Mzda za strach

Odpadů je tady spousty. Ale to bych pak vůbec nedokázal najít hodnocení pro některý sračky. Dvě hvězdy jsou tak trefným hodnocením tohodle filmu. Přešlapů v ději je tam celá řada. Friedkinova Mzda strachu byla hodně napínavá. Záchodovu Mzdu jsem neviděl, a ani nechci. Tuhle za hodinu zapomenu. A víte co nesnáším. Když se někdo za zvuků obludný hudby obětuje. 40%. (30.03.2024)

S originálom našťastie nemôžem porovnať, ale nastal tu určite netflixovský posun, pretože v hlavnej úlohe je aj silná žena bez ženskosti a tvrďáckymi slovami v papuľke a tiež je tu múdry černoch, takže misia splnená. Aj keď človek nakoniec fandí tomu nitroglycerínu. Predsa len, ako liečivo na znižovanie krvného tlaku a liečbu srdcových arytmií dáva väčší úžitok než táto skupinka drsných ksichtov a fejkových Vin Dieselov. (06.04.2024)

Tak tohle bylo fuj, ale ne zase takové jak to dnešní filmy pro “moderní publikum” umí. Samozřejmě, že casting je bizár a bez silné ženské postavy a všech etnik planety by to nešlo. Také ani nebudu rozmazávat, že byť jen náznak spojitosti s klasikou je drzost (tu klasičtější klasiku jsem neviděl, ale to na výsledku nic nemění). Co je největší fail? Samotná nosná myšlenka filmu. Vůbec totiž nechápu, proč v dnešní době někdo ještě potřebuje řešit jako výbušninu klasický nitroglycerin. Kdekoliv. Primární zápletka je tedy už z principu (a optiky 21. století) debilní. Pak je tu na onu primární linku nalepený i vedlejší příběh, co má jakože ospravedlnit “smysluplnost” jinak trapného finále. Zpracování jako takové není tragédie, ale pravidla mluví jasně. Podíval bych se na to ještě jednou? Ne… (31.03.2024)

Nová adaptace francouzské klasiky z 50. let, která se dočkala vynikajícího amerického remaku koncem 70. a nově se dostává na domácí frontu a nemělo se to stát. Mzda za strach není remake jako spíš ostudná vykrádačka a lacině vypadající a po všech směrech dost špatný akčňák, který si pouze vypůjčuje cestu náklaďáků plných nitroglycerinu, nelítostnou krajinou. Aby to bylo dost cool a záživné i pro novou generaci, byla přidána i lidská hrozba a čas od času i jiná překážka. Bohužel i přes pocit, že se neustále něco děje a je to přecpaný akcí, nemá to žádný pozitivní vliv na výsledek a pokud se divák nenudí u ohyzdné a nudné akce, rozčilují ho příšerné postavy a hlavně pocit, kdo tohle mohl vypustit do světa. Velká ostuda. (16.04.2024)

Konečně zase jednou biják, jehož nedozírná imbecilita stojí za větší rozmr... rozbor! Arnaudův román se dočkal třetího filmového zpracování a jelikož je jeho premisa jednoduchá a zároveň nesmírně atraktivní, neváhala se ho ujmout tlupa pomatených břídilů. Ti sice potřetí změnili prostředí, tím ale veškerá jejich nápaditost beznadějně chcípla. Když si zahrajeme na senilní slepce a budeme předstírat, že film není jen vymaštěná, sterilní a připosraná maketa rutinního thrilleru, zůstane před námi jeden dost zásadní vroubek: podstatou předlohy i předchozích adaptací je únik bandy nesourodých charakterů ze zoufalé situace, v rámci čehož musí s vypětím všech sil zmáknout pekelnou fušku. Tady nám sebranka nesympatických jinochů veze dva metráky nitráku jak pytel cementu na stavbu a místo řidičského umu či zdolávání zapeklitých překážek se musí vypořádat maximálně tak s tím, že MAJÍ ŠTĚSTÍ a neustále útočící domorodci nikdy nic netrefí (domorodý snajpr nedokáže sejmout ani staticky stojícího borce). Když dojde na nesmyslně provedený „zvrat“, objeví se na scéně domorodec pro změnu hodný, pomůže raněnému a ještě zbytku hrdinů vysvětlí situaci… někde tady jsem definitivně rezignoval a smířil se s faktem, že tenhle film zřejmě cílí výhradně na pitomce. Kromě vykastrování dramatické složky došlo i na řádné zmasakrování dalších významů: žádné hledání vykoupení z pekla bezbřehé nudy a nuzáctví, naši hrdinové mají průsery ve stylu tuctových kriminálek (zabil jsem poldu, ajaj). Žádné morální tlaky a dilemata, nýbrž nejtuctovější dějové obraty z příručky pro mamlasy (teď tě zastřelím, protože chci tvojí výplatu a nikoho to nepřekvapí, protože jsem od začátku vykreslován jako hajzl). Žádný hořkosladký závěr, nýbrž kýčovité sebeobětování hrdiny (to bylo přesně potřetí, kdy jsem se smál nahlas). A co je nejhorší - vůbec ŽÁDNÉ napětí (!!!). Nejstarší filmová adaptace byla působivá mj. i tím, že hořící vrt představoval jakousi vzdálenou, skoro až abstraktní chiméru, pro jejíž likvidaci je třeba projít očistcem. Tady? Banda šašků jede zachránit nebohé vesničany, jejichž ohrožení vyjadřují dramatické záběry na tlakoměr a kde v závěru dojde i na nezbytné pistolky u hlavy. Všechno vocaď pocaď. Když chceš téma pojmout po svém, měl bys mít v první řadě nějaký nápad. Pokud chceš téma převést na akční blbinu, měl bys umět natočit atraktivní film. Když chceš prostě jen adaptovat jiné dílo, neměl bys ignorovat jeho silné stránky. Leclercq nezvládl ani jedno. Diletantsky vypreparoval hrubý základ a nalepil na něj hloupý thriller - bez koulí, zato s hromadou směšných scén a nudným audiovizuálem. Divácký zážitek: Mzda za totální sračku. (30.03.2024)