Posel z Liptákova

Oba semináře celkem fajn, druhá hra taky, ačkoli není tak vtipná jak by mohla být a první hra mi přišla mdlá, nudná a nevtipná. A i když i u tohohle Cimrmana u mě převažují spíš pozitivní dojmy a některé hlášky pro mě budou nezapomenutelné (minimálně univerzální ptakopysk, nemůžu říct, že by se mi to kdovíjak líbilo. S výjimkou Dobytí severního pólu to u nich mám vždycky tak, že mi buď nesedne seminář a naopak hra mi přijde geniální, nebo mi nesedne hra, ale seminář je geniální. Tady jsem to měl po delší době vyvážené, ale nemůžu říct, že zrovna nejlíp. Rozhodně je to dobré, ale nevím jestli až tak moc. Kvůli tomu závěrečnému Vizionáři, který hodně zajímavě a hluboce končí, ty čtyři hvězdy jen tak tak dám, ale je to spíš 3,5* a možná to časem shodím dolů. Slabé 4* (03.06.2022)

„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá“ Dvě hry v jednom byly velice nevšedním nápadem, ale vůbec ne špatným. K jejich spojitosti lze mít námitky, ke kvalitě rovněž, ale ani Posel z Liptákova (Hra z budoucnosti), ani Vizionář (Hra se smrtí) není zbytečně natahován na úkor těch lepších vtipů. Obě dvě mají délku tak akorát, i přednášky jsou dlouhé a zamýšlenou trapností okořeněné tak akorát. Pobaví vtipné vyprávění o nudné cestě do Liptákova s pověstně známou meteorologickou enumerací, i roztomile „vesnická“ vize budoucnosti, které vypovídají více o mezilidských vztazích, než o technickém pokroku. Obzvlášť Vizionář patří svou myšlenkou (vyrovnávání se se smrtí) k těm vážnějším cimrmanovským hrám, ačkoliv jej vážně dost dobře brát nelze. V roli Smrtky je obzvlášť nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, z jeho závěrečného „nashledanou“ proneseného do publika až mrazí. 75% (24.06.2007)

Protože se na digtálních nosičích dá sehnad více verzí Posla z Liptákova tady je úryvek z té jednoznačně lepší verze (se Svěrákem): ...Pokud jde o Cimrmanovu podobu, nevíme takřka nic. Fotografie se nedochovaly, máme k dispozici jen mistrovu autobystu, ovšem všechny rysy jsou ztrhané. Co je ale na té bustě dobře patrno, je takový markantní hrbol na temeni lebky. V překreslení vypadá takto. Je to takzvaný pahrbek geniality. Já osobně jsem dlouho marně hledal... dlouho jsem hledal způsob, jak najít mezi obyvatelstvem liptákovské lokality člověka s podobnými povahovými rysy. Nakonec jsem se uchýlil k metodě doktora Hedvábného. Je to metoda 'přítlačné tabulové kontury'. Pracuje se následujícím způsobem: Zkoumaná osoba dá hlavu uchem na stůl, kde už je připravena čtvrtka papíru, vědec ji levou rukou přitlačí, proto přítlačná, a pravou obtáhne. No, na první pohled to vypadá jednoduše, ale neřekli byste, jak je obtížné přimět některé lidi, aby dali hlavu na stůl. Většinou se ptají proč(?) a tak podobně. Takový výzkum může v terénu provádět jen skutečně silná, vědecká osobnost. Optimálním místem k získávání tabulových kontur je restaurace U Sirotků a nejlepší je to těsně před zavírací hodinou, kdy je řada osob u svých stolů k obtažení ideálně připravena.... (04.06.2008)

Hodně nevyvážená podívaná. První seminář zábavný, ale slabší. Hra Posel světla bída. Druhá část je ale to nejlepší z Cimrmanů. Seminář o ptakopyskovi masakr a hra se smrtkou taky parádní. V tomhle záznamu se objevuje Smoljak, mám však raději alternaci pana Svěráka, kterou jsem měl možnost vidět i živě [19.2.2024 v Blatné]. (20.02.2024)

Přednáška tvoří vrchol v parodování akademismu (občas na MU potkám podobný typ tomu Čepelkovu). Vizonář je zase tou nejvíce filosofickou hrou s nádhernými nápady - uhlobaron vidí do budoucnosti, smrtka - a Posel světla nejvíce moralistní (v pozitivním smyslu) - svět, kde je nařízena harmonie (vhodné pro ministra Stehlík-ovou). Jeden z vrcholů cimrmanovské serie. (31.10.2008)