Lola

I keď je Lola súčasťou trilógie, najviac mi pripomenula Lili Marlen. To svedčí o Fassbinderovom zámere zobrazovať cca totožné situácie, v ktorých sa ľudia nachádzajú, v ľubovoľnom režime. Takto môžeme chápať aj hlavný inšpiračný zdroj, Modrého anjela. Ak sa chce mať žena dobre, musí sa mužskému, rovná sa supiemu svetu prispôsobiť. Ak sa nechce prispôsobiť idealista spoločenským normám, musí sa. Kedykoľvek a kdekoľvek, nielen v Nemecku. Svojim spôsobom mi tento film najviac z tých, ktoré som od Fassbindera videl, pripomenul Sirkovu tvorbu. Ale iba svojim spôsobom. Napríklad prepracovanou a preexponovanou farebnosťou a zdanlivou naivitou. Rovnako sa však aj uňho pod vonkajšou pokrievkou, ako aj pod pokrievkou všetkých naleštených hrdinov filmu, nachádza krutá pravda. (14.04.2016)

Tento film je vydařeným popisem prohnilé společnosti, kde otěže pokroku drží v rukách pochybní podnikatelé a zkorumpovaní politici. Jedná se tedy o zcela reálný obraz. Podstatné jsou zde dvě dějové linie, jedna popisuje touhu děvky Loly po spořádaném životě a druhá snahu morálního, ač realistického, člověka vnést do města rozvoj a to při snesitelné míře korupce, v rámci prospěchu společnosti. Tyto dvě linie se ve filmu protnou, aby po kolizi mohlo vše pokračovat dál v zajetých kolejích. Skutečně realistický obraz našeho světa. Takhle ot prostě chodí. Filmově se však jedná o slabší počin. Postavy nejsou až tak reálné, jak jsme u Fassbindera zvyklí a to i přestože herecké výkony jsou slušné.To brání divákovi si film patřičně prožít. A ač měl Fassbinder pro vymýšelní dějových zápletek snad až shakesperovský talent, tak tomuto filmu chybí větší dávka osudové dramatičnosti. (19.05.2009)

Toto nebola trefa do čierneho, ale do ružového, no a pre prostitútku sa hodí meno Lola a keď ju ešte hraje Suková, tak to sedí úplne. Lenže dejová chudoba nebola zachránená ani šansonierskými škrekotmi či tancami bez tyče. Modrý anjel v povojnovej ére nemá ten šmrnc, je taký bledý, prázdny a Barbara nie je Marlene Dietrich. (09.08.2023)

Míním, že režisér by se neměl opakovat, pokud se tak děje s menším, nikoli větším účinkem. Lola je ve všech ohledech slabým a mdlým odvarem do posledního okamžiku okouzlujícího a překvapujícího Manželství Marie Braunové, nikoli soběstačným filmem pomyslné volné trilogie (jejímž završením má být Touha Veroniky Vossové). Je to obměna, variace, a bylo by to v naprostém pořádku, pokud by zvyšovala dojem a prohlubovala porozumění, obohacovala a rozvíjela hlavní téma, jenže to se neděje – první film toho pokryl více a lépe, rafinovaněji, obsáhleji, složitěji i zdobněji, jeho děj se rozvíjel organicky a přitažlivě dynamicky, jak si Marie po liščím způsobu ochočovala okolní tvrdý svět a objevovala svoje možnosti v něm, zkoumala a podmaňovala si nástroje ženskosti, a přitom si v sobě ženu zároveň chránila. Zatímco tenhle druhý snímek s mechanicky vykonstruovaným dějem z něj pouze v malém těží, jako vycvičený kapesní zlodějíček. Jeho existence – pokud ho divák sleduje druhý v pořadí – vzbuzuje soucit místo radosti, a místo projevů vzrušení nutí potlačovat leda netrpělivost, aby se to už všecko dokonalo podle šustícího scénáře, a to se pro žádné skutečné dílo nehodí. Jako by si Fassbinder chtěl vyzkoušet, kam až se dá mechanika konstruování v díle zviditelnit, zdělničnit, znádeničtit. A nebo k tomu měl jiné důvody, těžko říct. Vážím si Fassbindera pro originální, plnohodnotné, neodvislé filmy, jako je Čínská ruleta nebo Manželství Marie Braunové, a pokud potřeboval z jakýchkoli důvodů natočit tuhle schematickou převařeninu, pak mu to pro ta ostatní působivá díla prostě promíjím. *~~ (23.10.2015)

Ach bože, ten 800x přetavený román Heinricha Manna za to opravdu nemohl. Zatímco Pea Fröhlich a Peter Märthesheimer pouze zkonstatovali nepřesaditelnost konfliktů z původního románu Profesor Neřád do Německa 50. let (viz jejich komentář v Ich will nicht nur, daß ihr mich liebt - Der Filmemacher Rainer Werner Fassbinder), byl to opět individualismus egoistického manýristy RWF, který s drzostí sobě vlastní učinil definitivní tečku nad převrácenými významy psychologického románu, který původně vyšel v roce 1905 s podtitulem Konec tyrana. Výsledný produkt Lola je proto tak vágní, že byť i jen kratičký pohled na ty vyžilé kurvy snímané přes růžové filtry napoví více, nežli celá ta údajně rafinovaná socio-kritická rovina. (28.04.2014)