Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Luboš FišerHrají:
Bohuš Záhorský, Ladislav Křiváček, Petr Haničinec, Jan Tříska, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Slávka Budínová, Klára JernekováObsahy(1)
Příběh jedné obyčejné rodiny, který nenechá nikoho na pochybách, že z prostoru privátního míří k obrazu společenskému, k absurditám doby, ovládané totalitní mocí… Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní morální hodnoty byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny autor O. Zelenka satiricky portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a mazanost. Televizní komedie vznikla brzy po sovětské okupaci. Rychle byla napsána, rychle natočena režisérem J. Dudkem, jenž opřel svou koncepci o skvělé výkony předních herců – B. Záhorského, V. Menšíka, J. Třísky, P. Haničince, L. Křiváčka, M. Myslíkové, S. Budínové a K. Jernekové. Televizní premiéru měla mít v dubnu 1969, byla ale zakázána. Měla ovšem i štěstí, neboť nebyla natočena na magnetický záznam, ale na film, takže příkaz vymazání ji minul. Skutečné premiéry se dočkala až po více než dvaceti letech v roce 1990. (Česká televize)
(více)Recenze (70)
Absurdní alegorie na posrpnový vývoj u nás prostřednictvím pokřiveného, zbabělého, manipulativního a vypočítavého jednání členů jedné širší rodiny. Není to příjemná podívaná na lidské charaktery, až nemilosrdně ztvárněné řadou skvělých herců. Aktuálnost oportunistické přizpůsobivosti panujícím poměrům přesahuje kouzlem nechtěného pouhé obdobi nastupující normalizace. ()
Totalita v rodině a rodina v totalitě. Bezskrupulózní příběh československého socialismu. Bez příkras. Bez jinotajů. Bez metafor. Pěkně zpříma a natvrdo. Herci jsou v nejlepší formě, zvlášť Tříska, Haničinec a překvapivě také Menšík, který dokázal svou typickou šarži pozvednout na vyšší úroveň. Hloubkou analýzy samotného principu úchylné komunistické praxe, umocněné navíc intenzitou tehdejšího procitnutí z naivních iluzí Pražského jara, dokázala tato Zelenkova dnes neprávem pozapomenutá komorní tragikomedie zaujmout a zprostředkovat někdejší zkušenosti i dnes. I nepamětníkům. ()
Komunismus, potažmo každý totalitní systém, v hodině a půl. Opravdu se mi zdálo, že se dívám na "Český národ v jednom domě." Herecké výkony všemu velmi napomohly. Zvlášť Petr Haničinec mě překvapil, jakého hajzla dokázal zahrát. Otto Zelenka IMHO předběhl dobu a odhadl i, jak vše dopadlo. KDYŽ SE NÁM TO TAK DLOUHO LÍBILO, TAK TO PŘECE NEMOHLO BÝT TAK ŠPATNÉ! ()
O společenském podobenství inscenace je toho zde napsáno již dost, na mne rozhodně nejvíce zapůsobil Petr Haničinec a postava Evy (Slávka Budínová), která hrdě a s nadhledem hájí svou pravdu, aby druhý den zcela zlomená a zraněná zpívala s davem oslavnou píseň života. Nicméně, měl-li snímek premiéru až v roce 1990 a po sedmadvaceti letech má zde něco málo přes tři sta hodnocení, můžeme si tyto úvahy o dobrovolném pokrytectví i falši v kruhu těch nejbližších a také o zlu v podobě vlády člověka nad člověkem, ať už pomocí násilí či vydírání, nechat na dlouhé zimní večery. V každém případě inscenace zaručuje velmi nadprůměrnou podívanou, skvěle kombinující humor i psychologické drámo, jenž nadchne nejen milovníky československé kinematografie. ()
"Vo co nám jde? O rodinu…." Tak v téhle rodině bych tedy žít vážně nechtěl....:D Úvodní zápletka spojená s nástupem totality v rodině Bohouše Záhorského mi přišla trošku moc vykonstruovaná. Ale musím uznat, že postupem času mě až mrazilo, jak dokonalou alegorii na totalitní systém tento televizní snímek nabízí. Jednoho člověka si totalitní vládci v rodině "koupí" tím, že mu (nabídkou špehování ostatních) dají pocit znovunabyté důležitosti, dalšímu se podbízejí nabídkou lepšího bydlení či zařízením něčeho, po čem dotyčný bezmezně touží. Běda však, když se někdo vzepře...To dojde na totalitní metody, jak za procesů v 50 letech. A když už to vážně nejde přes sílu, nejlepší asi je najít si nějakého dobráka (že by předobraz Alexandra Dubčeka?) a toho přesvědčit o tom, že ho "lid" vlastně miluje, i když je to láska pod dohledem odposlouchávacího zařízení. Opravdu mrazivá alegorie. Ani se nedivím, že se to soudruhům nelíbilo... Spíš mi přijde úžasné, že se to ještě vůbec stihlo natočit. ()
Reklama