonce v sekvencích), ta dokonale propracovaná mizanscéna, ta fenomenální formální stránka jeho filmu, klipová estetizace jako odraz nastupivší ikonografické kulturní epochy, to zpomalování a zrychlování běhu obrazu jako odraz psychického stavu pod vlivem drog a jejich působení, ty experimentální prvky (vypouštění snímků, kolorizace filmového pásu...), propojování různých významových rovin a postmoderní propojení filmového reality a metareality (účast Sary Goldfarbové v televizní soutěži x postavy ze soutěže se zhmotňují v jejím bytě), to vše si zaslouží absolutorium. Nemluvě ani o celkovém vyznění filmu a strhujícímu finále (neznám moc působivějších protidrogových filmů), konec filmu mě doslova posadil na zadek... Symbolický je i významový oblouk mezi názvem a vlastním poselstvím příběhu - jestliže má každý z lidí na tomhle světě nějaké své životní sny, pak je při jejich realizaci nutno počítat s největším pesimismem (sémanticky je to vlastně negace pojmu americký sen) - sen o úniku z nudného života dnešních mladých, sen o světě, v němž nebudu sám, v generaci postproduktivní populace, sen o možnosti úniku a nápravy pošramoceného života... Iluzivní je dokonce i pouhý sen zhubnout... Darren Aronofsky natočil fenomenální film a v intenci jeho pesimismu soudím, že sám musel na nějakých psychotropních látkách ujíždět. Jinak by nemohl natočit to, co natočil... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Acid House, Traffic - nadvláda gangů (12.11.2007)