Povolení zabíjet

Dal jsem si ve své šňůře Bondovek docela dlouhou pauzu, a jakobych skoro zapomněl, jak prdlé dokázaly v minulosti být. Skoro bych tedy zapomněl docenit, že tohle je v podstatě poctivý osmdesátkový akčňák, kdy se člověk nemusí chytat každou chvíli za hlavu narozdíl od Moorovek a Conneryovek a naopak narozdíl od současných akčňáků jsou výbuchy opravdické a auta se skutečně ničí, takže vlastně ideální stav? K tomu by tu musel být trochu zajímavější obsah. Krásná bondgirl je rozhodně fajn, Timothy Dalton má moje sympatie, ale krom mlýnku na maso a pěkné závěrečné honičky mě toho mnoho nezaujalo. Oceňuji, že nejde o záchranu světa, ale o obyčejnou pomstu, ale to je opět něco nového možná tak mezi Bond filmy, ale to je tak vše. (12.07.2022)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)

Staré bondovky nemusím, ale usoudil jsem, že ty z 80. let by mohly obsahovat slušnou akci a obstaral si POVOLENÍ ZABÍJET. Bohužel, s výjimkou podařeného truckového finále jsem byl dost zklamán. Timothy Dalton se zhostil role 007 krajně nešťastně, nemá ani potřebné charizma ani sexappeal, zato je tu skvadra kvalitních padoušských xichtů Davi, Del Toro a McGill a exotické eye candy Talia Soto. Také potěšilo, že Desmond Llewelyn dostal větší prostor než obvykle, i když jeho koště s ukrytou vysílačkou už bylo moc. Jde o první bondovku, která dostala ve Spojených státech vyšší rating než PG a faktem je, že je dost brutální, i když se vše (vyříznutí srdce, ukousnutí nohy žralokem, rozmašírování Del Tora v drtičce) odehrává mimo obraz. (05.10.2006)

Nasr...švatný Bond se mstí. Potvrzení toho, že Dalton je na svém místě. Bondovská série se nicméně měla na tuto úroveň dostat někdy o patnáct let dřív, proto je to nadšení trochu zkalené - v době Povolení zabíjet už bylo pokračování na stejných základech jako Mooreovky ("pan" režisér) nemožné. Přesto nejlepší Bondovka za hodně dlouhou dobu, proto rád nadsadím hodnocení. (03.09.2011)

Je škoda, že Dalton natočil pouze dvě bondovky. S tím, co mu bylo vytýkáno (Bond není Bond, ale spíš Rambo s britským přízvukem), dnes slaví úspěchy Daniel Craig, a na Daltonovy kousky se pořád hledí jako na nejslabší z celé série. Povolení zabíjet za vidění určitě stojí - je to od začátku do konce akce, akce a zase akce, v níž ovšem nechybí humor, napětí, pěkné ženy, vynálezy pana Q a jeho oddělení... No kruci, tak je to Bond nebo ne? Odpověď : Je. A určitě ne méněcenný! Přesně o takovém chlapíkovi Flemming psal! (08.02.2010)