Dnes v jednom domě

Na úspěch dodnes oblíbeného seriálu Byl jednou jeden dům se tvůrci na sklonku sedmdesátých let snažili navázat románem pro televizní obrazovku, který spojoval osudy obyvatel jednoho paneláku. Dopadlo to nad očekávání bídně. Zatímco příběhy ze života žižkovského činžáku se mohou pyšnit svižnými, vtipnými dialogy i dobře napsanými postavami, toto zašlé, fádní dílko se utápí v toporných promluvách a zoufale nezajímavých a rozvláčných zápletkách. Pro autory nebyl problém postavit jeden díl s regulérní celovečerní stopáží na problému, zda hrdý a za všech okolností čestný dělník Krejza (Postránecký) má veřejně na schůzi projevit svůj názor. Všichni ho od toho zrazují, manželka (Maciuchová) ho zapřísahá, pozve si na něj dokonce svého tatíka alkoholika, ale Krejza nedbá a svůj názor nakonec ventiluje. V obskurním panoramatu se našlo místo i pro citové výlevy Slávka Kefurta (Hanzlík), který postupně navazuje vztah s dcerou domovního důvěrníka Klimta (Somr) a zároveň kolegyní z práce – oba pracují na výstavbě metra – Evou (Kolářová v absurdně obrovských brýlích). Ovšem ona je uvědomělá svazačka a on pochybný element. Památná byla i jedna z dějových linií, která se zabývala fenoménem televizních soutěží. Sečtělý popelář Pilich (Menšík) byl natolik erudovaným odborníkem v oblasti divadla, že v zábavném pořadu Deset stupňů ke zlaté nekompromisně drtil své soupeře. Když mu ale začala nenadálá sláva komplikovat život, hrdinsky ze soutěže ku zděšení manželky, dětí a sousedů odstoupil. Vida, jak vysokým morálním kreditem se pyšnil obyčejný pracující. Není tedy divu, že nemotorný a nudný seriál nejenže nedosáhl obliby svého "předchůdce", ale nebýt nedávné reprízy na TV Prima, asi by si na něj nevzpomněli ani ti, kteří v něm účinkovali. (09.11.2008)

Plejáda skvělých herců v seriálu, který postrádá dramatický náboj. Jinými slovy se v něm nic neděje. Budiž příklad - v jednom z dílů např. 10minut pozorujeme herce na domovní schůzi, jak se dohadují o tom, že dětí jezdí ve výtahu bez přítomnosti rodičů a další čtvrthodinu sledujeme, jak se jednotliví nájemníci domu dívají v telce na hokej. Místama je to opravdu stejně záživné jako civět do zdi. Na druhou stranu tu nechybějí zábavné hlášky, které v té době byly myšleny vážně, ale dnes dostávají zcela jiný rozměr. Třeba monolog pan Vinklář o tom, že stavět panelové králikárny je něco jako budovat Noemovy archy :o))......Ovšem musím na adresu tvůrců uznat, že soudruhování a politická agitace je tu v únosné míře, což je vzhledem k době vzniku docela úspěch. Což ovšem neznamená, že tenhle seriál za něco stojí. (11.11.2003)

Československý normalizační seriál, v němž účinkuje skutečně spousta hereckých legend, jež hrají obyvatele jednoho panelového domu. Seriál se vyznačuje neobvykle dlouhými díly a také zbytečně nataženými dialogy, jež jsou však často banální či dokonce hloupé. V každém dílu se vyskytuje hlavní postava, jejímž starostem je věnováno nejvíce prostoru, avšak na obrazovce získávají dostatek příležitost i ostatní obyvatelé domu. Za nejpovedenější seriálovou postavu bych označil zřejmě cholerického pedanta a šachistu pana Klimta v podání J. Somra. Naopak tentokrát nepřirozenou dvojici nepříliš bystrý frajírek Hanzlík a komisní upjatá Kolářová a také manžele Krejzovy Postránecký/Maciuchová řadím na opačný konec žebříčku. Výraznou roli dostal E. Cupák coby spisovatel v podnájmu u přátel, přičemž Silvestrovský díl a jeho opileckou hádku s A. Vránovou hodnotím jako velmi působivou. Poučné bylo sledovat znalce divadelních her metaře Pilicha (V. Menšíka) v televizním soutěžním pořadu. Co se týče normalizační agitace, byla omezena na nejnižší míru, bohužel však seriál postrádá lepší scénář. (12.08.2013)

Nevím z jakého důvodu při konečných titulcích auta jezdí vlevo a pozpátku ??? Velice zdlouhavé a vleklé řešení operace očí, včetně TV soutěže, celkem nuda. Bylo by větším přínosem konečně vytáhnout z trezoru poslední přetočený díl ze seriálu "Byl jednou jeden dům - Barikáda ve vedlejší ulici" a předložit ho divákům. Když je už zde tak zvaná "demokracie", tak proč opět je zde ta cenzůra ??? (10.05.2020)

Takové nezajímavé story lidí, kteří buď nedokázali ocenit kvality a výhody panelákového bydlení, nebo je naopak milují. Dokonce i ten chlápek, co bydlí v chaloupce napůl v lese, u rybníka, prahne nakonec po novém bydlení v panelu. A že někde jsou louky a stromy? Jak nám vysvětlí hlas vypravěče, neodehrála se tu žádná historická událost, jsou tu jen zvířata z luk, takže je to ideální a předurčené místo stát se slavným díky panelové výstavbě. Zajímavé pro ty, kteří chtějí vidět, jak se stavělo sídliště Modřany, Lhotka a Kamýk. (17.08.2014)