Horizont události

Myslel jsem si, že se budu dívat na film, který se v horizontu několika minut promění v událost. To se nestalo. Událost byla, když souložící pár ve druhém baráku při svém čísle tak řval, že na ně lidi zavolali policii. Policajti jim domluvili / škoda, že nevím co říkali:) / a já v klidu mohl dokoukat film, který měl atmosféru i napětí a zvukovými efekty by mohl konkurovat oněm zvukovým efektům od sousedů. Ovšem když ve filmu začali mluvit o druhé dimenzi, tak mě napadlo v jaké dimenzi teda asi byli ti hlasití sousedé ? Ve třetí ?? (13.05.2007)

Kde byla vesmírná loď Horizont události po celých sedm let? Nejspíš v Pekle, jak zjistí posádka záchranné lodi, která se za ní vydala k Neptunu. Doktor Weir (skvělý S. Neill) sestrojil vesmírnou loď s nadsvětelnou rychlostí! Tedy, ona není tak rychlá, ale k přemisťování v prostoru a času využívá speciální bránu, takže zkrátka do nekonečné vzdálenosti skočí. Nu, není to nic neznámého, jelikož kdysi dávno v jedné předaleké galaxii takhle létali běžně.....ovšem na Zemi je to novinka. Dnes trochu pobaví údaje, kdy v roce 2015 byla první stanice na Měsíci, v roce 2035 byl kolonizován Mars atd. Ostatně v polovině minulého století si mnozí mysleli, že v roce 2000 budou na Zemi už jen roboti... Vizuálně působivý snímek odehrávající se většinu času na lodi, která získala kdesi v hlubinách kosmu vědomí. Obrazy zkázy a smrti, které se v podobě halucinací objevují směrem k závěru stále častěji, jsou znepokojivé a mrazivé. Hodnocení ponechávám, protože pro mne tenhle snímek příliš nezestaral. (24.08.2022)

Další obří rest splněn a tentokrát asi u nejambicióznějšího filmu Paula W.S. Andersona. Sam Neill je tu skutečně démonický a já jsem za tyhle sci-fi horrory ála Vetřelec dost rád. Škoda, že od the Life s Gyllenhaalem tu nic podobného nebylo...75% (13.12.2020)

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Kultovní sci-fi? Srovnatelné se Scottovým Vetřelcem? Povídali, že mu hráli… To, co se začátku snaží tvářit jako nějaká neplytká záležitost ohledně tajemné kolotočářské atrakce na lodi Event Horizon, se s přibývajícím časem a zásahy producentů změní v prachsprosté béčko s atmosférou podporující u diváka horizontální událost zvanou spánek. Same Neille, kam jsi dal oči? Myslím tím při čtení scénáře.. S ohledem na autorovu dosavadní režisérskou filmografii mě napadá mírně pozměněná parafráze z jedné epizody Red Dwarf: „Epilog: Druhý polymorf, který byl o poznání méně inteligentní, než ten první, se zabydlel v šuplíku s Andersonovými dobrými filmy… kde zemřel v osamění o mnoho let později sešlostí věkem." (03.06.2011)