Touha Veroniky Vossové

Nadchla mě především vizuální stránka (způsob snímaní kamery-podhledy, nasvícení, hra světla a stínu) a s ní spojená téměř magická atmosféra plná tajemna (navíc vložka s podivným postarším párem). Jenže od tohohle slibného kurzu se film začal postupně odchylovat k docela tuctové kriminální hře, úvodní dvojice se mi začala dost protivit, večírek mě poněkud minul a konec byl na mě možná až moc střízlivý, takže to budou pouze lepší 3*. (24.03.2013)

Fassbinderova poklona klasickému Hollywoodu a zrkadlo nemeckých dejín v jednom. Nie ale tým, že by o továrni na sny rozprával, ale že evokuje formou aj obsahom napríklad Sunset Boulevard a nakoniec je samozrejme jedno, kde sa príbeh odohráva, pretože filmári sú všade slizkými bohémami a k drogám nemajú nikde ďaleko. Veronika Vossová je veľmi smutnou postavou, to ale nakoniec snáď aj všetci v tomto veľmi neutešenom, ale štýlovo nesmierne vypiplanom filme. Fassbinderove pohľady cez členené okná sú tu snáď ešte viac, ako obvykle a režisérova zrelosť je cítiť v každom zábere. (24.03.2016)

Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. (05.02.2015)

Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. (08.08.2009)

Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. (20.05.2013)