Rekviem za sen
Requiem for a Dream
Requiem za sen
Requiem for a Dream
Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald, Louise Lasser, Marcia Jean Kurtz, Suzanne Shepherd, Mark Margolis (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
(více)Recenze (2 539)
TOP. ()
Myslím, že režisér to v tomto případě trochu přehnal.Cením si jeho smysl pro vykreslení situace a myšlení člověka, ale zrovna u tohoto filmu mohl spíše více vystihnout pointu.Nicméně hudba, která se skutečně hodila k samotnému filmu a herecký výkon ztřeštěné Ellen Burstynové to napravily a u mě vytáhly až na 4*.Také Jared Leto alias zdrogovaný syn Harry to také herecky bravurně zvládl. ()
75 % - Smutý film o tom, jak snadno si lze vytyčit špatný „sen“, a k jeho dosažení zvolit slepou uličku. Dekadence filmu je podbarvená naléhavou hudbou, ale když jsem v úvodních titulcích viděl, že ji z části nahrál úžasný Kronos kvartet, čekal jsem mnohem víc. Autoři hudby bohužel nevyužili potenciálu tohoto světoznámého tělesa, a zůstali u hudby jednoduché, kterou jim mohl nahrát kdokoli. Rekviem za sen je vizuálně nápaditá záležitost, která díky výborným hereckým výkonům osloví. Čekal jsem ale víc, než jen drogovou depku, která je od prvních scén filmu snadno předvídatelná. ()
Masakrální zážitek! 110% ()
Film, který překračuje rámec klasického filmového vyprávění, a jež je jako stvořený pro detailnější zkoumání. Snímky o drogách většinou bývají klišovité a předvídatelné. U Requiemu po celou dobu tušíte, jak to dopadne, to co se ale odehraje v posledních deseti minutách, je zřejmě to nejsilnější (nejhorší?), co jsem jako divák viděl. Kdo neviděl nepochopí, kdo ano nezapomene. Tleskám Aronofskému a jsem rád, že v Americe pořád ještě někdo točí s mozkem v hlavě a ne jen s bankovkou v kapse. ()
Vyschízovaná forma je asi v pořádku, obsahu ale tvůrci nevládnou - a když někdo nevládne obsahu, jde v téhle podobě do kopru i forma. Aronofsky si u mě vydobyl stabilní respekt pozdější tvorbou, minimálně o dvě třídy víc se mi líbila i předchozí paranoia Pí. S Requiem jsem nikdy chemii navázat nedovedl. Hrubě předvídatelný příběh je plochý zhruba stejně jako jednotlivé charaktery, z nichž mi byly u prdele plus mínus všechny (knihu jsem nečetl, takže žádné fandění na základě historie, sorry). Zběsilé obrázky o propadu z prvotní nevinnosti do hnoje jsou tím jediným, co Requiem nabízí - vsází všechny karty na to, že svou koncentrovanou, ba až bezohlednou beznadějí diváka sežvejká na padrť. Já to s vyjímkou supratěžkého závěru moc nežral, byť docela chápu každého, kdož napálil pět hvězd. ()
Kdyby se vyhodnocovala soutěž o to, kdo nejvíce pokazil lidem náladu, tak Darren určitě vyhraje a jeho Requiem si odnese všechna ocenění! Opravdu jsem to nečekal, že to takhle dopadne, protože jsme usedal se skvělou náladou a jednim porblémem, který přerostl v obrovské psycho po konci filmu. Zpracované je to mistrovsky, kamerové efekty, režie, herecké výkony a prostě celkově. Příběh je bez větší pointy, postrádal jsem širší děj a většinou dávám filmu velké hodnocení jen tehdy, když mně potěší a toho se budu držet i nadále. Sečteno a podtrženo, Requiem for a Drea mje jedno z nejkontroverznějších děl posledních let, je originálně zpracováno a měl by ho vidět každý filmový fanoušek, ale jinak... ___ A přišlo kino. Requiem na plátně je mocný, že jsem hodinu po skončení nemluvil a nebyl schopen se soustředit. Ze tří hvězdiček rovnou na plný počet. A z obyčejného filmu srdeční záležitost. Víme, ono je nejlepší poprvé film ne tolik nepochopit/neoblíbit, protože podruhé zažijete orgastické stavy! ()
Hodně bolavý film s výbornou režií a geniální audiovizuální stránkou. Pátá hvězda za geniální soundtrack. ()
Neuvěřitelně působivé. ()
Počáteční střípky příběhu se jen tak ledabyle povalují a vy si říkáte ok, film plyne, postavy se za čímsi pinoží, jsem tedy zvědav, kam se věci pohnou. Sara se těší, až vystoupí v TV, jen se musí spadnout do svých červených šatů, Harry sní o tom, jak rázem zbohatne, až si koupí balík drogy, kterou následně rozprodá, aby se stal nezávislým na všem, Marion už propadá droze naplno a Tyrone je neustále nohou v kriminále, což mu nebrání ve vymýšlení nových velkolepých plánů. Sny všech nedocházejí naplnění, tudíž rekviem je na místě. Poslední třetina dostane fofr a v bravurním střihu se skvělou hudbou míří všichni zúčastnění k vlastnoručně vykopaným hrobečkům. Proměna Ellen Burstynové v trosku je fascinující, Leto byl asi sjetý po celou dobu natáčení a půvabná Connellyová by mohla dělat šlapku pro všechny - bezdomáče i pracháče. Místy hypnotické. ()
Je to zjednodušená a přehnaná agitka. Je to jeden z nejlepších filmů o drogách. ()
Když už nic, tak rozhodně soundtrack. Nepřišlo mi to zas tak světové, jak tu všichni sborově pějí...V podstatě jediné, co mě zaujalo, byla zmíněná hudba a posledních několik minut, které nabraly spád. Pro mě bylo Requiem za sen velkým zklamáním a hodně dlouho jsem chtěl dát jen 2*. Asi jsem ohledně tohoto snímku naladěn na jinou vlnu než ostatní. Všimli jste si, že když Harry leží ke konci filmu na posteli s uříznutou rukou, je pod dekou hezky vidět jeho skutečná a celá ruka? :) ()
Film se vším všudy. Strhne a nepustí až do konce. Hudba s malou pomocíChronos Quartet nahání husí kůži a Ellen Burstyn je dokonale senilní. Aronofskiho střihy jsou geniální. Kopírování jeho stylu jsem viděl třeba v Telefoní budce, či Hulkovi, ale tam s ubohým efektem. Doják. Tenhle film miluju. ()
Provede Vás osobním příběhem na jehož konci se jen opřete v křesle a budete chtít zvracet, utíkat a křičet najednou. Tenhle film Vás změní. Srdcová záležitost. ♥ ()
Názory a postoje k akémukoľvek druhu závislostí sa od človeka k človeku rôznia...pán Aronofsky svoj vlastný názor priamočiaro vyslovil cez subjektívne emócie panujúce u diváka, ktorý sa postavil zoči voči Rekviem for a dream...Tento geniálny film možno po vzhliadnutí brať ako primárnu prevenciu proti nežiadúcim spoločenským javom. Zároveň je svedectvom a skutočnou truhličkou pre tých, ktorí žijú vlastné dôsledky svojho "užívateľské ho správania". Film ani zďaleka nemoralizuje, neučí, nepoúča, skôr dáva na tácke, že ako si spravíš, tak máš... Téma síce dosť všedná, bežná, otrepaná, hlavnou doménou je vizuálne "až živo-živé" spracovanie psychickej a fyzickej závislosti, brilantné a uveriteľné sú rovnako aj herecké výkony. Veľmi silný zážitok...ako droga dekompenzuje až maže osobnosť a vyciciava šťavu, energiu a produkuje beznádej, zúfalstvo, prázdnotu a ničotu... ()
Hodně kruté, zajímavé a především poučné dílo, jehož konec mě celkem slušně rozsekal. Hudba je výborná a herecké výkony taktéž. O zrychlených střihových scénách ani nemluvě. Trochu mi neseděl příběh té postarší babky, ale budiž. Dle mého názoru lepší než Trainspotting. PS: Uživatel zdenny je kokot a z jeho kometáře mě je na blití!!! 95% ()
Za tu depresi, která mě na konci chytala dávám jen čtyři hvězdičky :D Film ukazující, jak snadné je být závislým. Drogy sou špatné ááno! Výborná hudba. Kdybych zrovna neměl spánkovou deprivaci, tak bych si ho určitě užil víc :-) ()
Než aktuálně v roce 2020 napíšu podrobnější názor na Requiem za sen, tak se vrátím ke svému zkracenému názoru z roku 2016: Většinou se mi stává že vidím dobře hodnocený film a pak............ no pro mně není tak dobrý jako pro ostatní. A tohle je ten případ. Film je poutavý a dobrý s zajímavým vizuálem a krásnými hereckými výkony ale přesto mi přijde nedostatečný na to správné vygradování. Rozhodně však nejde o špatný film. Právě naopak. Film je dobrý ale ne tak jak jsem slyšel. A je mi fakt líto Marlona Wayanse. Umí hrát a dneska hraje v nekvalitních shitech. Kdyby po premiéře tohohle filmu trošku na své kariéře zapracoval možná by se dostal výš. Ale toto je ten film který možná jednou docením i víc..... Píše se rok 2020 a stalo se! Requiem za sen je ten film ke kterému jsem si musel jako filmový fanoušek vztah pomalu budovat a to i přesto, že jsem se tehdy v roce 2016 vlastně zařekl, že už ho nikdy nechci vidět. A ne proto, že byl brutálně špatný a naprosté znásilnění pojmu filmová tvorba. Bylo to proto, že to byl jeden z nejdepresivnějších filmových zážitků všech dob, který ve mně ještě pár hodin poté budil ty nejhorší možné negativní pocity. Prohloubil mou nenávist k uživatelům drog a opravdu ještě dlouhou dobu ve mně vyzníval. Zároveň jsem ten film ale nikdy prostě tolik nemusel. Bral jsem to jako film s dobrými herci a především jsem zde cenil úlohu Marlona Wayanse, kterého po účasti v jeho komediích z poslední dekády nemůžu už vystát a zde předvedl, že by na to reálně mohl mít. Miloval jsem výkon Ellen Burstyn, stejně tak jsem hodně cenil výkony Jareda Leta i Jennifer Connelly. Vždy jsem měl rád jeho vizuál, vždy jsem si ale říkal, že mi tam něco chybělo. Nebyl jsem úplně spokojen s jeho gradací a snad jsem si i tehdy říkal, že bych chtěl mít film delší. Teprve po opětovném shlédnutí si ale uvědomuji několik věcí: 1) Vyvrcholení filmu je to nejlepší možné jaké mohlo být 2) Délka okolo 90 minut je dostačující a má díky tomu též bravurní živé tempo, které je podporováno živelným vizuálním pojetím a bravurní technikou rychlých střihů, která se ve filmové branži nazývá Hip Hop montáží 3) Jak bych vlastně mohl chtít víc od filmu, který skvěle funguje jako psychologické drama, drogová prevence, funkční romantické drama i geniální studie pádu člověka na dno? Byl jsem tehdy vlastně až příliš tvrdý nebo příliš hloupý? A změnilo se vlastně něco? To teď není podstatné, důležité je si ujasnit, že je Requiem za sen film, který sice není lehké zkouknout a někomu bude v životě stačit jedno shlédnutí i kdyby mu film přišel sebelepší, za divákovu oběť ale předvede skutečně depresivní a funkční drama o pádu člověka na dno kvůli závislosti. Tenhle film se pravděpodobně zasloužil o to, že i sebelepší dokument o drogové prevenci bude trochu nadbytečný, protože si aktuálně asi nedovede nikdo představit, že by se v téhle něco Requiemu za sen v dohlédně době vyrovnalo. I proto se dá snadno pochopit časté umíštění Requiemu za sen třeba na seznam nejzásadnějších či nejdůležitějších filmů všech dob. Darren Arafonsky se tehdy v roce 2000 zapsal do hledáčku těch talentovaných režisérů, které se vyplatí sledovat. Po svém debutu Pí se Arafonsky vrhnul na adaptaci románu Huberta Selbyho Jr. (autory scénáře filmové adaptace jsou oba dva) a i když jsem román nečetl tak se údajně adaptuje opravdu věrně. Arafonsky se nicméně dokáže postavám dostat velmi správně do kůže a je velmi snadné hlavní postavy odsoudit a nenávidět je, stejně je ale ve finále možné si k ním i najít cestu a pochopit je. Návykovost totiž opravdu není snadná disciplína a i když každý z nás může zarytě tvrdit, že se jemu nemůže stát, že by se stal závislým tak to rozhodně neznamená, že se závislým nestane. Hlavní postavy se přesně do takové fáze dostanou. Jsou závislí, ale neuvědomují si to. Jde to s nimi z kopce ale neuvědomí si to. Někteří z nich padnou doslova na dno a uvědomí si to..... ale příliš pozdě. Arafonskyho naprosto šílené vizuální uchopení spojené s perfektním střihem Jaye Rabinowitze je ve finále naprosto geniální a dodává hodně snadno neskutečně silný audiovizuální zážitek, který ještě více podtrzuje tu veškerou ,, všichni jsme v prdeli´´ atmosféru. Téhle atmosféře většinou až naprosto šíleně též dopomáhá kamera Matthewa Libatiquea, především v těch pasážích ve kterých Libatique použije rybí oko. A do téhle už tak šílené kompozice si ještě přidejte naprosto mrazivou hudbu Clinta Mansella, jehož geniální Lux Aeterna jednoduše nejde vypustit z hlavy jen tak snadno. Už jen díky naprosto mrazivému finále, kterou tahle hudba dělá ještě silnější než by to bez ní šlo. Už první hodina skvěle buduje napětí a postupné zhoršování závislosti, poslední půlhodina je ale naprosto brutální a nemilosrdná. Je jedno jestlli přistoupíte na hru, že si za to hlavní hrdinové můžou sami nebo jich budete litovat.... Jejich následky vás zničí stejně. Ve finále se dá určitě diskutovat jestli ten film není přece jen až moc doslovný a ještě brutalněji se dá hádat o tom jestli je skutečně dokonalý. Ve finále dost možná přece jen není. Veškerá ta psychická nálož, audiovizuálně silná stránka a herecké výkony ale přece jen přesvědčí, že se tady nemá jít pod níž než plnou palbu. Spíše těsně nad ale rozhodně ne pod. Už jen kvůli opravdu naprosto parádnímu výkonu Ellen Burstyn, který je i určitě její životní. A bohužel to samé musí automaticky platit i o Marlonu Wayansovi. Film, který jsem až napotřetí ohodnotil tak jak by si objektivně zasloužil a budu se jeho opětovnému zhlédnutí bránit méně než po prvních shlédnutích. Pořád ale platí, že na tento film musí být člověk silně psychicky naladěný a pokud si někdo myslí, že po opětovném zhlédnutí už ho především ten skutečně silný závěr nemůže rozhodit.... Tak ano, může! Od Aronofskeho jinak spíše budu mít více rád Černou labuť, která je sice úplně jiná, stejně jako Requiem za sen je to ale neskutečně silný psychologický zážitek. A vlastně skoro o všech Aranofskyho filmech (Pí jsem neviděl) platí, že je mám fakt rád a beru ho jako neskutečně talentovaného tvůrce, který u každého filmu zkouší jiný styl a zároveň mají všechny jeho filmy něco společné (jen k té Fontáně a Matce! si asi nikdy pevný vztah úplně nevytvořím)....... () (méně) (více)
Poprvé šok, podruhé už ne, velice zajímavý film, který by ještě mohl na některých místech trochu přidat, ale v celku je téměř bez chyby. Drogy jsou svinstvo v jakékoli podobě, to je známé. Málo známé jsou ale následky. A tady jsou krásně vidět, včetně toho, že drogy nejsou jen jehla v žíle...! 2 22matelko: když nevíš, co dělat, zkus onanovat. Třeba tě to pobaví víc, než koukání na dobré filmy, kterým nemůžeš rozumět, že Ninodělo? ()
Film ne o drogách, ale lidech na drogách. ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Jak by vypadal Batman od Aronofskyho?
Poté, co Batmana na pár let pohřbil Joel Schumacher a předtím, než ho znovu vzkřísil Christopher Nolan, koketovalo studio Warner Bros. s myšlenkou, že by netopýřího hrdinu mohlo na velké plátno… (více)
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama